25 C 103/2024-94 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou ze dne 29.5.2024 došlou soudu téhož dne domáhá na žalovaném zaplacení částky 66.072,- Kč spolu se 14,75% úrokem z prodlení z částky 22.492,50 Kč od 21.2.2024 do zaplacení a z částky 43.579,50 Kč od 21.3.2024 do zaplacení jako plnění z konkurenční doložky.2. V žalobě uvádí, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného na základě uzavřené pracovní smlouvy ze dne 16.1.2023 na pozici „, právnická osoba, “ od 16.1.2023 do 15.1.2024. Pracovní poměr nebyl dále prodloužen. V článku 9 pracovní smlouvy byla sjednána konkurenční doložka, kdy se zaměstnanec zavázal po dobu 12 měsíců po skončení pracovního poměru zdržet se výkonu výdělečné činnosti na území ČR a SR konkurenční povahy a zaměstnavatel se naopak zavázal zaměstnanci vyplácet peněžité vyrovnání ve výši 50 % průměrného měsíčního výdělku zaměstnance za každý měsíc plnění závazků zaměstnance. Toto peněžité vyrovnání bylo splatné vždy k 20. dni v měsíci následujícího měsíce. Žalovaný pracovní poměr s žalobcem neprodloužil. Před uplynutím doby, na kterou byl pracovní poměr sjednán, zaslal žalovaný žalobci odstoupení od konkurenční doložky. Žalobce považuje tento úkon za účelové jednání s cílem vyhnout se finančnímu plnění pro žalobce, ke kterému se žalobce zavázal v uzavřené pracovní smlouvě. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR č.j. 31 Cdo 2955/2023-368 ze dne 13.12.2023 je dle názoru žalobce odstoupení od konkurenční doložky neplatné. Zároveň žalovaný krátce po zaslání zmíněného odstoupení žalobce cíleně přesunul do statusu tzv. překážek v práci a neumožnil mu již dále vykonávat svoji práci. Pracovní poměr žalobce pak skončil dne 15.1.2024. Žalobce svůj závazek nekonkurovat dle pracovní smlouvy splnil a žalobci nekonkuroval. Žalobcův průměrný měsíční výdělek činil 87.159,- Kč. Polovina této částky je tak 43.579,50 Kč. Za odpracované období u žalovaného (leden 2023 – leden 2024) činil dle výplatních pásek průměrný měsíční příjem žalobce 87.159,- Kč. Dle uzavřené pracovní smlouvy má žalobce po skončení pracovního poměru nárok na 50% průměrného měsíčního výdělku tedy 43.579,50 Kč (87.159,- : 2 = 43.579,50 Kč) měsíčně. Pracovní poměr žalobce skončil ke dni 14.1.2024, za měsíc leden tedy náleží žalobci náhrada za 16 dní tj. 22.492,50 Kč (43.579,50 : 31 x 16 = 22.492,50). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobci peněžité vyrovnání za období od 16.1.2024 do 31.1.2024 v částce 22.492,50 Kč splatné dne 20.2.2024 a za období od 1.2.2024 do 29.2.2024 v částce 43.579,50 Kč splatné dne 20.3.2024. Za žalované období (16.1.2024 – 31.01.2024 a únor 2024) tedy celkem 66.072,- Kč.3. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Učinil nesporné, že žalovaný se žalobcem uzavřel dne 16.1.2023 pracovní smlouvu, na jejímž základě vykonával žalobce pro žalovaného práci na pozici „, právnická osoba, “. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 15.1.2024. V ustanovení čl. 9 pracovní smlouvy sjednaly strany konkurenční doložku, kterou se žalobce jakožto zaměstnanec zavázal po dobu 12 měsíců po skončení pracovního poměru zdržet se výkonu výdělečné činnosti na území ČR a SR konkurenční povahy, a žalovaný jakožto zaměstnavatel se zavázal žalobci vyplácet peněžité vyrovnání ve výši 50 % průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku z konkurenční doložky ze strany žalobce, a to vždy k 20. dni v kalendářním měsíci následujícím po kalendářním měsíci, kdy byl závazek žalobce z konkurenční doložky splněn. Za doby trvání pracovního poměru žalobce u žalovaného žalovaný od konkurenční doložky odstoupil. Žalobci byly ze strany žalovaného oznámeny překážky v práci na straně žalovaného a až do dne skončení pracovního poměru mu nebyla ze strany žalovaného přidělována práce a žalobce nedocházel na pracoviště. Pracovní poměr žalobce skončil ke dni 15.1.2024 uplynutím sjednané doby. Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 17.4.2024 k zaplacení žalované částky. Žalovaný na tvrzený nárok žalobce ničeho neuhradil.4. Žalobce opírá existenci svého nároku na zaplacení peněžitého vypořádání z konkurenční doložky o tvrzenou neplatnost odstoupení od konkurenční doložky ze strany žalovaného. Žalovaný skutečně v rámci existence pracovního poměru od konkurenční doložky odstoupil, a to proto, že dospěl k závěru, že s ohledem na své obchodní zájmy, pracovní zkušenosti žalobce a informace, poznatky, znalosti pracovních a technologických postupů, které žalobce získal za trvání pracovního poměru, nemá již nadále na dodržení sjednané konkurenční doložky zájem. K odstoupení od konkurenční doložky žalovaný tedy přistoupil ve smyslu ustanovení čl. 9.5 pracovní smlouvy. Žalovaný od konkurenční doložky odstoupil doručením písemného oznámení žalobci, jehož součástí byla taktéž informace, že v důsledku odstoupení ze strany žalovaného již žalobce není nikterak limitován při výběru svého dalšího zaměstnání. K doručení předmětného oznámení došlo ze strany jednatele žalovaného osobně dne 1.11.2023 na pracovišti žalobce a za přítomnosti dvou svědků. Žalobce odmítl jednateli žalovaného převzetí předmětného oznámení potvrdit. S ohledem na tuto skutečnost sepsal žalovaný téhož dne 1.11.2023 Záznam o odmítnutí potvrzení převzetí písemnosti, kterým odmítnutí potvrzení převzetí oznámení o odstoupení od konkurenční doložky ze strany žalobce potvrdil. Záznam byl podepsán všemi osobami přítomnými doručování předmětného oznámení žalobci, tj. jednatelem žalovaného panem , jméno FO, a dvěma svědky panem , jméno FO, a paní , jméno FO, („, jméno FO, “). V návaznosti na výše uvedené žalovaná dále přistoupil k tomu, že předmětné oznámení o odstoupení od konkurenční doložky zaslal žalobci taktéž dne 7.11.2024 doporučeným dopisem (podací číslo zásilky RR562621388CZ). Předmětné oznámení bylo žalobci doručeno dne 27.11.2023.5. Po skončení pracovního poměru žalobce u žalovaného se žalobce dne 17.4.2024 obrátil na žalovaného s předžalobní výzvou, kterou ho vyzval k úhradě žalované částky. Na tuto výzvu reagoval žalovaný tak, že s účinností ke dni 1.11.2023 došlo k odstoupení od konkurenční doložky a že neexistuje žádný právní důvod, který by tvrzený nárok na požadované peněžité vyrovnání zakládal. Na toto sdělení reagoval žalobce dne 3.5.2024 krátkou zprávou prostřednictvím datové schránky svého právního zástupce, ve které sdělil, že odstoupení od konkurenční doložky považuje za neplatné, neboť dle judikatury není zaměstnavatel oprávněn od konkurenční doložky odstoupit, pokud nedojde k porušení ze strany zaměstnance. Žalovaný na toto sdělení žalobce reagoval téhož dne, když s odkazem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR (zejména rozsudek ze dne 13.12.2023 č. j. 31 Cdo 2955/2023) setrval na svém stanovisku ohledně zániku konkurenční doložky v důsledku odstoupení. Žalovaný i nadále trvá na tom, že odstoupení od konkurenční doložky je přípustné a účinné, neboť k němu došlo v zákonem předvídané době (před skončením pracovního poměru) a z důvodů výslovně sjednaných mezi žalobcem a žalovaným v pracovní smlouvě, které navíc, v podstatě ve shodném znění výslovně připouští Nejvyšší soud ČR i Ústavní soud ČR. Konkurenční doložka tak byla zrušena oznámením doručeným žalobci dne 1.11.2023 a jako taková nezpůsobila vznik nároku na peněžité vyrovnání, které žalobce uplatnil žalobou. Žalovaný odkázal na ustanovení § 310 odst. 4 zákoníku práce a na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, podle níž ve smyslu ustanovení § 310 odst. 4 zákoníku práce je zaměstnavatel oprávněn od konkurenční doložky odstoupit po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance.6. Při jednání dne 15.11.2024 žalobce doplnil, že situace u žalované společnosti byla taková, že žalobce k této společnosti nastoupil na pracovní smlouvu na dobu určitou na pozici HR manažera, na níž působil určitou dobu společně s panem , jméno FO, a po odchodu pana , jméno FO, jako jeho nástupce. , jméno FO, začal uplatňovat po žalované společnosti nároky z konkurenční doložky, žalovaný tedy zadal žalobci jako HR manažerovi, aby dohodou konkurenční doložky z pracovních smluv zrušil. Na předmětem pracovišti žalovaného, původně tedy společnosti , Anonymizováno, ., měli konkurenční doložku v pracovní smlouvě všichni zaměstnanci, kterých bylo asi 20. Žalobce dle pokynu žalovaného dohodou tyto konkurenční doložky s těmi 20 zaměstnanci zrušil. Konkurenční doložku měl zakotvenou v pracovní smlouvě i žalobce. Se žalobcem však za žalovaného nikdo o zrušení konkurenční doložky dohodou nejednal, nýbrž žalovaný postupoval tak, že asi měsíc a půl před skončením pracovního poměru od konkurenční doložky odstoupil a těsně na to pak dal žalobci překážky v práci na straně zaměstnavatele s tím, že už žalobce potom nechodil do zaměstnání a takto bylo vyčkáváno skončení pracovního poměru uplynutím lhůty, na kterou byl pracovní poměr sjednán, ač žalobce předpokládal, že dojde k prodloužení pracovní smlouvy, k čemuž nakonec nedošlo, a to patrně z finančních důvodů žalovaného. Možnost odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky byla v pracovní smlouvě žalobce zakotvena, nicméně tato