38 C 163/2025-22 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 27.5.2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 17 140 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 22.3.2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované na její bankovní účet částku 10 000 Kč dne 22.3.2024. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit a uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč, nejpozději do 21.4.2024. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně tak po žalované požadovala jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek ve výši 3 250 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč (4 písemné výzvy), smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 3 890 Kč (ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 22.4.2024 do 16.5.2025) a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 250 Kč za dobu od 22.4.2024 do zaplacení. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, a to ani přes výzvu právní zástupkyně žalobkyně.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 22.3.2024 smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalované částka 10 000 Kč, žalovaná se zavázala splatit načerpanou jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 0 % a RPSN bylo 2969 % (prokázáno smlouvou o zápůjčce). Z výpisu z běžného účtu a sdělení banky má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované dne 22.3.2024 částku ve výši 10 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu a sdělením banky). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 30.1.2025 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 30.1.2025 a podacím lístkem).6. Z upomínek a všeobecných obchodních podmínek soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.8. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2390 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku celkem ve výši 13 250 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny ve výši 10 000 Kč tvořena poplatkem ve výši 3 250 Kč za poskytnutí zápůjčky; nad rámec tohoto žalovaná má uhradit smluvní pokutu ve výši 3 890 Kč vyčíslenou ke dni 16.5.2025. Výši poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sice sjednána ve výši 0,00 %, avšak RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je 2969 %, přičemž tato sazba nezahrnuje poplatky za upomínání, ani smluvní pokutu.14. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v březnu roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v březnu roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,83 % ročně. Je tak zřejmé, že roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě a nereflektující další poplatky a náklady ve výši 2969 % je více než 336násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok sice byl 0,00 % ročně, avšak s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.15. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalované na bankovní účet ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud tak považoval žalobu důvodnou co do částky 10 000 Kč, v rozsahu poplatků a smluvní pokuty dle smlouvy o zápůjčce soud žalobu zamítl co do částky 7 140 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 17 140 Kč a částkou 10 000 Kč), včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle smlouvy o zápůjčce ve výši 2 000 Kč.16. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 30.1.2025. Soud dospěl k závěru, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 30.1.2025 (čtvrtek), která byla týž den odeslána; s ohledem na ustanovení § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 4.2.2025 (úterý). Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měla žalovaná vydat bezdůvodné obohacení dne 5.2.2025 (středa). Jelikož tak neučinila, dostala se následující den, tj. dne 6.2.2025, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 12 % ročně ode dne počátku prodlení žalované, tj. od 6.2.2025 do zaplacení z částky 10 000 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 10 000 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu poplatků, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky a části úroku z prodlení ve výši celkem 9 140 Kč a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 52 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 48 %. Oba účastníci tak byli úspěšní přibližně ve stejném poměru, soud proto rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.18. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.