11 C 128/2017-624 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou původně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 986 473 Kč s příslušenstvím představující regresní nárok žalobkyně ve smyslu § 2820 občanského zákoníku s odůvodněním, že dne 25. 6. 2016 se dopustil neznámý pachatel krádeže vloupáním do rodinného domu , adresa, . Vloupání bylo provedeno neznámým předmětem, přes posuvné dveře francouzského okna, dveře byly napáčeny na pěti místech a poté vypáčeny. Pachatel nebo pachatelé poté prohledali dům, pokusili se vyřadit z činnosti zabezpečovací zařízení. Při vloupání došlo k poškození stavebních součástí domu, nábytku a zejména k odcizení řady hodnotných předmětů. Vlastník předmětného domu s žalovaným uzavřel smlouvu o monitorování a zajištění výjezdu na multifunkčním dohledovém centru – pultu centrální ochrany , právnická osoba, (dále jen „smlouva o monitorování“). Z uzavřené smlouvy vyplývá, že žalovaný se zavázal mj. k tomu, že v případě zjištění, že je chráněný objekt narušen, předá informace o narušení Policii ČR nebo orgánům činným v trestním řízení. V rozporu s tím však žalovaný dne 25. 6. 2016 Policii ČR informace o zjištěném vloupání do uvedeného objektu nepředal. Předmětný objekt splňoval všechny podmínky stanovené pojistnou smlouvou a smluvními podmínkami a v souvislosti s pojistnou událostí vznikl nárok na výplatu pojistného plnění. Úvahy žalovaného o tom, zda byl zabezpečovací systém v pořádku, jsou zcela mimoběžné, neboť z provedeného vyšetřování jednoznačně vyplynulo, že narušení chráněného objektu správně zaznamenal, stejně tak jako zaznamenal pohyb pachatelů po domě během vloupání. Pro úsudek o tom, že došlo k narušení chráněného objektu, plně postačovaly výstupy ze zabezpečovacího systému, neboť jednoznačně vypovídaly o tom, jak se pachatelé do objektu dostali a jakým způsobem se po něm posléze pohybovali. Úvahy o nutné součinnosti paní , jméno FO, jsou rovněž zcela mimoběžné, neboť ke zjištění o narušení chráněného objektu došlo, aniž by muselo dojít k poskytnutí součinnosti z její strany. Pokud jde o délku vloupání, je z výpisu hlášení zabezpečovacího systému zjevné, že pachatelé se uvnitř chráněného objektu nacházeli ještě v době, kdy na místo dorazila stálá výjezdová skupina žalovaného. Z titulu uzavřené pojistné smlouvy o pojištění majetku vyplatila žalobkyně poškozené , Jméno advokáta B, , jméno FO, částku 1 996 923 Kč, po odečtení sjednané spoluúčasti ve výši 5 000 Kč, za škodu na odcizených předmětech. Celková škoda způsobená na odcizených předmětech byla podstatně vyšší. K úhradě regresní pohledávky byl žalovaný žalobkyní opakovaně vyzván. Žalovaný však na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil.2. V doplnění žaloby ze dne 8. 11. 2018 žalobkyně uvedla, že ze strany žalovaného došlo k porušení smlouvy o monitorování také tím, že výjezdová skupina po příjezdu na místo v zásadě neučinila nic relevantního a nesplnila tak účel výjezdu. Hlídka přijela před objekt, na místo, o němž musela vědět, že z něj nemůže ani ověřit narušení chráněného objektu. Z výpisu hlášení totiž vyplývalo, kudy pachatelé vloupání do objektu vnikli. Výjezdová skupina se pak spokojila s tím, že narušení chráněného objektu nezjistila (což ani nemohla) a po chvíli opět odjela. Šlo tedy evidentně o počínání popírající faktický smysl uzavřené smlouvy o monitorování. Podle obsahu je smlouva o monitorování příkazní smlouvou podle § 2430 a násl. o.z., kdy podle § 2433 o.z. pak platí, že obdrží-li příkazník od příkazce pokyn zřejmě nesprávný, upozorní ho na to a splní takový pokyn jen tehdy, když na něm příkazce trvá. Pokud žalovaný tvrdí, že pokyny poškozené jej zbavovaly možnosti po příjezdu výjezdové skupiny na hlídku účinně zabránit škodě, pak měl povinnost na takovou skutečnost svého smluvního partnera upozornit. Žalovaný však netvrdí, že tímto způsobem postupoval a netvrdí, že by poškozená na splnění svých nevhodných pokynů výslovně trvala. Za situace, kdy bylo evidentní, že došlo k narušení chráněného objektu, a že uvnitř dochází k trestnému činu, byl žalovaný oprávněn minimálně na základě institutu krajní nouze odchýlit se od pokynů poškozené a měl na pozemek vstoupit i bez jejího souhlasu a případně zadržet pachatele vloupání. Účelem vyslání výjezdové skupiny k objektu, u něhož došlo k narušení, není jen prostý příjezd k objektu, ale zabránění škodě, která na chráněném objektu či na věcech nacházejících se uvnitř něj, hrozí.3. V doplnění žaloby ze dne 5. 4. 