10 C 183/2024-257 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok dle tvrzení strany žalující představuje jistinu ve výši 54 677,93 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni z titulu uzavřené smlouvy o povoleném debetu ze dne 2. 5. 2017 (dále jen „smlouva o povoleném debetu“), která byla uzavřena v návaznosti na smlouvu o zřízení a vedení balíčku Můjúčet ze dne 3. 1. 2014, která nahradila původní smlouvy a jejímž předmětem byl závazek žalobce jakožto banky zřídit a vést od účinnosti této smlouvy běžný účet č. , č. účtu, v měně Kč. Žalobkyně úvěr na základě smlouvy o povoleném debetu poskytla po posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně žalovaného upozornila výzvou ze dne 27. 12. 2023 na nepovolený debet ve výši -51 482,93 Kč a vyzvala žalovaného k částečné úhradě. Žalovaný nereagoval, tak žalobkyně dopisem ze dne 7. 2. 2024 odstoupila od smlouvy. Ke dni 19. 2. 2024 činil konečný zůstatek na účtu -54 677,93 Kč, přičemž vyrovnání této částky se žalobkyně dožadovala v tomto řízení.3. Žalovanému bylo doručeno předvolání k prvému jednání ve věci více než deset dnů přede dnem jeho konání do vlastních rukou, přičemž byl upozorněn, že pokud se k němu bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se přesto bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavil a svou neúčast neomluvil.4. Žalobkyně, která se dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Protože byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (soud neshledal, že by žalobou uplatněný nárok žalobce byl v rozporu s hmotným právem, přičemž žalobkyně dle svých tvrzení dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného), soud podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. vydal rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, vzal za nesporná. Po právní stránce soud věc posoudil podle smluvních ujednání ve spojení s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., tedy že žalovanému vznikl závazek vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.5. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, má žalobkyně vůči němu rovněž právo na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 339,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 734 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 677,93 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba a účast na jednání soudu dne 6. 2. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a jednoho paušálního výdaje ve výši 450 Kč, jelikož úkon byl učiněn po 1. 1. 2025, a to dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 550 Kč ve výši 3 055,50 Kč.