7 C 173/2020-351 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 7. 8. 2020 domáhala po žalobci úhrady částky 568 012 Kč s příslušenstvím, kterou odůvodnila tak, že je vlastníkem pozemku , adresa, , zapsaných Katastrálním úřadem pro , adresa, , na LV č. , hodnota, (dále jen „pozemky“). Žalobkyně zjistila, že pozemky užívá žalovaný a dopisem ze dne 24.4.2020 se na něj proto obrátila se žádostí o doložení právního důvodu, který by žalovaného k užívání pozemků opravňoval. Žalovaný na tuto žádost odpověděl e-mailem ze dne 5.5.2020, v němž potvrdil, že pozemky skutečně dlouhodobě užívá, avšak právní titul nedoložil. Žalobkyně odpověděla dopisem ze dne 25.5.2020, že žalovaný se užíváním pozemku bez právního důvodu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, přičemž k doložení výše bezdůvodného obohacení žalobkyně žalovanému zaslala znalecký posudek č. 273/14/2020 ze dne 14.5.2020 vyhotovený Znaleckým ústavem , právnická osoba, ., současně žalobkyně žalovanému nabídla možnost dalšího užívání pozemků a vyzvala jej ke smírnému jednání o celé záležitosti na osobním jednání. Žalovaný měl však výhrady k vyčíslení výše bezdůvodného obohacení a avizoval, že žalobkyni dodá odborné vyjádření znalce týkající se bezdůvodného obohacení do konce června 2020, což se však nestalo. Žalovaný následně pozemky vyklidil, aniž by o tomto kroku žalobkyni jakkoliv informoval. Následně žalobkyně dopisem ze dne 19.6.2020 vyzvala žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání pozemků v celkové výši 751 007,83 Kč, a to ve lhůtě do 30.6.2020, když dopis byl osobně doručen právnímu zástupci žalovaného dne 22.6.2020. Žalovaný však požadovanou částku neuhradil a od 1.7.2020 je proto v prodlení s úhradou svého dluhu.2. Skutkový stav věci žalobkyně vylíčila tak, že je vlastníkem pozemků ode dne 1.8.2016, přičemž žalovaný tyto pozemky bez souhlasu žalobkyně dlouhodobě užíval. Tuto skutečnost považuje žalobkyně za nespornou a konstatuje, že žalovaný užíval pozemky bez právního důvodu, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“). Žalobkyně si proto nechala vypracovat znalecký posudek za účelem stanovení obvyklé ceny nájemného pozemků za období roku 2016 až 2020 (tedy za období, kdy jsou pozemky ve vlastnictví žalobkyně), neboť výše bezdůvodného obohacení by dle žalobkyně měla odpovídat obvyklé ceně nájemného pozemků za dobu, po kterou žalovaný pozemky užíval. Dle znaleckého posudku č. 273/14/2020 ze dne 14.5.2020 vyhotoveného Znaleckým ústavem , právnická osoba, je obvyklá cena nájemného pozemků za rok 2016: 167 960 Kč za rok, za rok 2017: 179 205 Kč za rok, za rok 2018: 188 903 Kč za rok, za rok 2019: 204 530 Kč za rok, a za rok 2020: 216 773 Kč za rok. Žalobkyně nejprve u žalovaného uplatnila nárok na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 751 007,83 Kč odpovídající výši obvyklého nájemného stanoveného dle znaleckého posudku za období od 1.8.2016 do 30.6.2020, nicméně touto žalobou se domáhá úhrady bezdůvodného obohacení ve výši 568 012 Kč spočívajícího v neoprávněném užívání pozemků za období od 1.8.2017 do 16.6.2020 včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení z dlužné částky ode dne 1.7.2020 do zaplacení, neboť dle předžalobní výzvy k úhradě byl žalovaný povinen uhradit dluh do 30.6.2020, což neučinil a od 1.7.2020 je tudíž v prodlení.3. Na základě podané žaloby a po opravě petitu stran správné výše zákonného úroku z prodlení vydal zdejší soud dne 13. listopadu 2020 platební rozkaz č.j. 7 C 173/2020-37, proti kterému podal žalovaný dne 30. listopadu 2020 odpor. Dne 26. ledna 2021 vyhlásil zdejší soud rozsudek pro uznání č.j. 7 C 173/2020 – 48, proti kterému podal žalovaný dne 9. února 2021 odvolání a který byl následně změněn rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 21 Co 123/2021 – 109 ze dne 28. dubna 2021 tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. Dne 19. června 2023 zdejší soud usnesením č.j. 7 C 173/2020-217 ze dne 19. června 2023 zastavil řízení co do části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroků z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 568 012 Kč od 1. 7. 2020, a to z důvodu částečného zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně před zahájením jednání, podáním ze dne 11. 11. 