10 C 19/2025-81 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 35 223,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 9. 2022 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytnula žalovanému částku ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Žalovaný se konkrétně zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši 921 Kč, skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 15,49 % ročně, a to vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 10. 2022. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 800 Kč. Žalovaný přestal splácet úvěr od 20. 1. 2024, přičemž žalobkyně k zesplatnění úvěru přistoupila dne 27.3.2024 v souladu s čl. 5 úvěrové smlouvy. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti, příjem ze zaměstnání si žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisu z bankovního účtu žalovaného, kde identifikovala pravidelné měsíční platby z účtu s názvem , právnická osoba, . ve výši 24 000 Kč až 26 000 Kč. Dále vyšla z tvrzení žalovaného, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., že žije ve společné domácnosti s partnerkou a že nemá žádnou vyživovací povinnost. V registrech NRKI a SOLUS prověřila, že žalovaný zde nemá žádný negativní záznam s tím, že na splátkách jiných úvěrů splácí celkem 5 420 Kč měsíčně. Po zohlednění normativních nákladů na bydlení a životní minimum dospěla k disponibilnímu příjmu ve výši 7 775 Kč, který shledala jako dostatečný k úhradě měsíční splátky ve výši 921 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil následující závěr o skutkovém stavu.4. Ze smlouvy o hotovostním úvěru č. , hodnota, , splátkového kalendáře, úvěrových podmínek a potvrzení o zaslání potvrzovací SMS soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Žalovaný se konkrétně zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši 921 Kč, skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 15,49 % ročně, a to vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 10. 2022. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 800 Kč. Podle bodu 5. smlouvy o úvěru může žalobkyně požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly Úvěrové podmínky Zonky, podle kterých byla žalobkyně oprávněna úvěr mimo jiné zesplatnit, pokud se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou jakékoliv splátky jistiny, úroků či poplatků.5. Z výpisu z účtu žalovaného ČSOB za období od 1. 9. 2022 do 30. 9. 2022, z výpisu z účtu žalovaného ČSOB od 1. 6. 2022 do 23. 9. 2022 a z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 2. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla 40 000 Kč.6. Z výpisu z účtu žalovaného ČSOB od 1. 6. 2022 do 23. 9. 2022 a z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně se před uzavřením smlouvy o úvěru seznámila s příjmem žalovaného uváděným ve výši 25 000 Kč a tento ověřovala výpisy z bankovního účtu.7. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně ověřovala výdaje žalovaného, přičemž při zohlednění verifikovaných výdajů a příjmů dospěla k disponibilnímu příjmu ve výši 921 Kč. Žalobkyně si ověřila v registru cncb výši dalších závazků žalovaného, kdy celkové měsíční splátky činily 5 420 Kč. U žádného z poskytnutých úvěrů nefiguroval záznam, že by jakákoliv jejich část byly po splatnosti (viz úvěrová zpráva cncb) .8. Z dopisu žalobkyně o zesplatnění úvěru soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky před podáním žaloby.9. Z dalších provedených důkazů soud neučinil s ohledem na níže uvedené právní posouzení žádné pro věc relevantní skutková zjištění. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům.10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „(SpotřÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 122 odst. 1 SpotřÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 tohoto ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.Podle odst. 3 tohoto ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.Podle odst. 4 tohoto ustanovení u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.13. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.14. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.15. Žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy, ze které se v souladu s § 2395 o. z. podává její právo na vrácení peněžních prostředků, které žalovanému jako úvěrovanému poskytla, a to včetně smluveného úroku. Soud shledal, že žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a proto považuje uzavřenou smlouvu za platnou. Pokud jde o výši uhrazené částky, soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 13 815 Kč, z čehož 5 776,74 Kč bylo započteno na jistinu, 800 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru a zbytek na sjednané úroky, když žalovaný vzhledem ke své nečinnosti v řízení netvrdil cokoliv jiného, natož aby to prokazoval. Žalovanému tak zbývá uhradit na jistinu úvěru částku 34 223,26 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, kterou je žalobkyně oprávněna po žalovaném požadovat s ohledem na bod 5. uzavřené smlouvy o úvěru za prodlení s úhradou každé splátky do doby zesplatnění úvěru – tj. splátky splatné dne 20. 1. 2024 a 20. 2. 2024 (viz. ust. § 2048 o.z.). Žalobkyně má dále nárok i na uplatněné přísluše