12 C 299/2024-46 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 14 726 Kč s příslušenstvím. Žalovaná a , právnická osoba, , právnická osoba, , IČ , IČO, , (dále jako „, právnická osoba, “) uzavřely dne 5. 5. 2011 smlouvu o půjčce č. 49878271li4. Na základě této smlouvy poskytla , právnická osoba, žalované částku 6 000 Kč a ta se zavázala za to zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 016 Kč, celkem tedy 11 016 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 21 % ročně. Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, splatila pouze 2 890 Kč. Žalobkyně se dále domáhá ze smlouvy č. , hodnota, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10 130,95 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 735,30 Kč. , právnická osoba, a žalovaná spolu dále uzavřely dne 4. 11. 2010 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , kdy dle ní poskytla , právnická osoba, žalované 10 000 Kč a ta se zavázala tuto částku splatit spolu s poplatkem ve výši 8 360 Kč. Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, splatila celkem 11 760 Kč. Žalobkyně se dle smlouvy č. , hodnota, dále domáhá kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 570 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávky za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s , právnická osoba, dne 21. 9. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaná a , právnická osoba, spolu uzavřely dne 5. 5. 2011 smlouvy o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě , právnická osoba, poskytla žalované 6 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 016 Kč. Celkové RPSN úvěru bylo sjednáno ve výši 63,91 %. (viz úvěrovou smlouvu č. , hodnota, na č. l. 14 spisu) Žalovaná splatila na svůj dluh z výše uvedené smlouvy celkem částku ve výši 2 890 Kč. Žalovaná a , právnická osoba, spolu uzavřely dne 4. 11. 2010 smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě , právnická osoba, poskytla žalované 10 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 360 Kč. Celkové RPSN úvěru bylo ve výši 63,91 %. (viz úvěrovou smlouvu č. , hodnota, ) Žalovaná splatila na svůj dluh celkem částku ve výši 11 760 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s , právnická osoba, 21. 9. 2023. (viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 21-29 spisu) Postoupení bylo žalované oznámeno. (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 na č. l. 16 spisu) Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 30. 7. 2024. (viz výzvu k plnění ze dne 30. 7. 2024 na č. l. 19 spisu a podací lístek zásilky č. RR2723034092F na č. l. 18 spisu) V řízení se neprokázalo, že by žalovaná na svůj dluh něčeho dalšího plnila.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že , právnická osoba, poskytla žalované částku 6 000 Kč a 10 000 Kč. Na smlouvu ze dne 5. 5. 2011 měla žalovaná uhradit celkem 11 016 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena poplatky ve výši 5 016 Kč. Na smlouvu ze dne 4. 11. 2010 měla žalovaná uhradit celkem 18 360 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena poplatky ve výši 8 360 Kč. Výši nákladů obou úvěrů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 66 %. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v květnu 2011, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 13,83 % p. a. V listopadu 2010 se jednalo o 14,66 %. Je tak zřejmé, že , právnická osoba, požadovaná roční procentní sazba nákladů ve výši 63,91 % je pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nesrovnatelná.9. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané v obou smlouvách vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouvy o úvěru z tohoto důvodu odporují dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouvy je tak absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smluv o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalované. Žalovaná na svůj dluh v celkové výši 16 000 Kč uhradila 14 650 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smluv o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše tedy činí 1 350 Kč.10. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden den. Výzva k plnění byla zaslána dne 30. 7. 2024, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 5. 8. 2024 (§ 573 o. z.). Nejpozději tedy měla žalovaná plnit dne 6. 8. 2024. Počínaje následujícím dnem 7. 8. 2024 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 1 350 Kč od 7. 8. 2024 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byla částka 14 726 Kč. Žalovaná byla v řízení úspěšná v částce 13 376 Kč a neúspěšný v částce 1 350 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalované představuje částka 12 250 Kč, což je po zaokrouhlení 83,19 % předmětu řízení, kdy žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení v této části. Žalovaná ovšem zůstala během řízení zcela neaktivní, a tak jí žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.