27 C 207/2024-42 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně tvrdila, že je příjemcem příspěvku, který podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, platí vlastník, popř. provozovatel motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný jako vlastník, resp. provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, , VIN: , VIN kód, , neměl k tomuto vozidlu v období od 15. 5. 2020 do 15. 12. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný je proto podle § 4 odst. 1 tohoto zákona povinen žalobkyni zaplatit příspěvek za každý den porušení povinnosti stanovený v § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., který činí 86 Kč, a dále podle § 4 odst. 4 tohoto zákona náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jež podle § 2a uvedené vyhlášky činí 300 Kč.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Soud učinil o skutkovém stavu následující závěr.Žalovaný byl od 13. 1. 2020 provozovatelem/vlastníkem vozidla , jméno FO, , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , VIN: , VIN kód, , nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg (prokázáno informacemi z databáze vozidel). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 6. 5. 2021. Žalovaného v ní upozornila, že vozidlo reg. zn.: , SPZ, nebylo v období od 15. 5. 2020 do 15. 12. 2020 pojištěno na základě zákonného povinného ručení. Předpis příspěvku za toto období činí 18 490 Kč (215 dní po 86 Kč) a žalovaný jej měl uhradit nejpozději do 60 dnů od doručení výzvy. Dne 3. 10. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, v níž žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky (prokázáno kopií „předžalobní upomínky“ ze dne 3. 10. 2022 a kopií „archu“ s datem podání 3. 10. 2022).Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný byl povinen podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. mít k vozidlu sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla dle registru silničních vozidel má dle § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení této povinnosti. Výše příspěvku se dle § 4 odst. 3 a 5 zák. č. 168/1999 Sb. vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována tato povinnost a výše denní sazby, která dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí u vozidla žalovaného s reg. zn.: , SPZ, částku 86 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. je žalovaný povinen dále žalobkyni zaplatit náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně dle § 4 odst. 6 a 7 zák. č. 168/1999 Sb. vyzvala žalovaného v zákonné lhůtě k zaplacení příspěvku, řádně výzvu odůvodnila, poskytla mu lhůtu nejméně 30 dní ode dne doručení výzev ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek za vozidlo a poskytla mu potřebné zákonné poučení. Žalovaný přesto příspěvek nejpozději 60. den žalobkyní stanovené lhůty neuhradil a žalobkyni tak podle § 1968 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Soud proto žalobě žalobkyně vyhověl a přiznal žalobkyni proti žalovanému shora uvedenou částku s příslušenstvím.Žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Soud jí proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který úspěch neměl. Výši nákladů na právní zastoupení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.Náklady řízení činí 2 252 Kč; z toho je:- částka 800 Kč za soudní poplatek za žalobu,- částka 900 Kč za odměnu advokátce za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 advokátního tarifu,- částka 300 Kč za náhradu hotových výdajů advokátce za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu,- částka 252 Kč za náhradu advokátce za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř.Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne 16. 10. 2024 (omluva z jednání), protože se nejedná o podání ve věci samé. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ani za podání ze dne 14. 10. 2024 (doplnění žaloby), neboť v něm tvrdí a dokládá to, co mohla tvrdit již v samotné žalobě, takové náklady proto nejsou účelně vynaložené.Přisouzenou náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám advokátky, která v tomto řízení zastupovala žalobkyni.