ECLI: ECLI:CZ:OSPH08:2024:12.C.280.2024.1 Datum: 2024-12-19 Předmět: o zaplacení 21 190 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 z. č. 257/2016 Sb."] ["smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení""postoupení pohledávky""neplatnost právního jednání"]
O co šlo: o zaplacení 21 190 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 z. č. 257/20)
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 21 190 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovanou a , právnická osoba, , právnická osoba, , IČ , IČO, , (dále jako „, právnická osoba, “) dne 20. 11. 2010. Na základě této smlouvy poskytla , právnická osoba, žalované 20 000 Kč a ta se zavázala za to zaplatit souhrnný poplatek ve výši 16 720 Kč, celkem tedy 36 720 Kč. Žalovaná na svůj dluh splatila celkem 15 530 Kč. Žalobkyně se dále domáhá kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16 017,87 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s , právnická osoba, dne 21. 9. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaná a , právnická osoba, spolu uzavřeli dne 20. 11. 2010 smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě , právnická osoba, poskytla žalované 20 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 720 Kč. Celkové RPSN úvěru bylo ve výši 224,28 %. (viz úvěrovou smlouvu č. , hodnota, na č. l. 11 spisu) Žalovaná splatila na svůj dluh celkem částku ve výši 15 530 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s , právnická osoba, 21. 9. 2023. (viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 22-30 spisu) Postoupení bylo žalované oznámeno. (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 na č. l. 12 spisu) Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 4. 6. 2024. (viz výzvu k plnění ze dne 3. 6. 2024 na č. l. 15 spisu a podací lístek zásilky č. RR2721089080F na č. l. 14 spisu) V řízení se neprokázalo, že by žalovaná na svůj dluh něčeho dalšího plnila.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že , právnická osoba, poskytl žalované částku 20 000 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 36 720 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena poplatky ve výši 16 720 Kč. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 66 %. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v listopadu 2010, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 14,66 % p. a. Je tak zřejmé, že , právnická osoba, požadovaná roční procentní sazba nákladů ve výši 224,28 % je pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nesrovnatelná.9. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalované. Žalovaná na svůj dluh ve výši 20 000 Kč uhradila 15 530 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 20 000 Kč bez 15 530 Kč, tedy 4 470 Kč.10. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden den. Výzva k plnění byla zaslána dne 4. 6. 2024, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 10. 6. 2024 (§ 573 o. z.). Nejpozději tedy měla žalovaná plnit dne 11. 6. 2024. Počínaje následujícím dnem 12. 6. 2024 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 4 470 Kč od 12. 6. 2024 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byla částka 21 190 Kč. Žalovaná byla v řízení úspěšná v částce 16 720 Kč a neúspěšný v částce 4 470 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalované představuje částka 12 250 Kč, což je po zaokrouhlení 57,81 % předmětu řízení, kdy žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení v této části. Žalovaná ovšem zůstala během řízení zcela neaktivní, a tak jí žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.