22 C 103/2025-13 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 480 Kč s příslušenstvím, tvořené částkou ve výši 11 180 Kč z titulu nezaplaceného příspěvku za provozování osobního automobilu značky TOYOTA CAMRY, RZ: , SPZ, , bez pojištění odpovědnosti z provozu tohoto automobilu v době od 27. 10. 2023 do 15. 4. 2024 a částkou ve výši 300 Kč z titulu nezaplacených nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na shora uvedený příspěvek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Česku, ale žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ukrajině je závazná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských ze dne 28. 5. 2001 uveřejněná pod číslem 123/2002 Sbírky mezinárodních smluv. Závazkový poměr mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jako následek porušení povinnosti žalovaného provozovat na území Česka motorové vozidlo pouze s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Podle čl. 49 odst. 1 citované smlouvy se odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Jelikož žalovaný provozoval motorové vozidlo v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. na území Česka, řídí se poměry účastníků v této věci českým právním řádem. Pravomoc českých soudů pak vyplývá z čl. 49 odst. 2 citované smlouvy, podle kterého pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.4. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“). Usnesením ze dne 17. 3. 2025, č. j. EPR 301528/2024-11, vyzval zdejší soud žalovaného, aby se ve lhůtě do deseti dnů od doručení tohoto usnesení (usnesení bylo žalovanému doručeno dne 4. 4. 2025) vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, soud tak ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, že i žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud v této věci rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:7. Žalovaný je od 17. 4. 2023 zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel i vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru 2 487 cm3 značky TOYOTA CAMRY, RZ: , SPZ, (dále také jen „Vozidlo“), které bylo evidováno jako provozované (viz výpis z registru vozidel), ale v době od 27. 10. 2023 do 15. 4. 2024 nebylo pojištěno pro případ vzniku odpovědnosti z jeho provozu (žalovaný netvrdil opak). Dopisem ze dne 12. 6. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 11 180 Kč za provozování Vozidla bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu ve výše uvedeném období, a to do 60 dnů od doručení této výzvy, a zároveň žalovaného poučila o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvku a možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně u soudu (viz výzva žalobkyně ze dne 12. 6. 2024). Přestože výzva byla žalovanému doručena dne 14. 6. 2024 (viz potvrzení České pošty, s. p.), žalovaný dluh dosud neuhradil a nereagoval ani na upomínku ze dne 9. 9. 2024 (viz upomínka ze dne 9. 9. 2024) ani na předžalobní upomínku ze dne 29. 10. 2024 (viz předžalobní upomínka ze dne 29. 10. 2024), odeslanou žalovanému téhož dne (viz podací arch ze dne 29. 10. 2024).8. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Žalovaný byl v období od 27. 10. 2023 do 15. 4. 2024 vlastníkem i provozovatelem Vozidla se zdvihovým objemem válců motoru 2 487 cm3, které bylo evidováno v registru vozidel jako provozované, ale které nebylo pojištěno pro případ vzniku odpovědnosti z provozu vozidla podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 3. 2024 a podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění účinném od 1. 4. 2024. Žalovaný je proto podle ust. § 4 odst. 1 a 4 zákona č. 168/1999 Sb. a podle ust. § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. povinen zaplatit žalobkyni příspěvek podle ust. § 4 odst. 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb. a podle ust. § 45 odst. 2 a 3 zákona č. 30/2024 Sb. tvořený součinem denní sazby pro daný druh vozidla ve výši 65 Kč stanovené podle ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. a podle ust. § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024, kterou se provádí zákon č. 30/2024 Sb. a počtem dní (172), kdy byla porušována povinnost podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. a podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle ust. § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. a podle ust. § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb. a § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala po uplynutí lhůty k úhradě příspěvku stanovené žalobkyní podle ust. § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. a ust. § 46 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. dne 13. 8. 2024. Protože žalovaný dluh žalobkyni ve lhůtě splatnosti neuhradil, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení podle ust. § 1968 a 1070 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Soud vzhledem k výše uvedenému shledal žalobu důvodnou, a proto jí vyhověl (výrok I.).10. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byla žalobkyně v řízení plně úspěšná, má proti žalovanému právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto náklady řízení žalobkyně ve výši 2 252 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování za tři advokátkou učiněné úkony právní služby podle ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“) /tj. příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání žaloby/, která činí částku 300 Kč za každý úkon do podání žaloby podle ust. § 14b odst. 1 bod 2 a. t., celkem částku ve výši 900 Kč, náhrada hotových výdajů advokátky, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem částku ve výši 300 Kč a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám její advokátky.11. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.