22 C 291/2023-95 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 6. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 10 988,63 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dluhu z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 12. 3. 2018, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. , č. účtu, (dále také jen „Smlouva“) a podle dodatku č. 54 ze dne 2. 6. 2020 ke Smlouvě byl žalovanému dne 3. 6. 2020 vyplacen na uvedený účet úvěr ve výši 13 209 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Jelikož žalobkyně i žalovaný mají své sídlo, resp. bydliště na území České republiky, je třeba v této věci vycházet z přímo použitelných předpisů práva Evropské Unie. Podle čl. 17 odst. 1 a 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) . č. . 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je v této věci dána pravomoc českých soudů, neboť žalovaný, který je spotřebitelem, má bydliště na území České republiky. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalovaného, který je spotřebitelem, tedy české právo.4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne 12. 3. 2018 rámcovou smlouvu č. , hodnota, (Smlouva), podle které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní a platební služby, tedy zřídila žalovanému běžný účet č. , č. účtu, (dále také jen „Účet“). Součástí Smlouvy jsou i obchodní podmínky, ceník, podmínky pro používání karet, podmínky pro používání úvěru, podmínky pro používání hypotéky a pojistné podmínky a rámcová pojistná smlouva (viz čl. 1 a 2 Smlouvy).6. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne 28. 5. 2019 dodatek č. 11 ke Smlouvě, smlouvu o poskytnutí kontokorentu, na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše 15 000 Kč a zavázal se tento úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 18,9 % ročně, a to úrok vždy k prvnímu dni následujícího měsíce po čerpání úvěru s tím, že celý čerpaný úvěr musí být splacen nejpozději do jednoho roku od čerpání úvěru (viz dodatek č. 11 ke Smlouvě). Před uzavřením dodatku č. 11 ke Smlouvě žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného (viz potvrzení o prověření úvěruschopnosti a výpis z Účtu žalovaného). Žalovaný úvěr čerpal (viz výpis z Účtu).7. Žalobkyně a žalovaný dále podepsali dne 2. 6. 2020 dodatek č. 54 ke Smlouvě, podle kterého žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 209 Kč (šlo o převod kontokorentu na standardní úvěr) a žalovaný se jej zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 17,9% ročně, a to šestnácti pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 996 Kč (podle dodatku č. 63 ke Smlouvě podepsaného účastníky dne 27. 7. 2020 devadesáti splátkami ve výši 246 Kč – viz dodatek č. 63 ke Smlouvě), vždy k 24. dni měsíce (podle dodatku č. 59 ke Smlouvě podepsaného účastníky dne 30. 6. 2020 k 5. dni měsíce – viz dodatek č. 59 ke Smlouvě a podle dodatku č. 74 ke Smlouvě podepsaného účastníky dne 20. 9. 2020 k 13. dni měsíce – viz dodatek č. 74 ke Smlouvě) počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru (viz dodatek č. 54 ke Smlouvě). Žalobkyně poukázala dne 3. 6. 2020 žalovanému na Účet částku 13 209 Kč, kterou až do 13. 2. 2023 žalovaný řádně splácel, s úhradou splátek od 13. 3. 2023 (vyjma částečné úhrady uvedené splátky ve výši 49,10 Kč) však je již v prodlení (viz výpis z Účtu, splátkový kalendář a přehled plateb).8. Vzhledem k prodlení s úhradou splátek žalobkyně úvěr žalovaného ke dni 15. 5. 2023 zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 15. 5. 2023 a vyzvala jej k uhrazení dluhu celkem ve výši 11 436 Kč, a to do 24. 5. 2023 s upozorněním, že v případě neuhrazení uvedené částky podá žalobkyně žalobu (viz výzva k zaplacení půjčky ze dne 15. 5. 2023). Tento dopis žalobkyně odeslala žalovanému dne 16. 5. 2023 (viz potvrzení ze dne 16. 5. 2023).9. Ke dni zesplatnění úvěru činila pohledávka žalobkyně částku celkem 11 436 Kč a byla tvořena dlužnou jistinou úvěru ve výši 10 086,63 Kč a kapitalizovaným úrokem za dobu od 13. 2. 2023 do 14. 5. 2023 ve výši 447,47 Kč a žalobkyně se dále domáhá po žalovaném dlužného pojistného ve výši 402 Kč podle přihlášky k pojištění pravidelných výdajů při pracovní neschopnosti, na základě kterého byl žalovaný povinen hradit pojistné ve výši 150 Kč měsíčně (viz přihláška k pojištění ze dne 8. 2. 2023, pojištění trvalo do 12. 4. 2023) a dlužných nákladů žalobkyně na vymáhání dluhu ve výši 500 Kč.10. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2. 6. 2020 dodatek ke Smlouvě, který je v souladu s ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru a podle zák. č. 257/2016 Sb. úvěrem spotřebitelským. Na základě uvedené smlouvy žalovaný čerpal převodem peněžních prostředků na jeho účet úvěr, který však řádně nesplácel, a proto žalobkyně zesplatňujícím dopisem prohlásila pohledávky za žalovaným ze smlouvy ke dni 15. 5. 2023 za okamžitě splatné. Žalovaný byl proto povinen vrátit žalobkyni k uvedenému datu nejen nesplacenou jistinu celého čerpaného úvěru, ale i ve smlouvě sjednaný úrok, příp. jiné ve smlouvě dohodnuté závazky (poplatky, pojistné, náklady na vymáhání, apod.). Právo žalobkyně na příslušenství pohledávky vyplývá z ust. § 1968 a 1970 o. z., a to ve výši ve výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).13. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“). Jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má proti žalovanému právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, které tvoří podle ust. § 137 o. s. ř., ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (dále také jen „Vyhláška“) zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 200 Kč, tvořená částkou 100 Kč za každý z následujících úkonů (výzva k plnění podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) Vyhlášky, podání žaloby podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) Vyhlášky).14. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.