18 C 197/2024-31 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, a to na základě smlouvy revolvingovém úvěru uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, Bank p.l.c. poskytla žalovanému po ověření jeho úvěruschopnosti v převodem na účet peněžní prostředky, které žalovaný čerpal a které se žalovaný zavázal vrátit do , datum, , přičemž uhradil , částka, . Žalovaný svou povinnost uhradit dluh nesplnil a jeho dluh činí stále , částka, , z toho , částka, na jistině, 5 x , částka, na náhradě účelně vynaložených nákladů a , částka, na úroku. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním učinil soud následující skutková zjištění:4. Z žalobkyní předložených listin má soud za prokázané, že se dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dohodli, že , Anonymizováno, . poskytne žalovanému peněžní prostředky až do výše , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem 0,4026 % denně/146,949 % ročně, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 13 % z celkové splatné částky, minimálně však , částka, (úvěrová smlouva, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný se při uzavření smlouvy identifikoval fotografiemi svého občanského průkazu (čl. 20, 21) a své osoby (čl. 22). Žalovanému byla dne , datum, poskytnuta převodem na účet s , Anonymizováno, , IBAN, částka , částka, (potvrzení o platbě čl. 19). Žalovaný na uhradil celkem , částka, (dne , datum, 5 828 Kč, dne , datum, 5 616 Kč, dne , datum, 5 423 Kč a dne , datum, 5 157 Kč) (výpis transakcí čl. 23). Dne , datum, se , Anonymizováno, . (ještě pod firmou , Anonymizováno, c.) a žalobkyně dohodly o postupování pohledávek z , Anonymizováno, . na žalobkyni (smlouva o opakovaném postoupení pohledávek vč. dodatku č. , hodnota, ), následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni (seznam postoupených pohledávek), což bylo žalovanému oznámeno dopisem z , datum, , téhož dne byl pak žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby (předžalobní výzva z , datum, s podacím lístkem).5. Z výpisu částky k úhradě k , datum, soud nezjistil skutečnosti pro posouzení a rozhodnutí věci významné.6. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“) následovně:7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.9. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Žalobkyní bylo v řízení tvrzeno, že ze strany její právní předchůdkyně, která na ni pohledávku za žalovaným postoupila (§ 1879 o. z.), byla úvěruschopnost žalovaného posuzována na základě příjmů a výdajů žalovaného, mezi nimiž byl rozdíl minimálně ve výši životního minima, a dále lustrací v , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, s tím, že odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, že je schopen prostředky splácet a řádně zvážil své možnosti. Tato svá tvrzení však žalobkyně žádným způsobem neprokázala, ač byla v tomto smyslu soudem k vyzvána usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jímž byla zároveň poučena o tom, že pokud neoznačí důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se ověření úvěruschopnosti žalovaného, nemůže být ve věci úspěšná. Soud si je vědom, že výzva daná účastníku k doplnění tvrzení o skutečnostech pro věc rozhodných a k označení důkazů k jejich prokázání pod sankcí neúspěchu ve věci z důvodu neunesení břemene tvrzení, resp. břemene důkazního ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. může být účinně dána pouze při jednání soudu, nicméně žalobkyně se z jednání soudu , datum, omluvila, aniž by požádala o odročení jednání. V takovém případě nebyl soud povinen jednání za účelem výzvy žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného odročovat, přičemž je to žalobkyně, která se svou – byť omluvenou – nepřítomností u jednání dne , datum, zbavila možnosti poskytnutí odpovídajícího procesního poučení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, -II.). Nebylo přitom povinností soudu zpravit žalobkyni v návaznosti na její omluvu z jednání o tom, že neunáší břemeno důkazní a měla by se tak k jednání soudu dostavit, aby jí odpovídající procesní poučení mohlo být dáno.13. S ohledem na shora popsané dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou ZSÚ danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, tudíž je třeba na věc nahlížet tak, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posouzena nebyla. Nesplnění povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ sankcionováno neplatností smlouvy. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím právní předchůdkyně žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. Pokud žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti uváděla, že odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, že je schopen prostředky splácet a řádně zvážil své možnosti, tak uvedené k závěru o ověření úvěruschopnosti žalovaného nepostačuje, neboť je to ve smyslu § 86 ZSÚ poskytovatel úvěru, kdo je povinen úvěruschopnost spotřebitele posuzovat, přičemž toto posouzení nelze nahradit prohlášením spotřebitele o tom, že je schopen úvěr splácet. Při akceptaci takového způsobu posouzení úvěruschopnosti by de facto docházelo k vyprázdnění účelu a smyslu daného ustanovení.14. Ač se ze znění ZSÚ podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknou (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v Praze – srov. např. jeho rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale stejnou: „…měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebite