36 C 24/2025-28 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne 17. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 091,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 091,75 Kč od 14. 11. 2021 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ., dále jen „předchůdce“), žalovanému vyplatila na základě smlouvy o úvěru ze dne 17. 8. 2021, na jeho účet částku 20 000 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 mezi , právnická osoba, ., která nabyla pohledávku předchůdce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023, a žalobkyní. Žalovaný z dlužné částky uhradil celkem 7 908,25 Kč a žalovaná částka tak činí 12 091,75 Kč, Anonymizováno2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Předchůdce a žalovaný uzavřeli dne 17. 8. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které předchůdce zaslal na účet žalovaného č. , č. účtu, částku v celkové ve výši 20 000 Kč, a to v platbách dne 17. 8. 2021 částku 5 000 Kč, dne 24. 8. 2021 částku 4 000 Kč, dne 27. 8. 2021 částku 1 500 Kč, dne 31. 8. 2021 celkem částku 6 500 Kč (rozděleno na dvě platby ve výši 3 500 Kč a 3 000 Kč) a dne 1. 9. 2021 částku 3 000 Kč (prokázáno potvrzeními o provedené platbě, výpisem z účtu č. , č. účtu, vedeného , banka, ). Majitelem a disponentem tohoto účtu je právě žalovaný (prokázáno sdělením , banka, ze dne 14. 4. 2025). Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a dále zaplatit úrok ve výši 457,50 % ročně (1,25 % denně). Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 4 666,79 %, a žalovaný se tak zavázal uhradit částku v celkové výši 93 555,06 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 8. 2021). Předchůdce postoupil svou pohledávku za žalovaným na , právnická osoba, ., která ji následně postoupila na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2023 a ze dne 19. 12. 2023 včetně seznamu pohledávek). Žalovaný byl o postoupení jeho dluhu žalobkyni informován dne 11. 1. 2024 a zároveň byl téhož dne právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024, předžalobní výzvou ze dne 11. 1. 2024 a podacím lístkem z téhož dne).6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení o úvěru § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má ze smlouvy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit celkem 93 555,06Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena úrokem ve výši 457, 5 % ročně (1,25% denně) a dalšími poplatky. RPSN bylo stanoveno ve výši 4 666,79 %, což soud považuje za zcela nepřiměřené a v rozpornou s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v srpnu 2021, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 7,67 % ročně, a je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 457,5% ročně přesahuje běžnou úrokovou sazbu téměř 60 násobně, roční procentní sazba nákladů 4 666,79 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 583 násobná.7. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., jehož výše činí 12 091,75 Kč. Co do této částky je tedy žaloba důvodná.8. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o.z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Výzva k plnění byla zaslána dne 11. 1. 2024, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 16. 1. 2024 (§ 573 o.z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 17. 1. 2024, počínaje následujícím dnem 18. 1. 2024 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 12 091,75 Kč od 18. 1. 2024 do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Sazba zákonného úroku z prodlení k datu 18. 1. 2024 činila 14, 75 % ročně, žalobkyně však požadovala 8,5 % ročně, soud proto návrh nepřekročil a přiznal úrok v této výši.9. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, a proto jí soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 573 Kč. Z toho částku 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek za žalobu (přesněji 800 Kč za již zaplacený soudní poplatek a dalších 200 Kč za uložený doplatek na soudním poplatku), dále odměnu advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif účinný od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni tak náleží odměna ve výši 1 000 Kč, a to za jeden úkon právní služby učiněný po 1. 1. 2025 (podání žaloby) po 400 Kč dle advokátního tarifu a za dva úkony učiněné do 31. 12. 2024 (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva) po 300 Kč dle advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby v částce 300 Kč za jeden úkon po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a dva úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobkyně.10. Výrokem IV. tohoto rozsudku soud žalobkyni uložil doplatit zdejšímu soudu soudní poplatek za podanou žalobu. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 800 Kč. Předmět řízení ovšem činí částku 12 091,75 Kč, což dle položky 1 bodu 1 písm. a) sazebníku poplatků odpovídá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Rozdíl mezi zaplaceným soudním poplatkem od žalobkyně a soudním poplatkem, který měl být žalobkyni uložen (v dané věci totiž nešlo dle judikatury ESLP vydat elektronický platební rozkaz), tedy činí částku 200 Kč.11. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody