33 C 73/2022-292 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 2. 3. 2022 se žalobkyně domáhala určení, že je dědičkou ze závěti po zůstaviteli , jméno FO, , narozeném 22. 4. 1969, zemřelém 21. 4. 2020, posledně bytem , adresa, (dále jen „zůstavitel“). Svůj návrh odůvodnila následovně. Žalobkyně je jediným dítětem zůstavitele, žalovaná byla ke dni smrti zůstavitele jeho manželkou. Zůstavitel pořídil dne 9. 3. 2020 závěť, kterou odkázal veškerý majetek žalobkyni. Žalovaná však v průběhu řízení o pozůstalosti popřela pravosti závěti i její platnost, což odůvodnila zejména zdravotním stavem zůstavitele, jeho duševní poruchou a vlivem dalších osob. Žalobkyně byla soudním komisařem odkázána na podání žaloby v tomto řízení, přičemž řízení o pozůstalosti bylo následně přerušeno do pravomocného skončení nynějšího řízení. Podle žalobkyně byl zůstavitel v době sepsání listiny schopen právně jednat. Nesprávné datum na listině může být chybou v psaní nesvědčící o duševní poruše zůstavitele. Ten byl sice dlouhodobě hospitalizován a medikován, avšak léky neměly vliv na způsobilost právně jednat. Způsob psaní byl ovlivněn tělesným postižením zůstavitele po cévní mozkové příhodě. Vzhledem k délce hospitalizace je vyloučeno, že by závěť psal během hospitalizace pod vlivem abusu alkoholu.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že zůstavitel v době psaní sporné závěti nebyl schopen právně jednat. V roce 2010 byl hospitalizován z důvodu intoxikace medikamenty a alkoholem. Léky mu byly předepisovány i v letech 2018 až 2020, přičemž mohly ovlivnit jeho myšlení. Šlo o léky, které působí na psychiku a jsou návykové. Vztah žalobkyně se zůstavitelem byl velmi negativní, v roce 2015 se odstěhovala z domácnosti, vzhledem k tomu zůstavitel jistě neměl vůli ji povolat za dědičku. Dále žalovaná vznesla pochybnost, zda zůstavitel spornou listinu sepsal, neboť byl po operaci páteře a mrtvicích imobilní, a poukázala na chybu ve slově „závěť“ (ve sporné listině se objevuje jako „záveť“) a na rozporná data objevující se v listině (9. 3. 91 a 9. 3. 22), přičemž tyto nedostatky a způsob psaní listiny naznačují duševní poruchu zůstavitele. Později doplnila jednoznačně, že podle ní zůstavitel předmětnou závěť vůbec nesepsal ani nepodepsal. Neuznala tedy závěť za pravou a platnou a navrhovala zamítnutí žaloby.3. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud dále uvedená skutková zjištění.4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 12. 2021, č. j. 20 D 529/2020-237, které nabylo právní moci dne 3. 2. 2022, bylo žalobkyni jako závětnímu dědici uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u zdejšího soudu žalobu proti žalované coby zákonnému dědici na určení, že žalobkyně je dědicem ze závěti (zjištěno z uvedeného usnesení).5. Sporná listina, představující dle žalobkyně závěť zůstavitele, obsahuje text ve znění:Poslední vůle – ZÁVEŤDne 9. 3. 91 v , adresa, v BohnicíchJá níže podepsaný , jméno FO, , RČodkazuji vše mé dceři KLÁŘE , jméno FOveškerý majetek včR. č. , RČv , adresa, , Bohnicíchpavilon LDN 25podpisVše bylo sepsáno za plného vědomí a svědomí s tím že mé tělo nebude spopelněno ale uloženo v rakvi do hrobu kopaného k ostatkům mého otce v Líbeznicích9. 3. 22/1245 v r. podpis(zjištěno ze sporné listiny na č. l. 5 spisu).6. , Anonymizováno, provedl k důkazu též listinu (na č. l. 38 spisu), o níž žalovaná tvrdila, že byla nalezena ve věcech zůstavitele v nemocnici a podle ní sloužila zůstaviteli jako předloha pro vyhotovení závěti. Žalovaná tvrdila, že na této listině je podepsána žalobkyně. Žalobkyně k této listině uvedla, že obsahuje kombinaci dvou písem, písmo hůlkové bylo podle ní písmem zůstavitele a podpis pod ním rovněž. Listina podle ní nebyla návodem, ale informacemi o náležitostech závěti. Není vyloučeno, že zůstavitel si zde sepsání poslední vůle zkoušel a pak ji přepsal na další listinu. Svědkyně , jméno FO, k této listině uvedla (viz její výpověď zmíněnou i níže), že text v horní části psala ona, text psaný hůlkovým písmem psal zůstavitel. Soud k tomu uzavřel, že podle jeho mínění z této listiny nevyplývá nic, co by mělo po skutkové stránce význam pro rozhodnutí ve věci. Žalobkyně sama z této listiny své uplatňované dědické právo neodvozovala. Z listiny zároveň nic nevyplývá ani o stavu zůstavitele, ani o tom, že by bylo nějak protiprávně působeno na jeho vůli. Kurzivní text v listině (psaný dle výpovědi svědkyně , jméno FO, jí) má informativní charakter, rozhodně z něho neplyne nic, kvůli čemu by zůstavitel neměl být schopen projevit vlastní vůli. Zda text psaný hůlkovým písmem a podpis dole pochází od zůstavitele, soud nezkoumal, když na této listině žalobkyně svou žalobu nezakládala. Je pak lhostejné, zda šlo o jakýsi pokus o závěť, nácvik textu závěti nanečisto apod.7. V roce 2009 podala žalovaná proti zůstaviteli oznámení o přestupku spočívajícím v tom, že ji v podnapilém stavu fyzicky napadl (zjištěno z úředního záznamu o podání vysvětlení z 1. 