8 C 311/2024-16 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalovaná částka představuje náhradu škody za , Anonymizováno, kterým žalobce dne , datum, cestoval z , Anonymizováno, . Z důvodu opoždění , Anonymizováno, č. , číslo, na lince mezi , Anonymizováno, zmeškal žalobce navazující , Anonymizováno, č. , číslo, a byl přesměrován na , Anonymizováno, č. , číslo, , který z , Anonymizováno, , Anonymizováno, až následující den. Do místa určení žalobce dorazil dne , datum, v , Anonymizováno, hodin, tedy o 23 hodin a 13 minut později než dle času uvedeného v původní rezervaci , Anonymizováno, žalobce.3. Dne , datum, byl žalované prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky doručen elektronický platební rozkaz zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. EPR , číslo, , jehož součástí byla i kvalifikovaná výzva podle § 114b odst. 1 o. s. ř., která byla obsažena ve výroku II. tohoto elektronického platebního rozkazu. Zdejší soud tak při vydání elektronického platebního rozkazu postupoval v souladu s ustálenou soudní praxí, dle které platební rozkaz, resp. elektronický platební rozkaz a kvalifikovaná výzva mohou být součástí jedné listiny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1555/2023). Ve smyslu § 114b o. s. ř. byla žalovaná vyzvána, aby se, v případě že proti elektronickému platebnímu rozkazu podala odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu vyjádřila písemně ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byla žalovaná soudem poučena o následcích nesplnění této výzvy v podobě fikce uznání nároku, který je proti ní žalobou uplatňován, jakož i o možnosti vydání rozsudku pro uznání. Žalovaná podala dne , datum, proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, přičemž pouze uvedla, že podaný odpor odůvodní ve stanovené 30 denní lhůtě. V rozporu se svým prohlášením však žalovaná podaný odpor nijak neodůvodnila.4. Soud se proto nejprve zaobíral tím, zda vyjádření žalované učiněné v rámci odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu je způsobilé odvrátit vznik fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř, přičemž dospěl k závěru že nikoliv. Žalobkyně se v podaném odporu nijak nevyjádřila ve věci samé, když pouze uvedla, že proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podává odpor. Nebylo patrné, zda žalobkyně něčeho po skutkové stránce namítá, případně čeho namítá. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podaný odpor již nijak nedoplnila a ani soudu nesdělila, jaký závažný důvod jí ve vyjádření ve věci samé brání, přičemž jí za tímto účelem marně uplynula lhůta dne , datum, , má soud v souladu s § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaná nárok, který byl proti ní žalobou uplatněn, uznala.5. S ohledem na výše uvedené, kdy v důsledku nekvalifikovaného vyjádření žalované nastala fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. postupoval soud dále podle § 153a o. s. ř a zkoumal, zda jsou splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Aby mohl být rozsudek pro uznání vydán, bylo nutné posoudit, zda vedle základního předpokladu v podobě, byť fiktivního, uznání nároku žalovanou, byly dle § 153a odst. 2 o. s. ř. naplněny i další zákonné podmínky pro vydání tohoto rozsudku, a to že je ve věci možné uzavřít a schválit smír ve smyslu § 99 odst. 1, 2 o. s. ř. Dle naposledy jmenovaného ustanovení lze řízení skončit soudním smírem, pokud to povaha věci připouští, přičemž však soud smír neschválí, i když je jeho uzavření z hlediska povahy věci přípustné, je-li smír, resp. jeho obsah v rozporu s kogentními právními předpisy. Lze tedy shrnout, že meze možnosti rozhodnout ve věci rozsudkem pro uznání jsou určeny stejnými kritérii, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit smír, tudíž není možné vydat rozsudek pro uznání, pokud povaha věci nepřipouští, aby byl mezi účastníky smír uzavřen, či by rozsudek pro uznání odporoval kogentním právním předpisům. Jak doktrínou, tak ustálenou judikaturou obecných soudů je zastáváno, že povaha věci připouští soudní smír tam, kde jsou předmětem řízení práva, jimiž mohou účastníci volně nakládat, tedy ze subjektivních práv především práva majetková. Uzavření smíru je naopak nemyslitelné u práv osobních a statusových, u kterých je volné nakládání s nimi vyloučeno. Vydání rozsudku pro uznání není dále přípustné ani ve věcech upravených zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá z § 25 tohoto zákona.6. V návaznosti na právě uvedené soud uzavírá, že má v souladu s § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaná nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznala. Současně se v projednávané věci žalobce domáhal na žalované náhrady škody za zpoždění , Anonymizováno, ve smyslu čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne , datum, , kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v , Anonymizováno, v případě odepření nástupu na , Anonymizováno, , zrušení nebo významného , Anonymizováno, a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91Text s významem pro EHP. Je tedy nepochybné, že předmětem projednávané věci jsou subjektivní majetková práva, se kterými mohou účastníci volně nakládat a povaha věci tak připouští, aby byl mezi účastníky uzavřen a schválen smír. Nárok uplatňovaný žalobcem není ani v rozporu s kogentními právními normami. Soud proto uzavírá, že vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné předpoklady podle § 153a o. s. ř. ve spojení s § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř, rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání.7. Podle §153a odst. 4 o. s. ř. platí, že jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty určené podle § 8 odst. 1 a. t. Vzhledem ke skutečnosti, že je předmět řízení vyjádřen v cizí měně, byla tarifní hodnota v souladu s § 8 odst. 1 a. t. přepočítána na Kč podle kurzu České národní banky pro nákup valut platného vždy v době započetí každého úkonu právní služby. Advokátovi tak náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne , datum, včetně paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, včetně paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 a. t a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Pro úplnost soud dodává, že náhrada nákladů řízení byla žalovanému přiznána, ačkoliv nebyla žalobkyni zaslána předžalobní upomínka, neboť dle názoru soudu ve věci dány důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 142a odst. 2 o. s. ř. Z předložených listinných důkazních prostředků se podává, že se žalobce pokusil svůj nárok na náhradu škody z důvodu opoždění , Anonymizováno, uplatnit u žalované opakovaně mimosoudně. Žalovaná však žalobcem uplatněný nárok odmítla uznat, s tím odůvodněním, že i přes opoždění jejího , Anonymizováno, měl žalobce dostatek času na přestup do navazujícího , Anonymizováno, . Je tedy zřejmé, že dané stavu věci, by bylo zasílání předžalobní upomínky žalobkyni již nadbytečné.