ECLI: ECLI:CZ:OSPH08:2025:38.C.12.2025.1 Datum: 2025-03-24 Předmět: o zaplacení 25 312,67 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ ["smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: o zaplacení 25 312,67 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2)
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 18.12.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 25 312,67 Kč s příslušenstvím, a to z titulu revolvingovému úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 6.2.2024, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností postupného čerpání až do výše 57 400 Kč, žalobkyně konkrétně poskytla žalovanému dne 6.2.2024 finanční prostředky ve výši celkem 11 500 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, žalobkyně tak vypověděla smlouvu mailem ze dne 6.6.2024, žalovaný tak byl v prodlení s úhradou úvěru dne 7.6.2024. Žalobkyně tak požadovala jistinu ve výši 11 499,96 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 228,85 Kč dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy, smluvní úrok ve výši 12 828,93 Kč dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 728,81 Kč za dobu od 7.6.2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 754,93 Kč dle čl. VIII odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 8.3.2024 do 6.6.2024. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby upomínkou ze dne 27.11.2024.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru (č.l. 38-40) a z údajů o poskytovali spotřebitelského úvěru (č.l. 36-37) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 6.2.2024 úvěrovou smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalovanému částka až 57 400 Kč, žalovaný se zavázal splatit načerpanou jistinu, včetně poplatku za vyplacení tranší úvěru a smluvního úroku v pravidelných denních splátkách, denní úroková sazba byla sjednána ve výši 0,983 % denně, poplatek byl 1,99 % z čerpané částky, RPSN bylo 1618,53 %. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (č.l. 42-46). Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (č.l. 27) a sdělení banky (č.l. 57) má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne 6.2.2024 částku ve výši celkem 11 500 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 27.11.2024 (č.l. 10 a podací lístek na č.l. 8, duplicitně na č.l. 9).6. Z informace pro spotřebitele (č.l. 11-12), souhlasu se zpracováním osobních údajů (č.l. 13-15), autorizace (č.l. 16), výpisu BankID (č.l. 17), výpisu o posouzení úvěruschopnosti (č.l. 18), informace o úvěruschopnosti (č.l. 19-21), listiny označené jako „identifikované příjmy“ (č.l. 22-26), listiny označené jako „příloha: předpis denních splátek“ (č.l. 28-35), mailu ze dne 6.6.2024 (č.l. 41) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 11 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku načerpané jistiny ve výši 11 500 Kč, s denním smluvním úrokem ve výši 0,983 % denně (celkem 12 828,93 Kč) a poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky (celkem 228,85 Kč). Výši úroku a poplatku považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sjednána jako denní ve výši 0,983 %, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) při čerpání celého úvěrového rámce je až 1618,53 % přičemž tato sazba nezahrnuje smluvní pokutu.14. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v únoru roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v únoru roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,97 % ročně. Z přepočtu smluvené denní úrokové sazby na roční sazbu je tak zřejmé, že sjednaná úroková sazba významně převyšuje tuto úrokovou sazbu, roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě ve výši 1 618,13 % je pak více než 180násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.15. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalovanému na bankovní účet ve výši 11 500 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud tak považoval žalobu důvodnou co do částky 11 499,96 Kč, tj. co do jistiny požadované žalobkyní, v rozsahu smluvního úroku, smluvního poplatku a smluvní pokuty dle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud žalobu zamítl v částce celkem 13 812,71 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 25 312,67 Kč a částkou 11 499,96 Kč).16. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 27.11.2024. Soud dospěl k závěru, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 27.11.2024 (středa), která byla týž den odeslána; s ohledem na ustanovení § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 2.12.2024 (pondělí). Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měl žalovaný vydat bezdůvodné obohacení dne 3.12.2024 (úterý). Jelikož tak neučinil, dostal se následující den, tj. dne 4.12.2024, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně ode dne počátku prodlení žalovaného, tj. od 4.12.2024 do zaplacení z částky 11 499,96 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 11 499,96 Kč a čás