25 C 76/2024-79 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou ze dne 11.3.2024 došlou soudu dne 11.3.2024 domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 10.1.2024 dané žalobci žalovaným.2. V žalobě uvádí, že žalobce je u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 17.8.2022 na pracovní pozici pomocného kuchaře. Žalobce je cizinec, který v době sepsání pracovní smlouvy nedisponoval pobytovým oprávněním k výkonu zaměstnání a pobytu na území České republiky, pročež předmětnou pracovní smlouvu předložil příslušnému správnímu orgánu (, právnická osoba, , Odboru azylové a migrační politiky) k věcnému projednání v rámci řízení o žádosti o udělení zaměstnanecké karty dle § 42g a násl. zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „ZPC“). Žalobce přicestoval na území České republiky dne 17.1.2023 a dne 19.1.2023 mu bylo vydáno u příslušného správního orgánu – , právnická osoba, , Odboru azylové a migrační politiky – potvrzení o splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu – zaměstnanecké karty – na základě kterého nastoupil k žalovanému zaměstnavateli. Následně byla žalobci vydána požadovaná zaměstnanecká karta s platností do 22.1.2025. Žalobce na základě vydané zaměstnanecké karty řádně vykonával své pracovní povinnosti – práci – a to dle pokynů a nařízení ze strany žalovaného. Jednalo se o velice vyčerpávající práci (jak po stránce fyzické tak i psychické), nicméně žalobce si vždy řádně plnil své pracovní povinnosti. Žalobce pilně pracoval od 19.1.2023 až do konce roku 2023, nicméně se u něj začaly objevovat zdravotní komplikace. Žalobce jako cizinec s chabou (resp. absentující) znalostí českého jazyka anebo znalostí jiného světového jazyka se rozhodl vyhledat lékařskou pomoc ve své domovské zemi (Indii), kam dne 6.1.2024 odcestoval. Podle žalobce tuto skutečnost předem sdělil zaměstnavateli. Kromě toho žalobce po celou dobu roku 2023 nečerpal dovolenou, pročež předpokládal, že si ji může vyčerpat v termínu od 6.1.2024. Podle žalobce byl dále celou dobu v kontaktu se svým zaměstnavatelem prostřednictvím aplikace Whatsapp, kdy žalovanému sdělil, že se plánuje vrátit začátkem měsíce března 2024. Žalobce přicestoval do České republiky dne 6.3.2024, nicméně při své návštěvě na VZP dne 7.3.2024 zjistil, že žalovaný jej v době jeho nepřítomnosti odhlásil jakožto svého zaměstnance na povinných platbách záloh zdravotního pojištění. V době nepřítomnosti žalobce tak mělo dojít bez jeho vědomí k právnímu úkonu, jehož důsledkem mělo být rozvázání pracovního poměru se žalobcem. Žalobce neobdržel jakékoliv podání (ať už písemně nebo prostřednictvím aplikace Whatsapp), naopak koncem měsíce února 2024 byl ze strany žalovaného kontaktován s dotazem, kdy se bude do zaměstnání vracet. Žalobce tak po svém návratu prostřednictvím svého právního zástupce sdělil žalovanému ve smyslu § 69 zákoníku práce, že trvá na tom, aby jej žalovaný nadále zaměstnával. Žalovaný však doposud na tuto zprávu nereagoval.3. Dále žalobce sám (resp. prostřednictvím svého právního zástupce) zaslal žalovanému výpověď z pracovního poměru, nicméně dle této výpovědi pracovní poměr zanikne teprve uplynutím výpovědní doby dle § 50 odst. 3 zákoníku práce až ke dni 31.5.2024. Žalobce je proto toho názoru, že pracovní poměr doposud žádným zákonným způsobem nezanikl. Žalobce z důvodu právní opatrnosti předpokládá, že pracovní poměr byl ze strany žalovaného zrušen s odkazem na § 55 zákoníku práce. Má za to, že pro takovýto postup absentují jakékoliv zákonné důvody, i když nepopírá, že byl v období od 6.1.2024 do 6.3.2024 mimo území ČR (a tedy nepracoval), žalovaný o tomto věděl. Zjištění ze dne 7.3.2024 na VZP jej však nemůže nechat na pochybách, že žalovaný již učinil „za jeho zády“ právní kroky, které jej značným způsobem ohrožují. Postup žalovaného poměrně citelně zasahuje i do další životní sféry žalobce – do jeho pobytové situace. Žalobce je doposud držitelem zaměstnanecké karty, na kterého se kromě jiného uplatňuje také § 63 zákona o pobytu cizinců, které stanoví, že držiteli zaměstnanecké karty zaniká jeho zaměstnanecká karta, pokud neučiní oznámení o změně zaměstnavatele ve lhůtě 60 dnů ode dne ukončení pracovního poměru.4. