CS · EN DE FR brzy

39 C 256/2024-93 — Obvodní soud pro Prahu 8

ECLI: ECLI:CZ:OSPH08:2025:39.C.256.2024.1
Datum: 2025-02-06
Předmět: o zaplacení 73 909,14 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 146 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."]
["dobré mravy""smlouva o úvěru""postoupení pohledávky""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: o zaplacení 73 909,14 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 146 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z nabytí pohledávky za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ) se sídlem , adresa, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je , Anonymizováno, obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 22. 11. 2023 Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě požaduje po žalované úhradu částky ve výši 73 909,14 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 22. 4. 2024. Žalovaná v poskytnuté výši úvěr čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila.2. Soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřil. Žalovaná se vyjádřila svým podáním ze dne 7. 8. 2024. Žalobu uznává pouze částečně. Žalovaná nezpochybňuje, že s právní předchůdkyní žalobkyně uvedenou smlouvu o úvěru skutečně uzavřela. Jednalo se však o smlouvu na poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Uvádí, že za dobu existence úvěrové smlouvy uhradila celkem 9 047,81 Kč. Žalovaná dále namítá, že žalobkyně neprovedla ověřování úvěruschopnosti žalované v souladu s postupem, jež je vyžadován zákonem. Z toho důvodu se žalovaná domnívá, že předmětná Smlouva o úvěru je, ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná. Žalovaná proto konstatuje, že je žalobkyni dlužná „jen“ bezdůvodné obohacení ve výši 40 925,19 Kč (poskytnutých 50 000 Kč mínus již splacených 9 047,81 Kč).3. Soud dále postupoval tak, že vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně v žalobě uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.4. Soud zjistil tento skutkový stav: Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27 1. 2020, skutečnost, že předmětem této smlouvy je i pohledávka za žalovanou, je prokázána připojeným seznamem. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 11. 2023 plyne, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalované částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit dále úrok. Dle smlouvy činí úroková sazba 0,4026000 % za den; 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, RPSN 299,98 %. Celkovou částku ve výši 89 798 Kč se žalovaná zavázala uhradit v minimálních měsíčních splátkách 1000 Kč, nebo ve výši 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, podle toho, která z částek je vyšší. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 5. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky 73 909,14 Kč. Soud z důkazů přiložených k podání žalobkyně ze dne 22. 11. 2024 (jednotlivá potvrzení o provedení plateb na č. l. 75 až 80, dále 85 až 87 a celkový přehled provedených plateb na č. l. 84, to samé soud ověřil u dvou přiložených přehledů plateb žalované na č. l. 65 a 66) zjistil, že na žalované částce bylo zaplaceno dohromady 8 747,81 Kč, a to v první platbě dne 11. 12. 2023 ve výši 5 747,81 Kč, kterou žalovaná splatila část dluhu, což vyplývá z přehledů plateb, které žalovaná doložila soudu (č. l. 65 a 66). Žalovaná na dluhu dále uhradila dne 19. 3. 2024 částku ve výši 3 000 Kč, což vyplývá z přehledu plateb, jež přiložila žalobkyně (č. l. 84). Dohromady tak žalovaná na dlužné částce uhradila 8 747,81 Kč.5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má ze smlouvy a z přiložených přehledů plateb za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované celkem částku 53 827 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 89 798,69 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena denním úrokem 0,4026 % (ročním 146,95 %). Výši úroků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok více než třikrát vyšší (ve skutečnosti vyšší než 32 x) než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v listopadu 2023, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,27 % p.a. Je tak zřejmé, že žalobcem požadovaná úroková sazba přesahuje běžnou úrokovou sazbu, a to mnohonásobně.6. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., jehož výše činí 53 827 Kč, po odečtení již uhrazených částek žalovanou pak 45 079,19 Kč. Co do této částky je žaloba důvodná.7. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o.z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Výzvou k plnění byla žalovaná vyzvána uhradit dluh nejpozději do 22. 4. 2024, což nesplnila, počínaje následujícím dnem 18. 5. 2024 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 40 025,19 Kč od 22. 4. 2024 do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Sazba zákonného úroku z prodlení k datu 23. 4. 2024 činila 14,75 % ročně. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.8. O nákladech řízení rozhodl soud za použití § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch co do částky 45 079,19 Kč z celkových 73 909,14 Kč, uspěla tedy z 60,99 %. Naopak neuspěla v částce 28 829,95 Kč, tedy z 39,01 %. Po vzájemném zápočtu má žalobkyně právo na 21,98 % nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 957 Kč, dále žalobkyni náleží odměna advokáta za čtyři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby a 4. písemné podání - vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. a) a g) a. t. 4 060 Kč, tj. celkem za 4 úkony právní služby ve výši 16 240 Kč. Dále se skládá z náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby, 4 po 300 Kč, tedy 1 200 Kč. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce za tyto dva úkony sazba DPH ve výši 21 %. Celkové náklady žalobkyně tak činí 24 059,4 Kč. S ohledem na částečný úspěch ve věci žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 21,98 %, tj. 5 289 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena ve splátkách v přiměřené výši s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).9. O lhůtě k plnění soud rozhodl na základě souhlasu žalobkyně s návrhem žalované na rozložení dlužné částky do měsíčních splátek po 3 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud dojde k prodlení s úhradou byť jediné z nich.
DomůPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIO násKontaktVOPGDPRReklamace

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.