12 C 30/2025-16 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení 21 892 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru. Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřel žalovaný se , právnická osoba, ., IČ , IČO, , (dále jako „, jméno PO, “) dne 19. 5. 2024. Na základě této smlouvy poskytla , jméno PO, žalovanému 12 000 Kč a ten se zavázal tuto částku splatit spolu s úrokem ve výši 360 Kč a poplatkem ve výši 4 320 Kč. Žalovaný své závazky neplnil, proto vzniklo , jméno PO, právo na administrativní poplatek za prodlení ve výši 700 Kč a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužené jistiny, kterou žalobkyně požaduje ve výši 2 712 Kč. , jméno PO, dále upomínala žalovaného k plnění, tedy jí vzniklo právo na náhradu nákladů za SMS a emailové upomínky ve výši 800 Kč a náhrada nákladů za písemné upomínky ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále též jako „, jméno PO, “), která nabyla pohledávku od Leader. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalovanému dne 21. 1. 2025, ten žalobkyni ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), bez nařízení jednání.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný a , jméno PO, spolu uzavřeli dne 19. 5. 2024 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě , jméno PO, poskytla žalovanému 12 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 360 Kč a poplatkem ve výši 4 320 Kč. Úrok si strany sjednaly ve výši 36,5 % ročně z jistiny. Celkové RPSN úvěru činilo 5 395,58 %. Pro případ prodlení žalovaného s plněním dle smlouvy si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, poplatek 50 Kč za každou výzvu mu zaslanou prostřednictvím SMS či emailu a poplatek 500 Kč za každou písemnou upomínku zaslanou žalovanému. (viz smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Leader vyplatila jistinu ve výši 12 000 Kč na účet žalobce dne 20. 5. 2024. (viz výpis z účtu u , právnická osoba, ) , jméno PO, zaslala žalovanému celkem 10 SMS upomínek a 6 email upomínek. (viz seznam SMS upomínek a seznam email upomínek) , jméno PO, dále zaslala žalovanému dvě písemné upomínky. (viz výzvu k uhrazení pohledávky ze dne 5. 7. 2024 a předžalobní výzvu ze dne 23. 7. 2024) Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřena s , jméno PO, dne 20. 8. 2024. (viz smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 mezi , jméno PO, a , jméno PO, ). , jméno PO, nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024. (viz smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 mezi , jméno PO, a žalobkyní). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 21. 1. 2025 dne (viz předžalobní výzvu ze dne 20. 1. 2025 a podací arch ze dne 21. 1. 2025).4. Po právní stránce soud smlouvu posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že , jméno PO, poskytla žalovanému částku 12 000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit na dluh celkem 16 680 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena úrokem ve výši 360 Kč a poplatkem ve výši 4 680 Kč. Úrokovou sazbu představovalo 36,5 % jistiny. RPSN smlouvy činilo 5 395,58 %. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 60 %, což bylo shledáno v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v květnu 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,86 % p. a. Je tak zřejmé, že ve smlouvě požadovaná roční procentní sazba nákladů ve výši 5 395,58 % je pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nepřiměřená.5. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z., k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného.6. Bylo prokázáno, že , jméno PO, žalovanému poskytla částku 12 000 Kč a žalovaný jí za to nic neuhradil. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 12 000 Kč.7. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu dvou pracovních dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 21. 1. 2025, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 27. 1. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 28. 1. 2025. Počínaje následujícím dnem 29. 1. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 21 892 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 12 000 Kč a nevyhověno v částce 9 892 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 2 108 Kč, což je po zaokrouhlení 9,63 % předmětu řízení.9. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 691 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 876 Kč, z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a.t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. návrh na zahájení řízení) Soud dále přiznal náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a náhradu DPH ve výši 315 Kč.10. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 9,63 % z 2 691 Kč činí 259 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.11. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.