2020, když původně žalobkyně v žalobně žádala přiznat vyšší než zákonný úrok z prodlení ve výši rozdílu právě 0,25 % ročně z částky 568 012 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení.4. Žalovaný ve svém odvolání ze dne 9. února 2021 proti rozsudku pro uznání ze dne 26. ledna 2021 a stejně tak ve vyjádření k žalobě ze dne 9. února 2021 nárok žalobkyně v plném rozsahu popřel. Žalovaný uvedl, že tvrzení žalobkyně nejsou pravdivá. Žalovaný užíval část pozemků na základě písemných a později ústních nájemních smluv s bývalým vlastníkem pozemků. V původní nájemní smlouvě s paní , jméno FO, činil v letech 2005 a 2010 nájem 2 000 Kč, později 10 000 Kč ročně. Po skončení této smlouvy žalovaný část pozemků dále užíval na základě ústní smlouvy s bývalým vlastníkem, panem , jméno FO, . Mezi bývalým vlastníkem, , jméno FO, a žalovaným tak jednoznačně existoval nájemní vztah. Na základě této ústní nájemní smlouvy bylo dohodnuto hrazení nájemného jiným způsobem než peněžitým plněním. Namísto hrazení nájemného prostřednictvím peněžitého plnění žalovaný udržoval pozemky v dobrém stavu bez náletových rostlin a keřů, a to na své náklady. Peněžité nájemné tedy bylo nahrazeno poskytováním služeb na náklady žalovaného, přičemž této úpravě nájemného nic nebrání, a mezi žalovaným a původním vlastníkem pozemků tak existoval závazkový vztah se vzájemným plněním. Žalobkyně pak podle názoru žalovaného nijak netvrdila ani neprokázala ukončení ústních nájemních smluv ani neprokázala, že by ona či bývalý vlastník pozemků žalovaného vyzýval k jakémukoliv plnění či vyklizení pozemků. Žalobkyně nabyl pozemky do svého vlastnictví dne 1. 8. 2016, nicméně o této skutečnosti však žalovaného neinformoval. Podle názoru žalovaného tedy dřívější nájemní vztah trval za podmínek dříve sjednaných. Vzhledem k tomu, že žalovanému nebyla změna pronajímatele. resp. vlastníka předmětných pozemků oznámena, nadále žalovaný pokračoval v užívání pozemků tak, jak byl povinen podle nájemní smlouvy uzavřené s původním vlastníkem pozemků. Žalovaný dále nesouhlasil s tím, že užíval celé pozemky uvedené v žalobě. Žalovaný užíval jen část pozemků ohraničenou mobilním ohradníkem, a nikoliv oba celé pozemky, a to na základě ústní nájemní smlouvy. Rodina žalovaného obhospodařuje tuto část pozemků pro soukromé účely již více jak 15 let s tím, že v poslední době tak bylo činěno na základě ústní nájemní smlouvy se , jméno FO, . Žalovaný užíval část pozemků oplocenou mobilním ohradníkem pouze jako pastvinu pro jeho osobní, nezávodní, starší koně, neboť tato nebyla v žádném případě vhodná pro pastevní ustájení komerčně ustájených koní. Pozemek nebyl opatřen bezpečným ohradníkem, nebyl zde vyřešen systém napájení koní ani nebyl pro tyto účely terénně upravený. Hrozilo by tak zranění komerčně ustájených závodních koní. Pro vyvádění komerčně ustájených koní využíval a využívá žalovaný jiné, vhodnější pozemky, které mají pevné ohrady, terénní úpravy, kontrolovanou skladbu nášlapné vrstvy a osvětlení.5. Podle názoru žalovaného tedy z výše uvedeného jednání nemohlo dojít k jakémukoliv bezdůvodnému obohacení žalovaného. Žalovaný jednal v dobré víře, kdy svým jednáním pomáhal udržovat část pozemků v dobrém stavu a pokračoval svým jednáním v běžné praxi zavedené mezi stranami. Žalobkyně byla s tímto stavem bezesporu při koupi pozemků srozuměna a také po více než 3 roky toto akceptovala, aniž by žalovaného kdykoliv kontaktovala či požadovala ukončení této ústní dohody a činnosti žalovaného. Předmětné pozemky jsou louka, zapsaná v katastru nemovitostí jako trvalý travní porost a ostatní plocha. Z užívání pozemků neměl žalovaný žádný finanční prospěch a svým jednáním pozemky naopak udržoval v dobrém stavu bez náletových rostlin a keřů. Na straně žalobkyně nedošlo k újmě na jejím majetku. Žalobkyně po dobu tří let konkludentně souhlasila s užíváním části pozemků žalovaným a nic proti tomuto nenamítala. Také není prokázáno, že kdyby žalovaný část pozemků neužíval, žalobkyně by tuto část pronajímala za nájemné stanovené znaleckým posudkem. O tomto svědčí také fakt, že žalobkyně se zbývajícími cca 50 % pozemků, které žalovaný neužíval, po celou dobu nijak nenakládala ani nečinila žádné kroky k jejich pronajmutí třetím osobám. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nijak neprokázala, že by bylo možné pozemky s ohledem na jejich faktický stav pronajmout, nelze po žalovaném požadovat vydání bezdůvodného obohacení, natož ve výši údajného nájemného.6. Soud vyšel ze shodných tvrzení stran ohledně těch skutečností, které mezi nimi byly nesporné, zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.7. Mezi stranami bylo nesporné, že vlastníkem pozemků je od 1. 8. 2016 žalobkyně, že žalovaný pozemky užíval do dubna roku 2020, že žalov