10 C 152/2024-106 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 27 331,30 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „poskytovatel“), a žalovanou došlo dne 26. 7. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě smlouvy o úvěru byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se zavázala žalovaná splácet, což však neučinila, ačkoliv k tomu byla vyzývána. Pohledávky ze smluv o úvěru byly následně postoupeny na žalobkyni, která vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak ta dlužnou částku dosud neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil následující závěr o skutkovém stavu.4. Dne 26. 7. 2022 poskytovatel a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytovatel úvěru poskytl žalované bezhotovostním převodem 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit v 42 měsíčních splátkách po 1 342 Kč. Ze smluvních podmínek vyplývá, že zápůjční úroková sazba úvěru činila 62,15 % p. a. a RPSN úvěru činila 83,29 %, nicméně uvedené nezohledňuje uzavřené pojištění odpovědnosti splácet úvěr. /viz smlouva o úvěru, příloha č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy, doklad o vyplacení úvěru, výpis z účtu žalované od ČSOB za 07/2022, sdělení ČSOB ze dne 7. 10. 2024, dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru/5. Poskytovatel úvěru při uzavření smlouvy vycházel z toho, že žalovaná má čisté příjmy 22 600 Kč ze zaměstnání, výdaje v částce 4 250 (životní minimum) a 4 639 Kč na nájemné, inkaso, z čehož dovodil měsíční rezervu žalované ve výši 12 711 Kč, a dále, že nemá jiný spotřebitelský úvěr. /viz hodnocení klienta, ústřižky od poštovních poukázek – invalidní důchod, 2x výplatní pásky, výpis z bankovního účtu žalované ze dne 26. 7. 2022, výpis SOLUS, výpis NRKI/6. Žalovaná uhradila na pohledávku ze smlouvy o úvěru celkem částku 9 394 Kč. /viz přehled úhrad i tvrzení žalobkyně/7. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno, přičemž před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. /viz oznámení , právnická osoba, . ze dne 1. 5. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2023, podací lístky, předžalobní výzva ze dne 30. 1. 2024, plná moc ze dne 29. 6. 2023, pověření ze dne 29. 6. 2023, seznam postoupených pohledávek/8. Ze statistických údajů ČNB – sestavy 1144 – uvádějící úrokové sazby u Korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červenci roku 2022 soud zjistil, že v případě úvěrů poskytnutých v tomto období domácnostem na spotřebu s dobou splatnosti 1 až 5 let činil úrok v průměru 9,68 % ročně. /viz listina stažená ze stránek ČNB Sestava 1144, export ze systému ARAD ze dne 4. 11. 2024/9. Z dalších provedených důkazů soud neučinil s ohledem na níže uvedené právní posouzení žádné pro věc relevantní skutková zjištění.10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům.11. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud posuzoval právní poměry mezi účastníky vzniklé z uzavření smlouvy o úvěru podle právních předpisů účinných v době jejich uzavření.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „(SpotřÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 SpotřÚ je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 SpotřÚ).15. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Splnění povinností podle § 84 a násl. SpotřÚ, musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. Poskytovatel úvěru v projednávané věci nijak neověřil výdaje žalované jako žadatele o úvěr, když neměl k výdajům žalované k dispozici žádné podklady, nebo je měl, ale žalobkyně uvedené nebyla schopna v řízení nijak prokázat. Poskytovatel úvěru tak nedostatečně zkoumal výdaje žalované, když v hodnocení vyšel pouze z obecné částky životního minima a skutečné výdaje žalované nezkoumal – například jaké výdaje žalovaná vynakládá na potraviny, ošacení, drogerii apod. To platí i v případě výdajů na bydlení – nebylo prokázáno, že bylo zjišťováno, zda žalovaná platí nájem, v jaké výši, jaké platí energie, komu apod. Soud tak má za to, že poskytovatel úvěru řádně nedostál své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované a s ohledem na zjištěné skutečnosti neměl žalované vůbec úvěr poskytnout.18. Protože žalobkyně neprokázala, že poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost vyplývající § 86 odst. 1 SpotřÚ, v souladu s § 87 odst. 1 SpotřÚ je nutné úvěrovou smlouvu považovat za neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků či smluvní pokuty. Na poskytnuté plnění je potom nutné nahlížet jako na bezdůvodné obohacení.19. Žalované bylo vyplaceno 20 000 Kč, přičemž žalobkyni vrátila částku 9 394 Kč, přičemž ve výši zjištěného rozdílu ve výši 10 606 Kč trvá bezdůvodné obohacení žalované, proto soud žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, není žalovaná povinna platit jakékoliv poplatky či smluvní pokuty sjednané touto smlouvou. Soud proto žalobu ve zbytku zamítl výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou, a to i pokud jde o úrok z prodlení. Vzhledem k neplatnosti smlouvy se žalovaná neocitla v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 SpotřÚ teprve tímto rozsudkem. Tuto lhůtu soud určil v délce uvedené ve výroku tohoto rozsudku, když soud má ze skutkových zjištění (s