39 C 13/2025-58 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 32 985 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 309,58 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 508,71 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 %, s úrokem 26,43 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a částky 10 758,45 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 177,12 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 046,38 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5 219,26 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 % a úrokem 18,18 % ročně z částky 5 219,26 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.2. V návrhu uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne 16. 6. 2022, poté, co byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně úrok 26,43 % ročně, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 896 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 78 měsíčních splátkách po 489 Kč, poslední splátka byla stanovena na 14. 12. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, ke dni 19. 11. 2022 činila dlužná jistina 15 000 Kč a dlužné poplatky 17 985 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, což bylo žalovanému oznámeno dopisem.3. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela také smlouvu č. , Anonymizováno, dne 30. 3. 2022, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně úrok 88 % ročně, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 621 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 52 měsíčních splátkách po 294 Kč, poslední splátka byla stanovena na 29. 3. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, ke dni 19. 11. 2022 činila dlužná jistina 5 219,26 Kč a dlužné poplatky 5 539,19 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, což bylo žalovanému oznámeno dopisem.4. Soud vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně v žalobě uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.5. Soud zjistil tento skutkový stav: Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, skutečnost, že předmětem této smlouvy jsou i pohledávky za žalovaným, je prokázána připojeným seznamem. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 6. 2022 a ze dne 30. 3. 2022 plyne, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému dohromady částku 24 000 Kč (17 000 Kč a 7 000 Kč na základě dvou smluv o spotřebitelském úvěru) a žalovaný se zavázal tyto částku vrátit a zaplatit dále úroky, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení. Dle smlouvy činí úroková sazba 86 % u smlouvy č. , Anonymizováno, a 88 % u smlouvy č. , Anonymizováno, , RPSN 154,27 % u smlouvy č. , Anonymizováno, a 227,49 % u smlouvy č. , Anonymizováno, . Celkovou částku ve výši 31 839 Kč a 12 070 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve stanovených splátkách. Výzvou ze dne 29. 7. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení celé dlužné částky z obou úvěrů, výzva byla odeslána 29. 7. 2024, jak plyne z podacího lístku.6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má ze smlouvy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dohromady částku 24 000 Kč (17 000 Kč + 7 000 Kč), neboť žalovaný převzetí této částky potvrdil podpisem smlouvy. Dle smluv měl žalovaný uhradit celkem 31 839 Kč a 12 070 Kč, přičemž tyto částky jsou nad rámec jistiny tvořeny úrokem a částkou za zpracování úvěru a další shora uvedené služby. Výši úroků a poplatků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Žalobce nad rámec úroků účtuje poplatky za blíže neurčené zpracování úvěru a další služby (komfortní a flexibilní splácení), aniž by bylo zřejmé, co se takovou službou rozumí. Soud má za to, že výše poplatků neodpovídá sjednanému protiplnění a jejich účelem je pouze navýšit zisk žalobce a že jsou fakticky dalším, skrytým úročením, kdy samotná úroková sazba, byť je sama o sobě vysoká, je nesrovnatelně nižší než výsledné skutečné náklady úvěru – RPSN. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v červnu 2022, kdy byla smlouva č. , Anonymizováno, uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 4,26 % p.a. Je tak zřejmé, že žalobcem požadovaná úroková sazba 86 % přesahuje běžnou úrokovou sazbu zhruba dvacetinásobně, roční procentní sazba nákladů 154,27 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 36násobná.7. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., jehož výše činí celkem 18 400 Kč (žalovaný na úvěrech uhradil celkem 5 600 Kč, tudíž 24 000 Kč – 5 600 Kč = 18 400 Kč). Co do této částky je proto žaloba důvodná.8. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o.z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Výzva k plnění byla zaslána dne 29. 7. 2024, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 1. 8. 2024 (§ 573 o.z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 2. 8. 2024, počínaje následujícím dnem 3. 8. 2024 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 18 400 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Sazba zákonného úroku z prodlení k datu 3. 8. 2024 činila 12,75 % ročně. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že dle poměru úspěchu by na náklady řízení měl právo žalovaný, ovšem žádné náklady mu vlivem toho, že byl v řízení zcela nečinný nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.