43 C 260/2024-87 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 25. 6. 2024 domáhala zaplacení částky 39 843,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 2. 10. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 3 289,50 Kč. Účastníci uzavřeli dne 1. 9. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr ve výši 29 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet , č. účtu, , a to dne 1. 9. 2023. Žalovaný však své závazky ze smlouvy porušil, když splátky úvěru nehradil řádně a včas. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení a na smluvní pokutu. Žalovaná částka se pak sestává z nezaplacené jistiny úvěru ve výši 29 000 Kč a poplatků za služby ve výši 7 554 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, avšak dluh neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.5. Účastníci uzavřeli dne 1. 9. 2023 úvěrovou smlouvu, na základě které měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 29 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu 1 roku s tím, že byla sjednána jednorázová splatnost dne 1. 10. 2023. Celkem měl žalovaný uhradit částku 29 000 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 7 250 Kč, sazba úroku byla sjednána ve výši 0 % a RPSN bylo 1 410,33 % (viz úvěrová smlouva ze dne 1. 9. 2023 na č. l. 21 až 22, sazebník platný od 1. 12. 2021 na č. l. 23 až 28, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru na č.l. 29 až 30, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 31 až 33, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 8 až 9, posouzení úvěruschopnosti na č. l. 13 až 16, 19). Žalovaný úvěr čerpal dne 1. 9. 2023 na č. ú. , č. účtu, (viz přehled platebních transakcí na č. l. 20, informace banky na č. l. 57). Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu (viz platební informace na č. l. 28 a na č. l. 29). Pohledávka za Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, a to do tří dnů. Zásilka byla podána na poštu dne 31. 5. 2024 (viz výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 11 vč. podacího lístku na č. l. 10).6. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného (č.l. 17 až 18) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému, Anonymizováno11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku celkem ve výši 36 554 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena poplatkem za poskytnutí úvěru 7 250 Kč (25 % z výše jistiny), poplatky za služby , Anonymizováno, ve výši 110 Kč, , Anonymizováno, ve výši 165 Kč a informační servis 29 Kč. RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je až 1 410,33 %. Výši úroků a dalších plateb za služby považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy.14. Soud posoudil ujednání o poplatcích jako tzv. „skrytý úrok“, neboť poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán pevně a jeho výše zjevně neodrážela náročnost poskytované služby. Soud tyto poplatky posuzoval současně se zápůjční úrokovou sazbou, jenž v tomto případě činila 0% p.a. Nicméně ve spojení s uváděnými poplatky RPSN činila 1 410,33 %, což značně překračuje běžnou úrokovou míru, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. V dané věci byla smlouva uzavřena v září roku 2023, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v září 2023 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,37 % ročně. Je zřejmé, že roční procentní sazba nákladů 1 410,33 % je více jak stopadesátinásobná. Za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud tak má za to, že dohoda o poplatcích ve spojení s úrokovou mírou podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Jelikož na uzavírání obdobných smluv žalobkyně postavila svoje podnikání, které provozuje se záměrem produkovat určitý zisk, dospěl soud k závěru, že toto ustanovení nelze oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o.z., neboť nelze předpokládat, že by žalobkyně takovou smlouvu, bez uvedených poplatků, vůbec uzavřela. Rozpor předmětného ustanovení s dobrými mravy má proto za následek neplatnost smlouvy jako celku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.15. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od žalobkyně přijal částku 29 000 Kč, a to na základě absolutně neplatné smlouvy ve smyslu § 588 o. z. Žalovaný byl proto povinen přijatou částku žalobkyně vydat, a to bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně má nárok na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 29 000 Kč. Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení poplatků v souhrnné výši 7 554 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 289,50 Kč. V rozsahu těchto nároků proto soud žalobu zamítl.16. Žalovaný byl k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) prokazatelně vyzván doručením předžalobní výzvy k plnění s tím, že tato výzva byla odeslána dne 31. 5. 2024. S ohledem na ust. § 573 o. z. má soud za to, že výzva došla třetí pracovní den po odeslání (3. 6. 2024). Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), tedy do 3 dnů. Nejpozději tedy měl žalovaný plnit dne 3. 6. 2024 a počínaje následujícím dnem 4. 6. 2024 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. O výši úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na datum počátku prodlení žalovaného soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení za dobu od 4. 6. 2024 do zaplacení. Naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.17. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že nezkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 84 odst. 2 ZoSÚ, a to s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož byla žalobkyně ve věci úspěšná z 72,78 % svého žalobního nároku, přiznal jí soud nárok na zaplacení 45,57% vynaložených nákladů řízení, tedy nárok na zaplacení částky 2 050 Kč. Pokud by byla žalobkyně ve věci zcela úspěšná náležela by jí náhrada nákladů ve výši 4 498 Kč, což představuje odměnu advokáta ve výši 1 500 Kč (3x 500 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměňování advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, předžalobní výzva), náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a § 11 odst. 1 písm. a), d) advoká