ECLI: ECLI:CZ:OSPH08:2025:38.C.10.2025.1 Datum: 2025-03-26 Předmět: o zaplacení 16 480 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 2 ["smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: o zaplacení 16 480 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2)
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 29.11.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 16 480 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 9.12.2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku 10 000 Kč dne 9.12.2023. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit a uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč, nejpozději do 8.1.2024. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek ve výši 3 250 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky dle čl. 2.3. smlouvy ve výši 2 000 Kč (4 písemné výzvy), smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 3 230 Kč (ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 9.1.2024 do 27.11.2024) a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 250 Kč za dobu od 9.1.2024 do zaplacení. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani přes výzvu právní zástupkyně žalobkyně.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o zápůjčce (č.l. 12-13) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 9.12.2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které měla být poskytnuta žalovanému částka 10 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit načerpanou jistinu ve výši 10 000 Kč a poplatek ve výši 3 250 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 0 % a RPSN bylo 2 969 %. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (č.l. 16-19). Z výpisu z běžného účtu (č.l. 8) a sdělení banky (č.l. 29) má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne 9.12.2023 částku ve výši 10 000 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 26.9.2024 (č.l. 11 a podací lístek na č.l. 10).6. Z výpisu z účtu (č.l. 8 z druhé strany), z výpisu z běžného účtu (č.l. 9), z upomínek (č.l. 14) a opakovaných výzev k úhradě (č.l. 15) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.8. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2390 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku celkem ve výši 13 250 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny ve výši 10 000 Kč tvořena poplatkem ve výši 3 250 Kč; nad rámec tohoto žalovaný má uhradit smluvní pokutu ve výši 3 230 Kč vyčíslenou ke dni 27.11.2024. Výši poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sice sjednána ve výši 0,00 %, avšak RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je 2 969 %, přičemž tato sazba nezahrnuje poplatky za upomínání, ani smluvní pokutu.14. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v prosinci roku 2023, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v prosinci roku 2023 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,50 % ročně. Je tak zřejmé, že roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě ve výši 2 969 % je více než 312násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok sice byl 0,00 % ročně, avšak s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.15. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalovanému na bankovní účet ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud tak považoval žalobu důvodnou co do částky 10 000 Kč, v rozsahu poplatků a smluvní pokuty dle smlouvy o zápůjčce soud žalobu zamítl co do částky 6 480 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 16 480 Kč a částkou 10 000 Kč), včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle smlouvy o zápůjčce ve výši 2 000 Kč.16. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 26.9.2024. Soud dospěl k závěru, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 26.9.2024 (čtvrtek), která byla týž den odeslána; s ohledem na ustanovení § 573 o. z., má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 1.10.2024 (úterý). Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měl žalovaný vydat bezdůvodné obohacení dne 2.10.2024 (středa). Jelikož tak neučinil, dostal se následující den, tj. dne 3.10.2024, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně ode dne počátku prodlení žalovaného, tj. od 3.10.2024 do zaplacení z částky 10 000 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 10 000 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu poplatků, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky a části úroku z prodlení ve výši celkem 8 480 Kč a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 54 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 46 %. Oba účastníci tak byli úspěšní přibližně ve stejném poměru, soud proto rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.18. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.