36 C 113/2024-49 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 28 141,5 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 702,5 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 330,31 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a s úrokem 26,43 % ročně z částky 12 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.2. V návrhu uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne 2. 6. 2022 poté, co byla prověřena úvěruschopnost žalované, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně úrok 26,43 % ročně, který za předpokládanou dobu splácení měl činit celkem 11 283 Kč, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 867 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 78 týdenních splátkách po 423 Kč, poslední splátka byla stanovena na 30. 11. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka ze strany žalované byla uhrazena dne 2. 6. 2022. Žalovaná od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do současné doby uhradila celkem částku 2 000 Kč. Ke dni 12. 11. 2022 činila dlužná jistina 12 000 Kč a dlužné poplatky 16 141,5 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, což bylo žalované oznámeno dopisem.3. Soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila, a aby soudu sdělila, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, žalobkyně v žalobě uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.4. Soud zjistil tento skutkový stav: Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, skutečnost, že předmětem této smlouvy je i pohledávka za žalovanou, je prokázána připojeným seznamem. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 6. 2022 plyne, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované částku 14 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit dále úrok 11 283 Kč, částku za doplňkové pojištění ve výši 2 340 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 867 Kč. Dle smlouvy činí úroková sazba 88 %, RPSN 163,61 %. Celkovou částku ve výši 32 990 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 77 týdenních splátkách po 423 Kč a poslední splátce ve výši 419 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 žalobkyně oznámila žalované převzetí pohledávky a zároveň žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky, oznámení s výzvou bylo odesláno 30. 5. 2024, jak plyne z podacího lístku.5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má ze smlouvy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 14 000 Kč, neboť žalovaná převzetí této částky potvrdila podpisem smlouvy. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 32 990 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena úrokem 11 283 Kč a částkou za zpracování úvěru a další shora uvedené služby ve výši 1 500 Kč, 3 687 Kč a 2 340 Kč. Výši úroků a poplatků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Žalobkyně nad rámec úroků účtuje poplatky za blíže neurčené zpracování úvěru a další služby (komfortní a flexibilní splácení), aniž by bylo zřejmé, co se takovou službou rozumí. Soud má za to, že výše poplatků neodpovídá sjednanému protiplnění a jejich účelem je pouze navýšit zisk žalobkyně a že jsou fakticky dalším, skrytým úročením, kdy samotná úroková sazba, byť je sama o sobě vysoká, je nesrovnatelně nižší než výsledné skutečné náklady úvěru – RPSN. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v červnu 2022, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,9 % p.a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 26,43 % přesahuje běžnou úrokovou sazbu zhruba třínásobně, roční procentní sazba nákladů 163,61 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 18násobná.6. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., jehož výše činí 12 000 Kč, neboť žalovaná z celkově vyplacené částky 14 000 Kč uhradila 2 000 Kč. Co do částky 12 000 Kč je žaloba důvodná.7. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o.z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Výzva k plnění byla zaslána dne 30. 5. 2024, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 3.6.2024 (§ 573 o.z.). Nejpozději měla tedy žalovaná plnit 4.6.2024, počínaje následujícím dnem 5.6.2024 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 5.6.2024 do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Sazba zákonného úroku z prodlení k datu 5. 6. 2024 činila 12,75 % ročně, žalobkyně však požadovala 11,75 % ročně, soud proto návrh nepřekročil a přiznal úrok v této výši. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že poměr úspěchu a neúspěchu je obou účastníků téměř totožný.