11. 2009). Na to, že v této době či před ní požíval zůstavitel alkohol a mohlo dojít i k napadení žalované lze usuzovat též z nedatované listiny označené jako prohlášení na č. l. 36 spisu, v níž (dle žalované) zůstavitel prohlásil, že žalovanou neuhodí a od 15. 3. 1999 nepřijde domů podnapilý (zjištěno z uvedené listiny).8. V roce 2010 byl zůstavitel hospitalizován po intoxikaci alkoholem a medikamenty, přičemž bylo doporučeno nepředepisovat mu medikaci s návykovým potenciálem (zjištěno z předběžné propouštěcí zprávy ze dne 3. 12. 2010).9. Zůstavitel byl souvisle hospitalizován od prosince 2018 v řadě zdravotnických zařízení, trpěl řadou různých somatických onemocnění, v květnu 2019 měl akutní cévní mozkovou příhodu, poté mj. intenzivně rehabilitoval; v době sepisu lékařské zprávy ze dne 30. 1. 2020 byl v LDN s tím, že po duševní stránce byla konstatována emočně nestabilní symptomatika; v osobní anamnéze byl konstatován v minulosti abusus alkoholu (až půl litru tvrdého alkoholu denně; vše zjištěno z lékařské zprávy ze dne 30. 1. 2020). V podstatě shodný stav je konstatován v lékařské zprávě ze dne 11. 3. 2020, z níž též vyplývá záměr přeložení zůstavitele dne 17. 3. 2020 na oddělení spondylochirurgie k operaci na páteři (zjištěno z uvedené zprávy). V záznamech zdravotnických pracovníků ohledně zůstavitele z března 2020 byly zmíněny mj. změny nálad (hrubost a vyžadování pozornosti, nebo naopak dobrá nálada) a krize v manželství (zjištěno ze zdravotnických pracovníků ohledně zůstavitele z března 2020).10. Soud provedl k důkazu propouštěcí zprávu ze dne 4. 11. 2019, kterou předložila žalovaná, nicméně podle mínění soud z této listiny rozhodně nevyplývá, že by zůstavitel pil alkohol i v době pobytu v nemocnici. Je zde skutečně uveden v rámci anamnézy pacienta abusus alkoholu v množství 1 placatice denně, nicméně podle soudu je prakticky vyloučeno, že by něco takového bylo otevřeně provozováno v nemocnici. Jde nepochybně – jak je u anamnézy zcela obvyklé – o zachycení stavu z doby před hospitalizací. Souvislá hospitalizace zůstavitele přitom začala v prosinci 2018 (k tomu viz výše, přičemž i v jiných lékařských zprávách byl konstatován abusus alkoholu zůstavitelem, logicky ovšem před hospitalizací), tudíž v době sepisu této zprávy (v listopadu 2019) nemohl tento stav nezměněně přetrvávat.11. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že zhruba od roku 2012 nebydlela ve společné domácnosti se zůstavitelem (svým otcem), v té době s ním měla špatný vztah z důvodu jeho alkoholismu a nezájmu o ni. Jeho životní styl, kterým žil do doby, než se dostal do nemocnice, se jí nelíbil. Do nemocnice se dostal asi v roce 2017, navštěvovala jej, nejprve na , adresa, , poté v Bohnicích. Návštěvy byly pozitivní, zůstavitel při nich projevil emoce, snažil se o sebe starat. Žalobkyně chtěla, aby se uzdravil, aby se podařilo jejich vzájemný vztah zlepšit či dohnat. Poslední návštěva se uskutečnila v únoru 2020. V mezidobí byli v telefonickém kontaktu, nejvíce psaním přes WhatsApp. V době, kdy ho navštěvovala v nemocnici, byl zůstavitel pochopitelně nemocný, byl po mrtvici, ale z duševního hlediska se jí jevil naprosto v pořádku, mluvil o běžných věcech, zajímal se o ni a o její zvířata. Podle jejího mínění nebyl při těchto návštěvách pod vlivem alkoholu. Takový vliv nevyplýval ani ze zpráv, které jí psal, vyplývala z nich jeho vůle se vyléčit. Působily spíše optimisticky, i když zároveň projevoval obavy ze smrti v souvislosti s různými operačními zákroky, kterým se měl podrobit. Zůstavitel jí sdělil přes WhatsApp, ať za ním přijede, že hodlá sepsat závěť v její prospěch, avšak ona na to nijak nereagovala a z obav ze žalované za ním do nemocnice v této věci nejela. O existenci závěti se dozvěděla až po smrti zůstavitele. Vzájemný vztah rodičů v poslední době byl negativní, byly mezi nimi pře, zůstavitel chtěl z nemocnice domů, žalovaná to ze svých důvodů odmítala. Zůstavitel se zmiňoval i o rozvodu. Vztah žalobkyně a žalované se kvůli dědickému řízení zhoršil.12. Svědkyně , jméno FO, ve své výpo