2019 žalobkyně dále uvedla, že smlouva o PCO ve svém čl. III odst. 1 sice předpokládá, že podrobné údaje k realizaci služby budou uvedeny v Připojovacím protokolu, takový protokol však podle smlouvy musí být „přílohou a nedílnou součástí této smlouvy.“ Smlouva o PCO byla uzavřena dne 17. 12. 2014, „Protokol EZS o připojení MDC-PCO , právnická osoba, “ byl však uzavřen nejdříve dne 19. 12. 2014. Protokol tudíž není protokolem předjímaným smlouvou o PCO, neboť jeho obsah objektivně nemohl být stranám smlouvy v době jejího uzavření znám, neboť neexistoval. Pokud měl být obsah závazku později změněn, bylo možné to učinit jedině prostřednictvím písemného číslovaného dodatku, jak si strany výslovně sjednaly. Protokol ze dne 19. 12. 2014 však tyto podmínky zjevně nesplňoval. Zjištěním narušení objektu se přitom podle smlouvy o PCO rozumí již samotný příjem signálů z EZS/PZTS, jak vyplývá z jejího čl. III. písm. a) věty první. Ve chvíli, kdy žalovaný získá z EZS/PZTS signál o narušení zabezpečeného objektu, je povinen předat tuto informaci Policii ČR. Podmínka předchozí fyzické kontroly objektu ve smlouvě o PCO stanovena není a ani z ní nijak nevyplývá. Odlišný výklad smlouvy by byl ostatně v rozporu s jejím smyslem a účelem, jakož i objednatelovými oprávněnými očekáváními, neboť předání informací o narušení objektu Policii ČR má smysl jen potud, pokud je toto narušení aktuální a pokud proti němu může Policie ČR zakročit. Tato objednatelova práva se žalovaný po uzavření smlouvy o PCO pokusil významným způsobem okleštit, neboť v protokolu ze dne 19. 12. 2014 navázal informování policie až na předchozí fyzickou kontrolu zabezpečeného objektu. Jeho pokus podstatným způsobem změnit obsah smlouvy tak, že tuto změnu skryl do protokolu, jenž vzbuzuje zdání toliko technického upřesnění práv a povinností vymezených smlouvou o PCO, je v tomto kontextu třeba považovat za nepřípustný, neboť byl v rozporu s výslovným smluvním ujednáním a snažil se je obejít. Žalobkyně je přesvědčena, že zásahová skupina byla povinna provést kontrolu objektu, tj. vstoupit na pozemek a přesvědčit se, zda na objektu nejsou patrné následky neoprávněného vniknutí, ani kdyby k tomu nebyla dostala od objednatele výslovný pokyn. Samotná skutečnost, že žalovaný nedisponoval klíčem od branky, na této jeho povinnosti ničeho nezměnila, neboť tohoto klíče nebylo vzhledem k okolnostem daného případu ke vstupu na pozemek třeba. V případě provedení obhlídky zabezpečeného objektu by přitom pracovníci žalovaného museli zjistit, že došlo k vloupání. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti rovněž tím, že jeho zásahová skupina dorazila na místo vloupání až 26 minut po přijetí signálu o narušení zabezpečeného objektu. Žalovaný byl ze zákona povinen obstarat příkazcovy záležitosti v obvyklé kvalitě s péčí profesionála a dojem vysoké kvality svých služeb vyvolával i svou internetovou prezentací, tudíž příkazce oprávněně očekával obstarání svých záležitostí na patřičné úrovni. Za takové plnění smluvních povinností však v žádném případě nelze považovat příjezd na místo vloupání téměř po 30 minutách, což je zřejmé obzvlášť při srovnání s dojezdovými časy první hlídky Policie ČR, které by měly být z podstaty věci obdobné.4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dne 17. 12. 2014 uzavřel Smlouvu o monitorování se zajištěním výjezdu na multifunkčním dohledovém centru – pultu centrální ochrany , právnická osoba, č. MCD-1577, (dále jen „Smlouva“). Smlouva byla uzavřena se společností , právnická osoba, ., kterou na základě plné moci zastupovala paní , jméno FO, , jméno FO, . Objektem dohledové služby byl dům v , adresa, (ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, .). Nedílnou součástí (přílohou) Smlouvy byl Připojovací protokol - Protokol EZS o připojení MDC-PCO , právnická osoba, (dále jen „Protokol“), který byl zpracován dne 19. 12. 2014 a podepsán zaměstnancem žalované a paní , jméno FO, . V protokolu byly klientem označeny požadavky, jak má žalovaný v jednotlivých poplachovým situacích konkrétně dle Smlouvy postupovat. Také zde bylo vyznačeno, že ke střeženému objektu nejsou předány a uloženy žádné klíče - ani od vstupu na pozemek, ani od vstupu do společných prostor, ani od chráněného prostoru. Žalovaný dne 25. 6. 2016 zaznamenal ve 22:12:32 hod. poplachové hlášení s tím, že dále postupoval tak, jak bylo smluvně ujednáno. Pro posouzení všech okolností žalovaného nároku, míry zavinění smluvních stran, výši škody a příčinnou souvislost s jejím vznikem, je třeba nutné, aby žalobce prokázal, že na straně žalovaného opravdu došlo k pochybení, že vzniklou škodu zavi