18 C 130/2024-30 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované úhrady částky , částka, s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, a to na základě smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovanou, podle které , právnická osoba, poskytla žalované po ověření její úvěruschopnosti v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem , částka, (sestávajícím z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, při úrokové sazbě ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši , částka, a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši , částka, ), a to v 18 měsíčních splátkách á , částka, s poslední splátkou splatnou , datum, . Žalovaná svou povinnost neplnila řádně a včas, ke dni splatnosti činil její dluh , částka, na jistině a , částka, na poplatku. Poté ještě uhradila částku celkem , částka, , celkem tak uhradila na svůj dluh , částka, . Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne , datum, postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni , datum, . Dluh žalované, který žalobkyně žádá žalobou uhradit, sestává z částky , částka, (dlužná jistina ve výši , částka, a dlužný poplatek ve výši , částka, ), kapitalizovaných úroků ve výši , částka, (za dobu od , datum, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (za dobu od , datum, do , datum, ), úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.2. Byť se žalovaná z konaného jednání omluvila, k věci samé se nevyjádřila.3. Provedeným dokazováním učinil soud následující skutková zjištění:4. Z žalobkyní předložených listin má soud za prokázané, že se dne , datum, , právnická osoba, a žalovaná dohodly, že , právnická osoba, poskytne žalované , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, při úrokové sazbě ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši , částka, a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši , částka, , a to v 17 měsíčních splátkách á , částka, a 18. měsíční splátce , částka, . , adresa, 000 Kč byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy (smlouva o zápůjčce č. , hodnota, ). Ke svým poměrům žalovaná v žádosti uvedla k položce „druh bydlení“ odpověď „v nájmu na adrese , adresa, “, je rozvedená, má středoškolské vzdělání, nemá vyživovaných osob, není majitelkou vozidla, její příjem tvoří starobní důchod, což bylo ověřeno „výplatními páskami“(bez uvedení skutečnosti, že by byla zaměstnána) a výměrem důchodu (zdroje příjmů byly označeny dva v celkové výší , částka, měsíčně), kreditní kartu nemá, stejně tak zápůjčku u jiné společnosti či bankovní účet, odhadované měsíční výdaje činí , částka, (zákaznická karta z , datum, ).5. Ve vztahu k této smlouvě žalobkyně uvedla, že na ni bylo žalovanou uhrazeno celkem , částka, , proto lze uzavřít, že o plnění žalované minimálně v této výši není mezi stranami sporu.6. Dne , datum, se , právnická osoba, a žalobkyně dohodly o postoupení shora uvedených pohledávek za žalovanou ze shora označených smluv na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek s přílohou), což bylo žalované notifikováno (oznámení o postoupení pohledávek).7. Z ostatních předložených listin soud nezjistil skutečnosti pro posouzení a rozhodnutí věci významné.8. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“) následovně:9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Žalobkyní bylo v řízení prokázáno, že ze strany její právní předchůdkyně, která na ni pohledávky za žalovanou postoupila (§ 1879 o. z.), byla úvěruschopnost žalované posuzována na základě údajů uvedených v zákaznické kartě, přičemž příjmová situace byla ověřována výplatními páskami a důchodovým výměrem. Na takovéto prověření úvěruschopnosti je však nutno nahlížet jako na zcela nedostatečné a nevyhovující požadavkům § 86 ZSU, a to zejména z důvodu, že sice byla prověřována příjmová stránka žalované (žalovaná uvedla, že její příjem je tvořen pouze starobním důchodem), nikoliv však zjevně její stránka výdajová, kdy v samotné zákaznické kartě je uvedeno, že výdaje byly stanoveny odhadem. Přitom ani případný prokázaný vysoký příjem potenciálně úvěrovaného nesvědčí sám o sobě ničeho o jeho úvěruschopnosti, je-li na něj nahlíženo izolovaně bez kontextu výdajů úvěrovaného – jinými slovy i v případě osoby prokazatelně vysokopříjmové lze dospět s přihlédnutím k jejím vydáním k závěru o její neúvěruschopnosti. Na výdaje žalované bylo v posuzovaného věci usuzováno pouze z jejího nijak blíže neupřesněného a zjevně nepodloženého tvrzení, že její měsíční výdaje představují pouze , částka, . Měsíční náklady na živobytí žalované v dané výši se však jeví již pouhým laickým pohledem fakticky nemožné (a to i vztažmo k tomu, že k uzavření shora označené smlouvy o zápůjčce došlo v roce 2019, přičemž dle údajů uvedených v zákaznické kartě měla žalovaná žít v nájmu v lukrativní části Prahy) a těžko si lze představit, že by dané výdaje mohly pokrýt běžné náklady na bydlení, živobytí (doprava, telefon, strava apod.) – jedná se dokonce o náklady pouze mírně převyšující životní minimum stanovené pro rok 2019. Jeví se tak, že posouzení úvěruschopnosti žalované bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně provedeno pouze formálně ve snaze formálně dostát zákonné povinnosti.15. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci je soud toho názoru, že na straně právní předchůdkyně žalobkyně nelze mít za to, že splnila svou ZSÚ danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím právní předchůdkyně žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. Na tuto svou povinnost však zjevně právní předchůdkyně žalobkyně v posuzované věci rezignovala.16. Ač se ze znění ZSÚ podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknou (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Kra