12 C 16/2025-35 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 11 152 Kč s příslušenstvím jakožto jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 984 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 168 Kč, to vše dle smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 16. 7. 2024. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalovanému dne 24. 9. 2024, ten žalobkyni ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (na č. l. 17-21 spisu) soud zjistil, že žalovaný a žalobkyně dne 16. 7. 2024 uzavřeli tuto smlouvu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 8 000 Kč a ten se zavázal poskytnutou částku splatit spolu s poplatkem ve výši 1 984 Kč a smluvním úrokem ve výši 39 % ročně. Pro případ prodlení si strany smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru. Roční procentní sazba nákladů úvěru činila 1 916 %. Z výpisu z účtu u , právnická osoba, (na č. l. 7 a 7 rv. spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyplatila na účet žalovaného částku ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 9. 2024 (na č. l. 26 spisu). Odeslání výzvy téhož dne vyplývá z podacího lístku RR2725107036F (na č. l. 23 spisu).5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný vrátit celkem 10 240 Kč s ročním úrokem ve výši 39 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, které se žalobkyně domáhá ve výši 1 168 Kč. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě sjednaný úrok ve výši 66 % byl v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v červenci 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,02 % p. a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 39 % a roční procentní sazba nákladů 1 916 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zcela nepřiměřená.6. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 8 000 Kč.7. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jednoho dne. Výzva k plnění byla zaslána dne 24. 9. 2024, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 30. 9. 2024 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 1. 10. 2024. Počínaje následujícím dnem 2. 10. 2024 se ocitl žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 2. 10. 2024 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 11 152 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 8 000 Kč a nevyhověno v částce 3 152 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 4 848 Kč, což je po zaokrouhlení 43,47 % předmětu řízení.9. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 600 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní výzva a žaloba) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.10. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 43,47 % z 600 Kč činí po zaokrouhlení 260,82 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.11. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.