36 C 92/2024-85 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 31 499 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 894,41 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 924,19 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 969,49 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a s úrokem 24,36 % ročně z částky 18 969,49 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.2. V návrhu uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne 18. 2. 2022, poté, co byla prověřena úvěruschopnost žalované, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně úrok 24,36 % ročně, který za předpokládanou dobu splácení měl činit celkem 8 800 Kč, částku za zpracování úvěru/zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 296 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 21měsíčních splátkách po 1 682 Kč, poslední splátka byla stanovena na 18. 11. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, ke dni 17. 9. 2022 činila dlužná jistina 18 969,49 Kč a dlužné poplatky 12 529,51 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila celkem částku 2 000 Kč. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do podání žaloby nebylo žalovanou uhrazeno ničeho.3. Soud doručil jak žalobu, tak předvolání na ústní jednání žalované do vlastních rukou, nejméně deset dnů předem, náhradním způsobem, a to na všechny adresy, které jako doručovací připadaly v úvahu. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení nekontaktní a na ústní jednání se nedostavila. Přesto soud nemohl k návrhu strany žalobkyně ve věci rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, když má za to, že takové rozhodnutí by bylo v rozporu s hmotným právem, jak bude podrobně zdůvodněno níže. Soud tedy žalobu věcně projednal v nepřítomnosti žalované.4. Soud zjistil tento skutkový stav: Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, skutečnost, že předmětem této smlouvy je i pohledávka za žalovanou, je prokázána připojeným seznamem (položka č. , hodnota, ). K výzvě soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby žalobkyně prokázala řádné doručení oznámení o postoupení pohledávky žalované, když jí bylo zasláno na adresu , adresa, , přičemž tato adresa není ani trvalým pobytem ani kontaktní adresou dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně odkázala na judikaturu a uvedla, že pokud by nedošlo k oznámení o postoupení pohledávky jeho doručením na zaslanou adresu, což byla adresa žalovanou sdělená právnímu předchůdci žalobkyně, byla tato skutečnost zhojena doručením žaloby žalované ze strany soudu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 2. 2022 plyne, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit dále úrok 43 % ročně, který za předpokládanou dobu splácení měl činit celkem 8 800 Kč, částku za zpracování úvěru/zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 296 Kč. Dle smlouvy činí úroková sazba 43 %, RPSN 62,55 %. Celkovou částku ve výši 35 305 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 21měsíčních splátkách po 1 682 Kč. Výzvou ze dne 22. 5. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky, výzva byla odeslána 22. 5. 2023 opět na adresu , adresa, , která není ani trvalým pobytem ani kontaktní adresou dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak plyne z podacího lístku.5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má ze smlouvy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 20 000 Kč, neboť žalovaná převzetí této částky potvrdila podpisem smlouvy. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 35 305 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena úrokem 8 800 Kč a částkou za zpracování úvěru a další shora uvedené služby ve výši 1 500 Kč a 2 296 Kč. Výši úroků a poplatků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Žalobce nad rámec úroků účtuje poplatky za blíže neurčené zpracování úvěru a další služby (komfortní a flexibilní splácení), aniž by bylo zřejmé, co se takovou službou rozumí. Soud má za to, že výše poplatků neodpovídá sjednanému protiplnění a jejich účelem je pouze navýšit zisk žalobkyně a že jsou fakticky dalším, skrytým úročením, kdy samotná úroková sazba, byť je sama o sobě vysoká, je nesrovnatelně nižší než výsledné skutečné náklady úvěru – RPSN. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v únoru 2022, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 7,96 % p.a. Je tak zřejmé, že žalobcem požadovaná úroková sazba 43 % přesahuje běžnou úrokovou sazbu zhruba pětapůlnásobně, roční procentní sazba nákladů 62,55 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě více než osminásobná.6. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., jehož výše činí 18 000 Kč, neboť žalobkyně žalované poskytla částku 20 000 Kč a částku 2 000 Kč žalovaná dle žalobních tvrzení žalobkyně zaplatila před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek. Co do částky 18 000 Kč je žaloba důvodná.7. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o.z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den, tj. v daném případě 29.1.2024. Počínaje následujícím dnem 30. 1. 2024 se žalovaná ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 18 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že poměr úspěchu a neúspěchu je obou účastníků obdobný.