22 C 240/2024-102 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Společným návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 20. 11. 2024 se manželé domáhali rozvodu manželství. V návrhu dále uvedli, že oba účastníci jsou kyrgyzské státní příslušnosti a manželství uzavřeli v Kyrgyzstánu dne , datum, . Mají tři nezletilé děti, , jméno FO, , nar. , datum, , , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, . V průběhu manželství ale začalo mezi účastníky docházet k rozporům, citovému odcizení a faktickému rozpadu vztahu a manželského soužití. Manželé spolu nežijí déle než 6 měsíců, své manželství považují za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, a proto i své majetkové poměry, bydlení a výživné po dobu po rozvodu manželé upravili vzájemnou dohodou.2. Jelikož oba manželé jsou státní příslušníci Kyrgyzstánu, právní poměr mezi účastníky založený sňatkem je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu ke Kyrgyzstánu je nadále závazná Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 16. 5. 1983 uveřejněná pod číslem 95/1983 Sb. m. s. (dále jen „Smlouva“). Podle čl. 26 odst. 1 Smlouvy se rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu, tedy kyrgyzským právem. Podle čl. 27 odst. 1 Smlouvy je však v této věci dána pravomoc českých soudů, neboť oba účastníci mají bydliště na území Česka.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli manželství dne , datum, v Kyrgyzstánu (viz oddací list ze dne , datum, ). Účastníci mají tři nezletilé děti, , jméno FO, , nar. , datum, , , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, (viz rodné listy nezletilých dětí), jejichž poměry pro dobu po rozvodu účastníků byly upraveny rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. ledna 2025, č. j. , číslo jednací, , kterým byla schválena dohoda účastníků o svěření nezletilých do péče matky a povinnosti otce přispívat na výživu nezletilého , jméno FO, částkou ve výši 5 600 Kč měsíčně, na výživu nezletilého , jméno FO, částkou ve výši 4 800 Kč měsíčně a na výživu nezletilé , jméno FO, částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 20. 2. 2025 (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 15. ledna 2025, č. j. , číslo jednací, ). Účastníci spolu nežijí jako manželé již od srpna roku 2024. Manželé již vyloučili možnost, že by mohlo dojít k obnovení jejich společného soužití (viz shodné tvrzení účastníků). Účastníci dále podepsali dne 20. 11. 2024 (podpisy jsou úředně ověřeny) dohodu o úpravě majetkových poměrů, bydlení a vyživovací povinnosti pro dobu o rozvodu manželství, podle které vypořádali společné jmění (čl. III.) i společné bydlení s tím, že vůči sobě nebudou nadále uplatňovat žádné nároky mající vztah ke společnému bydlení (čl. IV.) a zároveň se dohodli, že nebudou mít vzájemnou vyživovací povinnost, respektive nebudou vůči sobě jakékoliv právo na výživné vzájemně uplatňovat (čl. V. – viz dohoda ze dne 20. 11. 2024.).4. Podle čl. 17 odst. 2 Zákona o rodině č. 201 ze dne 30. 8. 2003 (dále také jen „Zákon o rodině“) manželství může zaniknout jeho rozvodem na návrh jednoho nebo obou manželů, jakož i na návrh poručníka toho z manželů, který byl soudem prohlášen za nesvéprávného.5. Podle čl. 19 Zákona o rodině rozvod manželství probíhá před matričním orgánem, v případech dle článků 22 až 24 tohoto zákona pak soudní cestou.6. Podle čl. 22 odst. 1 manželství se rozvede soudní cestou v případě, že manželé mají společné nezletilé děti, s výjimkou případů dle článku 20 odstavce 2 zákoníku, dále v případě, kdy jeden z manželů s rozvodem nesouhlasí nebo manželé mají vzájemní majetkové nároky.7. Pdle čl. 24 odst. 1 Zákona o rodině je-li dán vzájemný souhlas s rozvodem manželství u manželů, kteří mají společné nezletilé děti, soud manželství rozvede, aniž by zjišťoval motiv rozvodu. Manželé jsou oprávněni předložit soudu k posouzení dohodu o dětech dle článku 25 odst. 1 tohoto zákoníku. Není-li tento souhlas dán nebo v případě, že dohoda porušuje zájem dětí, učiní soud opatření na ochranu jejich zájmu, a to postupem dle článku 25 odst. 2 tohoto zákoníku. Podle čl. 24 odst. 2 Zákona o rodině k rozvodu manželství soudní cestou dochází po uplynutí nejméně jednoho měsíce ode dne, kdy manželé podali návrh na rozvod manželství.8. Podle čl. 25 odst. 1 Zákona o rodině při rozvodu manželství soudní cestou mohou manželé předložit soudu k posouzení dohodu o tom, s kterým z nich budou bydlet nezletilé děti, o způsobu vyplácení prostředků na výživu dětí a/nebo práce neschopného manžela v nouzi, o výši těchto prostředků nebo o rozdělení společného jmění manželů.9. Podle čl. 25 odst. 2 Zákona o rodině v případě, že není dána dohoda mezi manželi ve věcech dle odstavce 1 tohoto článku, nebo v případě, kdy bude konstatováno, že tato dohoda porušuje zájem dětí nebo jednoho z manželů, je soud povinen: určit, s kterým z rodičů budou bydlet nezletilé děti po rozvodu, určit, který z rodičů bude platit výživné na jejich děti a v jaké výši, na žádost manželů (popř. jednoho z nich) provést rozdělení jmění v jejich společném vlastnictví, na žádost manžela, který má nárok na zaopatření ze strany druhého z manželů, určit výši tohoto zaopatření.10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podmínky pro rozvod manželství ve smyslu výše uvedených ust. Zákona o rodině jsou splněny. Účastníci spolu již od srpna roku 2024 nežijí, aktuálně vyloučili možnost nápravy jejich vztahu a obnovení jejich společného soužití. Zároveň se účastníci dohodli i na úpravě majetkových poměrů s tím, že vůči sobě nebudou uplatňovat nároky ve vztahu ke společnému bydlení ani na výživné a dále se dohodli na úpravě poměrů jejich nezletilých dětí, přičemž tato dohoda neporušuje zájem nezletilých ani jednoho z manželů ve smyslu čl. 25 odst. 2 Zákona o rodině, a proto tato jejich dohoda byla již pravomocně schválena rozsudkem zdejšího soudu. Vzhledem k tomu soud manželství účastníků podle čl. 24 odstavec 1 Zákona o rodině rozvedl, aniž by zjišťoval motiv rozvodu (výrok I.).11. O náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních („z. ř. s.“).