10 C 18/2025-86 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 17.2.2025 domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu úvěru poskytnutého žalované právní předchůdkyní žalobkyně, a to společností , právnická osoba, (původně creditON.cz s.r.o.). S ohledem na skutečnost, že žalobkyně není schopna doložit uzavřenou úvěrovou smlouvu, domáhá se žalované částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Původní věřitel poskytl žalované celkem 12 000 Kč ve vícero platbách učiněných v období od 28.2.2023 do 16.5.2023 převodem na její bankovní účet. Žalovaná ke dni podání žaloby ničeho na poskytnutou částku neuhradila. Žalobkyně dále uvedla, že předmětnou pohledávka nabyla na základě postupného postoupení pohledávky, kdy poskytovatel úvěru nejprve pohledávku postoupil společnosti De Vries , právnická osoba, ., a ta zase žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud posoudil veškeré důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z potvrzení o provedení plateb na čl. 21, 22, 38, 40 – 42, 46, 48 – 49 a výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období 1.2.2023 až 31.5.2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, (dále též jen jako poskytovatel úvěru) postupně vyplatila žalované v deseti platbách celkem 12 000 Kč s poznámkou, že se jedná o půjčku. Jednalo se o následující převody: 1 000 Kč dne 5.5.2023, 1 000 Kč dne 5.5.2023, 1 000 Kč dne 8.5.2023, 1 000 Kč dne 8.5.2023, 1 000 Kč dne 10.5.2023, 1 700 Kč dne 12.5.2023, 1 000 Kč dne 14.5.2023, 1 100 Kč dne 15.5.2023, 1 200 Kč dne 16.5.2023 a 2 000 Kč dne 28.2.2023.5. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku za žalovanou dne 16.8.2024 společnosti , právnická osoba, . Ta poté postoupila pohledávku na základě smlouvy ze dne 27.8.2024 žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16.8.2024uzavřená mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, ., smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27.8.2024 uzavřená mezi společností De Vries , právnická osoba, . a žalobkyní a jejich přílohy identifikující postoupené pohledávky/, přičemž oznámení o postoupení bylo žalované zasláno společně s předžalobní výzvou žalobkyně dne 7.9. 2024. V oznámení o postoupení poskytovatel úvěru informoval žalovanou, že je postupována pohledávka z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 24 923,84 Kč s tím, že tato částka zahrnuje neuhrazenou jistinu, poplatky za zápůjčku, smluvní pokutu, úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady /viz. oznámení o postoupení ze dne 7.9.2024, předžalobní výzva ze dne 7.9.2024 a podací lístek k doporučené zásilce z téhož dne/.6. Z důvodu nepřítomnost právního zástupce žalobkyně u jednání, nemohlo být žalobkyni dáno poučení o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ve vztahu k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované.7. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované jako spotřebiteli v období února 2023 až května 2023 peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč, a to na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, o blíže neurčeném obsahu. Pohledávku za žalovanou nabyla žalobkyně na základě postoupení této pohledávky.8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Poskytovatel úvěru před poskytnutím zápůjčky řádně neposoudil úvěruschopnost žalované, jak mu ukládal § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen z. s. ú.), podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Soud v žalobě postrádá jakákoliv tvrzení, že by si poskytovatel úvěru obstaral jakékoliv podklady umožňující prověření úvěruschopnosti žalované, byť z oznámení o postoupení pohledávky je zřejmé, že žalované poskytl tzv. spotřebitelský úvěr. S ohledem na shora uvedené, má soud za to, že poskytovatel úvěru řádně nedostát své zákonné povinnost prověřit úvěruschopnost žalované, a proto ani neměl žalované úvěr poskytnout.10. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že úvěrová smlouvy je neplatná a na poskytnuté plnění je nutné pohlížet jako na plnění poskytnuté bez právního důvodu.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně přijala celkem částku 12 000 Kč, ze které nic nevrátila (nic takového v řízení netvrdila a ani neprokazovala). Tato částka tak představuje bezdůvodné obohacení na její straně, které je povinna vrátit žalobkyni, jako právní nástupkyni poskytovatele úvěru. Soud tak uložil žalované, aby žalobkyni zaplatil částku 12 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl, neboť žalovaná se neocitla v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, když lhůta k plnění je určena v souladu s ust. § 87 odst. 2 z.s.ú. až tímto rozsudkem.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 393 Kč, přičemž tato částka představuje 85 % z jejich celkové výše (vycházeje z rozdíl jejího úspěchu v řízení v rozsahu 92,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 7,5 %, kdy soud za účelem míry úspěchu kapitalizoval žalované úroky z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k částce 12 972 Kč jako celkovému předmětu řízení, z něhož 12 000 Kč činila jistina a 972 Kč kapitalizované úroky z prodlení). Náklady řízení v celkové výši 2 815 Kč zahrnují- soudní poplatek ve výši 1 000 Kč,- odměnu advokátovi za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1, bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), neboť po porovnání s dalšími věcmi žalobkyně vedenými u zdejšího soudu je zjevné, že žaloba byla podána na ustáleném formulářovém vzoru ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. 600 Kč,- tři paušální náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. 300 Kč, a- náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.Doplnění žaloby ze dne 7.4.2025 k výzvě soudu nepovažoval soud za účelně vynaložený náklad, neboť veškerá žalobní tvrzení mohla a měla být obsažena již v žalobě samotné.15. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.16. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. s § 87 zákona č. 257/2016 Sb., když soud vzal v úvahu výši přiznaného nároku. Za dobu přiměřenou možnostem žalované považuje soud dobu 30 dní.