10 C 130/2024-119 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 20. 5. 2024, posléze doplněnou na výzvu soudu, domáhala zaplacení částky 56 413,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 47 299 Kč za dobu od 10. 5. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tak, že uzavřela s žalovaným dne 18. 7. 2023 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, prostřednictvím komunikace na dálku (online), na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu zápůjčky ve výši 35 000 Kč, úroky ve výši 21 713 Kč a administrativní poplatek ve výši 28 764 Kč, tj. celkem 85 477 Kč, a to ve 35 měsíčních splátkách ve výši 2 375 Kč a v 1 závěrečné splátce ve výši 2 352 Kč. Splatnost 1. splátky byla dohodnuta na 1. 9. 2023. Žalovaný na úvěru ničeho neuhradil. Dne 2. 3. 2024 došlo podle ustanovení článku 13.7. Obchodních podmínek k zesplatnění neuhrazené jistiny. Žalovaná částka sestává z jistiny 35 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 706 Kč, neuhrazených administrativních poplatků ve výši 5 593 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 928,95 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 036,03 Kč a nákladů za písemné upomínky ve výši 1 150 Kč.2. Soud před ústním jednáním písemně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 5. 9. 2024, č. j. 10 C 130/2024-65, aby doplnila svá tvrzení a mj. podrobně popsala, jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného a k jakým závěrům dospěla, pokud jde o příjmy a výdaje žalovaného.3. Žalobkyně v doplnění žaloby učiněném na výzvu soudu, mimo obecnou právní argumentaci, tvrdila, že provedla nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, výpisů z účtu a výplatních pásek předložených žalovaným. Na základě scoringového systému pak žalobkyně vyhodnotila příjmy žalovaného na částku 21 952,08 Kč a pravidelné měsíční výdaje na 14 092,06 Kč. Na základě toho žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen splácet částku 2 375 Kč měsíčně. K tomu, že z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že čerpal úvěry i u jiných nebankovních institucí se žalobkyně vyjádřila tak, že očekávala, že jí poskytnutý úvěr bude použit na konsolidaci těchto úvěrů a vzhledem k tomu, že úvěr žalobkyně má nižší náklady, bude se jednat prakticky o úsporu na straně žalovaného.4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil. 5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.6. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 18. 7. 2023 a z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal finanční prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 34, 6 % a dále administrativní poplatek ve výši 799 Kč měsíčně (36 x 799 = 28 764 Kč).7. Z čestného prohlášení ze dne 15. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni svůj čistý příjem 33 000 Kč, zatímco jeho celkové měsíční výdaje měly činit 13 000 Kč s tím, že na bydlení platil žalovaný 9 000 Kč měsíčně a na pravidelné splátky 4 000 Kč měsíčně.8. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra soud zjistil, že žalobkyně provedla lustrace v CEE, ISIR a databázi neplatných dokladů PČR.9. Z výpisu z účtu žalovaného (dle sdělení bankovní instituce) č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný měl v období od 1. 4. 2023 do 30. 6. 2023 na účtu příjmy v celkové výši 224 605,46 Kč a výdaje v celkové výši 219 618,66 Kč. Na tento účet chodila žalovanému jeho výplata, které se pohybovala v rozmezí15 622 Kč až 24.672 Kč měsíčně. Příjem žalovaného ze zaměstnání dosahoval průměrně cca 20 700 Kč měsíčně. V červnu 2023 žalovaný čerpal celkem pět úvěrů u nebankovních společností v celkové výši 53 500 Kč. Všechny tyto úvěru čerpal v průběhu ani ne 14 dní a získané prostředky obvykle obratem převedl na jiné účtu. Přes poměrně vysoké obraty na tomto účtu chybí jakékoliv platby za základní potřeby jako jsou např. potraviny apod. Za červenec 2023 pak čerpal vyjma úvěru žalobkyně též další úvěry v celkové výši 31 990 Kč.Shodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .10. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 4. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 54 498,63 Kč do 25. 4. 2024.11. Z dalších provedených důkazů (splátkový kalendář k úvěrové smlouvě ze dne 18. 7. 2023, sazebník poplatků a smluvních pokut žalobkyně, obchodní podmínky žalobkyně, vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy, výpis splátkového kalendáře, výzva k úhradě dlužných splátek ze dne 16. 1. 2024, oznámení žalovanému o zesplatnění úvěru, kopie občanského průkazu žalovaného, standardní informace o spotřebitelském úvěru, výplatní páska žalovaného za měsíc květen 2023) soud s ohledem na právní posouzení níže nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod.15. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod.16. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalobkyně nepožadovala po žalovaném jakékoliv doložení jeho příjmů či výdajů, byť disponovala informací, že žalovaný si již v období před uzavřením úvěrové smlouvy s žalobkyní opatřoval nemalé prostředky (v souhrnné výši přesahující částku poskytnutou žalobkyní žalovanému) prostřednictvím nebankovních půjček. Žalobkyni muselo být zřejmé, že žalovaný shání peníze, kde se dá. Na účtu žalovaného jsou zjevné podezřelé pohyby menších sum, kdy většina příjmů vyjma příjmu ze zaměstnání a z jiných úvěrů plyne zřejmě z jiného účtu žalovaného, z nějž si žalovaný posílá částky tam a zpět. Měsíční výdaje na účtu žalovaného ve všech žalobkyní prověřovaných měsících navíc bohatě přesahovaly částkuShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .60 000 Kč. Žalobkyně tak v rámci svojí povinnosti podávající se z výše citovaných ust. zákona o spotřebitelském úvěru měla jednoznačně tyto výdaje prověřit, když žalovaný v čestném prohlášení uvedl, že jeho měsíční výdaje jsou toliko ve výši 13 000 Kč. Na to žalobkyně zcela rezignovala. Nejenže si tedy žalobkyně neobstarala dostatečné informace k prokázání příjmů a výdajů žalovaného, navíc zcela nepochopitelně ignorovala informace o jeho závazcích. Žalobkyně tedy nemohla oprávněně usoudit, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalovanému spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Učinila-li tak navzdory, je taková smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb, a to včetně vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhá smluveného úroku, poplatků či smluvních pokut.17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., obč