18 C 103/2024-26 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném částky , částka, s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, a to na základě smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovaným, podle které , právnická osoba, poskytla žalovanému po ověření jeho úvěruschopnosti v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem , částka, (sestávajícím z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, při úrokové sazbě ve výši 29,49 % ročně, odměny za zpracování ve výši , částka, a částky za službu – komfortní a flexibilní splácení – ve výši , částka, ), a to v 52 týdenních splátkách á , částka, s poslední splátkou splatnou , datum, . Žalovaný svou povinnost neplnil řádně a včas, ke dni splatnosti nezaplatil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, na žalobkyni. Dluh žalovaného, který žalobkyně žádá žalobou uhradit, sestává z částky , částka, (dlužná jistina ve výši , částka, a dlužný poplatek ve výši , částka, ), kapitalizovaných úroků ve výši , částka, (za dobu od , datum, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (za dobu od , datum, do , datum, ), úroku ve výši 29,49 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním učinil soud následující skutková zjištění:4. Z žalobkyní předložených listin má soud za prokázané, že se dne , datum, , právnická osoba, a žalovaný dohodly, že , právnická osoba, poskytne žalovanému , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, při úrokové sazbě ve výši 29,49 % ročně, odměnou za zpracování ve výši , částka, a částkou za službu – komfortní a flexibilní splácení – ve výši , částka, v 51 týdenních splátkách á , částka, a 52. týdenní splátce , částka, . , adresa, 000 Kč byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy (smlouva o zápůjčce č. , hodnota, ). Ke svým poměrům žalovaný v žádosti uvedl k položce „druh bydlení“ odpověď „žije v nájmu“, je svobodný, má středoškolské vzdělání, úvěr potřebuje na běžné výdaje domácnosti, má vyživovací povinnost k jedné osobě, není majitelem vozidla, je zaměstnán na plný úvazek, což bylo ověřeno výpisem z bankovního účtu, příjmy má ve výši , částka, netto měsíčně, což bylo ověřeno dvěma výplatními páskami a výpisy z účtu, odhadované měsíční výdaje činí , částka, a je bez dalších závazků, disponuje bankovním účtem (zákaznická karta z , datum, ).5. Ve vztahu k této smlouvě žalobkyně uvedla, že na ni nebylo žalovaným uhrazeno ničeho.6. Dne , datum, se , právnická osoba, a žalobkyně dohodly o postoupení shora uvedených pohledávek za žalovaným ze shora označených smluv na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek s přílohou), což bylo žalovanému notifikováno (oznámení o postoupení pohledávek).7. Z ostatních předložených listin soud nezjistil skutečnosti pro posouzení a rozhodnutí věci významné.8. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“) následovně:9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Žalobkyní bylo v řízení prokázáno, že ze strany její právní předchůdkyně, která na ni pohledávky za žalovaným postoupila (§ 1879 o. z.), byla úvěruschopnost žalovaného posuzována na základě údajů uvedených v zákaznických kartách, přičemž příjmová situace byla ověřována výplatními páskami. Na takovéto prověření úvěruschopnosti je však nutno nahlížet jako na zcela nedostatečné a nevyhovující požadavkům § 86 ZSU, a to zejména z důvodu, že sice byla prověřována příjmová stránka žalované (žalovaná uvedla, že má příjem pouze z jednoho zdroje, a to ze zaměstnání), nikoliv však zjevně její stránka výdajová, kdy v samotné zákaznické kartě je uvedeno, že výdaje byly stanoveny odhadem. Přitom ani případný prokázaný vysoký příjem potenciálně úvěrovaného nesvědčí sám o sobě ničeho o jeho úvěruschopnosti, je-li na něj nahlíženo izolovaně bez kontextu výdajů úvěrovaného – jinými slovy i v případě osoby prokazatelně vysokopříjmové lze dospět s přihlédnutím k jejím vydáním k závěru o její neúvěruschopnosti. Na výdaje žalovaného bylo v posuzovaného věci usuzováno pouze z jeho nijak blíže neupřesněného a zjevně nepodloženého tvrzení, že jeho měsíční výdaje představují , částka, . Měsíční náklady na živobytí žalovaného v dané výši se však jeví již pouhým laickým pohledem fakticky nemožné (a to i vztažmo k tomu, že žalovaný měl žít v nájmu) a těžko si lze představit, že by dané výdaje mohly pokrýt běžné náklady na bydlení, živobytí (doprava, telefon, strava apod.) – jedná se dokonce o náklady těsně nad hranicí životního minima stanoveného pro rok 2021. Nadto se pak jeví nelogickým, aby žalovaný, jehož měsíční výdaje (na běžné výdaje) by měly činit , částka, a čisté příjmy , částka, , odůvodňoval žádost o zápůjčku tím, že prostředky potřebuje na „běžné výdaje domácnosti“ – tyto „běžné výdaje“ by se ale měly logicky promítnout do výše odhadovaných měsíčních výdajů, které však měly činit toliko , částka, , tedy necelých 15 % žalobcova udaného čistého měsíčního příjmu. Jeví se tak, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně provedeno pouze formálně ve snaze formálně dostát zákonné povinnosti.15. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci je soud toho názoru, že na straně právní předchůdkyně žalobkyně nelze mít za to, že splnila svou ZSÚ danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím právní předchůdkyně žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. Na tuto svou povinnost však zjevně právní předchůdkyně žalobkyně v posuzované věci rezignovala.16. Ač se ze znění ZSÚ podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknou (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v Praze – srov. např. jeho rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), že závěr o neplatnosti úvěrové