ECLI: ECLI:CZ:OSPH08:2024:22.C.78.2024.1 Datum: 2024-12-12 Předmět: o zaplacení 1 618,52 EUR Ustanovení: ["§ 5 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118b z. č. 99/1963 Sb.", "§ 120 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 137 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. ["pojištění odpovědnosti za škodu""náhrada škody"]
O co šlo: o zaplacení 1 618,52 EUR (["§ 5 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118b z. č. 99/1963 Sb.", "§ 120 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 137 z. č. 99/1963 Sb.)
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 1 618,52 EUR. V žalobě uvedla, že žalobkyně jako pojistitel a společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako pojistník uzavřeli dne 17. 5. 2021 pojistnou smlouvu č. , Anonymizováno, , jejímž předmětem bylo havarijní pojištění motorového vozidla zn. Porsche Panamera s EČV: , Anonymizováno, (dále také jen „Porsche Panamera“). Dne 7. 4. 2022 došlo na dálnici D1 v Bratislavě ke škodné události, při které od vozidla Porsche Taycan s EČV: , Anonymizováno, (dále také jen „Porsche Taycan“) odletěl kámen, který rozbil čelní sklo vozidla Porsche Panamera. Žalobkyně likvidovala škodu na uvedeném vozidle a na základě faktury za opravu čelního skla č. , hodnota, poukázala dne 19. 4. 2022 na účet opravce z havarijního pojištění částku ve výši 1 618,52 EUR, přičemž vyplacením uvedeného pojistného plnění přešlo na žalobkyni právo na náhradu škody, které pojistník měl vůči škůdci. Protože vozidlo Porsche Taycan bylo v době škodné události pojištěno u žalované povinným pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem, vyzvala žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 12. 3. 2024 k úhradě částky ve výši 1 618,52 EUR, žalovaná však dosud žalobkyni nic neuhradila.2. Žalovaná podáním ze dne 6. 8. 2024 sdělila soudu, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou ani zčásti neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Namítla, že žádný z předložených důkazů neprokazuje, že by pojištěnec žalované za vzniklou škodu odpovídal. Navíc není jasné, z čeho vyplývá přechod práva na náhradu škody na žalobkyni, tedy aktivní věcná legitimace žalobkyně.3. V podání ze dne 5. 11. 2024, které bylo zdejšímu soudu doručeno dne 7. 11. 2024, žalobkyně doplnila, že s ohledem na tvrzení žalované považuje žalobkyně za nespornou existenci povinného smluvního pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Porsche Taycan i výšku jistiny škody. Vyplacením pojistného plnění z havarijního pojištění přešlo z pojištěného na žalobkyni podle ust. § 813 odst. 1 zákona č. 40/1964 Zb., Občianský zákonník, právo na náhradu škody, které měl pojištěný vůči subjektu odpovídajícímu za uvedenou škodu. Žalobkyně má za to, že předloženými důkazy dostatečně prokázala odpovědnost řidiče vozidla Porsche Taycan za vznik škody na vozidle Porsche Panamera, a to především zprávou o nehodě ze dne 7. 4. 2022, z které vyplývá jak popis průběhu předmětné škodní události, tak i její viník řidič vozidla Porsche Taycan.4. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Slovenska, ale žalovaná právnickou osobou se sídlem na území Česka, poměr mezi účastníky je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Podle čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 63 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech má zdejší soud pravomoc rozhodnout spor v této věci, neboť žalovaná má na území Česka své sídlo. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) je rozhodným právem v této věci právo slovenské, neboť k přímé škodě na vozidle Porsche Panamera, z něhož žalobkyně odvozuje svůj nárok proti žalované, mělo dojít při nehodě na území Slovenska dne 7. 4. 2022 (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 589/2020 ze dne 26. 1. 2022).5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:6. Dne 17. 5. 2021 uzavřeli žalobkyně jako pojistitel a společnost , jméno FO, ., IČO , IČO, jako pojistník a pojištěný pojistnou smlouvu č. , Anonymizováno, , jejímž předmětem bylo havarijní pojištění vozidla Porsche Panamera, tedy mimo jiné pojištění pro případ škody způsobené nehodou i pojištění opravy/výměny čelního skla uvedeného vozidla, a to na dobu neurčitou (viz pojistka ze dne 31. 5. 2021).7. Žalovaná byla ke dni 7. 4. 2022 pojistitelem vozidla Porsche Taycan pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem (viz shodné skutkové tvrzení účastníků).8. Žalobkyně dále tvrdí, že dne 7. 4. 2022 došlo na dálnici D1 v Bratislavě ke škodní události, při které od vozidla Porsche Taycan odletěl kámen, který rozbil čelní sklo vozidla Porsche Panamera. Protože opravci vozidla Porsche Panamera uhradila za opravu čelního skla z titulu havarijního pojištění tohoto vozidla částku ve výši 1 618,52 EUR, přešlo na ni právo na náhradu škody vůči žalované, která byla v uvedené době pojistitelem odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Porsche Panamera.9. Podle ust. § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejménaa) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem,c) dbát pokynů soudu.10. Podle ust. § 120 odst. 1 věta první o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhodne, které z navrhovaných důkazů provede.11. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením § 120 odst. 1, větou první, o. s. ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny (§ 120 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé. Důkazní povinnost uložená účastníkům řízení je povinností procesní. O této povinnosti a o z ní vyplývajícím důkazním břemenu je proto soud povinen účastníky (ve smyslu § 5 o. s. ř.) poučit (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 35/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 86 a nález Ústavního soudu ze dne 12. února 1998, sp. zn. IV. ÚS 295/96, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 10, ročník 1998, pod číslem 21) a poučovací povinnost v tomto směru má podle § 211 o. s. ř. i odvolací soud. V rozsudku ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1069/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2005, pod číslem 158 (shodně srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2003, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, publikovaný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003, pod číslem 59), pak Nejvyšší soud judikoval závěr, podle něhož soud prvního stupně může své rozhodnutí založit na závěru, že účastník přítomný při soudním jednání neunesl důkazní břemeno, jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 807/2006, ze dne 24. 7. 2007).12. Soud však konstatuje, že byť ze žalobkyní předložené Správy o nehodě ze dne 7. 4. 2022 podepsané řidiči obou vozidel vyplývá, že „dne 7. 4. 2022 v 12:00 hod.“ (viz kolonka pod bodem 1.) „na dálnici D1“ (viz kolonka pod bodem 2.) „při předjíždění“ (viz kolonka pod bodem 12.) „z Porsche Taycan řízeného , jméno FO, , bytem , adresa, (viz specifikace v kolonce Vozidlo A) odletěl kámen a rozbil čelní sklo Porsche Panamera řízeného , tituly před jménem, , jméno FO, . , jméno FO, , bytem , adresa, “ (viz specifikace v kolonce Vozidlo B, popis vzniku škody spolu s plánkem nehody v kolonce pod bodem 13.) a že „nehodu zavinil řidič vozidla Porsche Taycan“ (viz kolonka pod bodem 15.). Soud však nemá shora tvrzený vznik škody na vozidle Porsche Panamera přesto za prokázaný, byť v uvedené Správě o nehodě oba řidiči na nehodě zúčastněných vozidel shodně popsali průběh vzniku škody, tedy rozbití čelního skla vozidla Porsche Panamera kamenem, který odlétl od vpředu jedoucího vozidla Porsche Taycan a uvedli, že nehodu zavinil řidič vozidla Porsche Taycan. Je totiž jisté, že řidič vozidla Porsche Taycan nemohl v žádném případě vidět údajné odlétnutí kamene od jeho vozidla, nebo