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na pracovní pozici pomocného kuchaře na základě pracovní smlouvy ze dne 17.srpna 2022. Žalobce práci fakticky vykonával od 19.ledna 2023 do konce roku 2023, což je ostatně potvrzeno rovněž v žalobě. Od 1.ledna 2024 se žalobce bez řádné omluvy nedostavil na pracoviště, a to nejméně po dobu jednoho pracovního týdne, čímž porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a žalovaný proto ukončil jeho pracovní poměr okamžitým zrušením ke dni 10.ledna 2024. Pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným tak zanikl v souladu s ustanovením § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ke dni 10.ledna 2024. Podaná žaloba je žalobou na neplatnost skončení pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 72 zákoníku práce, kdy k podání žaloby je stanovena prekluzivní lhůta 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným zanikl okamžitým zrušením ke dni 10.ledna 2024 a posledním dnem k podání žaloby tak byl 11.březen 2024 (když 10.března 2024 byla neděle), kdy tímto dnem byla žaloba podána.5. Od 1.ledna 2024 se žalobce bez řádné omluvy nedostavil na pracoviště, a proto žalovaný ukončil pracovní poměr ke dni 10.ledna 2024 prostřednictvím okamžitého zrušení pracovního poměru, jelikož žalobce jako zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Jednání žalobce dosáhlo intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, když se jedná o déletrvající neomluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci po minimálně 3 po sobě jdoucí dny s tím, že dosavadní soudní praxe považuje takovéto jednání, tedy déletrvající neomluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci, za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Neomluvenou absenci pak definoval např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.března 2002 sp. zn. 21 Cdo 910/2001 tak, že o neomluvené zameškání práce zaměstnancem se jedná tehdy, jestliže zaměstnanec ve sjednané pracovní době neplní svoje pracovní povinnosti z pracovního poměru z důvodu nepřítomnosti na určeném pracovišti a jestliže nepřítomnost není způsobena jeho prokázanou pracovní neschopností, čerpáním dovolené v souladu se zákoníkem práce nebo jinou zákonnou překážkou. V předmětné věci tak byly splněny všechny zákonné předpoklady pro skončení pracovního poměru okamžitým zrušením v souladu s ustanovením § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.6. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručováno v souladu s ustanovením § 334a odst. 1 písm. a) zákoníku práce na pracovišti, kde však nebyl žalobce zastižen a jiné formy doručování nemohl žalovaný objektivně využít. Zákoník práce jakožto primární způsob doručování určuje předání písemnosti na pracovišti zaměstnavatele, o což se žalovaný prokazatelně pokusil, což mohou dosvědčit zaměstnanci žalovaného, kteří toto rovněž potvrdili svými podpisy na okamžitém zrušení pracovního poměru. Žalobce písemně nesdělil svou doručovací adresu a žalovaný tak nemohl okamžité zrušení pracovního poměru doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, jak to předpokládá § 336 zákoníku práce, když žalovanému ani nebyla jinak známá adresa žalobce. Žalobce rovněž neudělil žalovanému souhlas s doručováním prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, ani nevlastní datovou schránku, a tak ani jiné způsoby doručování podle zákoníku práce nebylo možno využít.7. Žalovaný důrazně odmítá tvrzení žalobce, že by měl být informován o jeho nepřítomnosti na pracovišti skrze komunikaci prostřednictvím aplikace Whatsapp. Žalovaný nebyl informován o úmyslu žalobce opustit Českou republiku, ani nebyl žalobcem požádán o poskytnutí volna či dovolené. Samotnou žalobou je potvrzeno, že již počínaje rokem 2024 se žalobce nedostavil na pracoviště a nevykonával tak svou práci, přičemž k odcestování do zahraničí mělo dojít až dne 6.ledna 2024 a tak nejen, že žalobce minimálně do tohoto dne měl a mohl vykonávat práci, ale rovněž mohl podniknout kroky k zachování svého zaměstnání. Žalobce však ničeho z uvedeného neučinil a od 1.ledna 2024 se bez jakékoli komunikace s žalovaným nedostavil na pracoviště a nevykonával svou práci dle pracovní smlouvy. Pokud by si žalobce chtěl vybrat dovolenou, pak by o tomto úmyslu musel informovat žalovaného, neboť dobu čerpání dovolené určuje žalovaný jakožto zaměstnavatel. To se také nestalo.8. Žalovaný při jednání dne 15.11.2024 dále uvedl, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaného bylo žalobci doručováno osobně, a to jednak na pracovišti žalované společnosti, jednak pak ještě v místě ubytování žalobce, tj. na adrese , adresa, . Žalovaný zajišťoval žalobci zelenou kartu, povolení k pobytu včetně uby