39 C 32/2025-86 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že dne , datum, 2022 uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce č. , Anonymizováno, . V ten samý den žalobkyně vyplatila žalované zápůjčku ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu zápůjčky ve výši 19 000 Kč, úroky ve výši 24 423 Kč a administrativní poplatek ve výši 15 000 Kč, tj. celkem 58 423 Kč, a to ve 59 měsíčních splátkách ve výši 974 Kč a v 1 závěrečné splátce ve výši 957 Kč. Splatnost 1. splátky byla dohodnuta na 24. 1. 2023. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 14 636 Kč. Dne 26. 10. 2024 došlo podle ustanovení článku , Anonymizováno, Obchodních podmínek, resp. článku , Anonymizováno, Smlouvy o zápůjčce k zesplatnění neuhrazené jistiny. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky v celkové výši 33 514,20 Kč představující jistinu, kapitalizovaný úrok, neuhrazené administrativní poplatky, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty a nákladů za písemné upomínky.2. K hodnocení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že ji posuzovala na základě čestného prohlášení, dále nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, výpisů z účtu a výplatních pásek předložených žalovanou. Na základě scoringového systému pak žalobkyně vyhodnotila příjmy žalované na částku 21 000 Kč a pravidelné měsíční výdaje na 10 000 Kč. Rozdíl činil 11 000 Kč, žalobkyně tedy vyhodnotila, že žalovaná je schopna splácet částku 974 Kč měsíčně. K tomu, že z výpisu z účtu žalované vyplývá, že čerpal úvěry i u jiných nebankovních institucí se žalobkyně vyjádřila tak, že posoudila úvěryschopnost žalované dostatečně, kdy žalovaná požadovala poskytnout zápůjčku ve výši 25 000 Kč, žalobkyně po posouzení úvěryschopnosti poskytla žalované toliko částku 19 000 Kč.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, dne , datum, 2022 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala finanční prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 24 423 Kč, dále administrativní poplatek ve výši 15 000 Kč, celkem 58 423 Kč. (důkaz: smlouva) Z čestného prohlášení ze dne 11. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobkyni svůj čistý příjem 21 000 Kč, zatímco její celkové měsíční výdaje měly činit 10 000 Kč s tím, že na bydlení platila žalovaná 7 000 Kč měsíčně, na pravidelné průměrné měsíční výdaje 3 000 Kč. (důkaz: čestné prohlášení) Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra soud zjistil, že žalobkyně provedla lustrace v CEE, ISIR a databázi neplatných dokladů PČR. (důkaz: lustrace) Z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že žalovaná v období od 1. 9. 2022 do 30. 11. 2022 obdržela celkem 7 zápůjček od nebankovních institucí za celkem 124 485 Kč, přičemž počáteční zůstatek činil 1 917,31 Kč a konečný zůstatek 6 252,83 Kč. (důkaz: výpisy z účtu). V řízení bylo zjištěno, že žalovaná na dlužnou částku uhradila 14 636 (důkaz: tvrzení žalobkyně). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu (důkaz: předžalobní výzva).5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil nic významného pro své rozhodnutí.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytování spotřebitelského úvěru je dále upraveno v zákoně č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, kdy podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, podle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.7. Protože žalobkyně přes poučení soudu nedotvrdila a neprokázala, že by v souladu se zákonem provedla řádné posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, považuje soud uzavřené smlouvy za neplatné. Soud se neztotožňuje s tvrzením žalobkyně v tom, že vycházela primárně z údajů z čestného prohlášení pokud jde o příjmy a výdaje žalované. Soud poukazuje na to, že žalobkyně měla k dispozici nejen výplatní pásky, ale i výpisy z bankovního účtu, z nichž vyplývá, že příjem žalované ze zaměstnání činil pouze částku okolo 13 000 Kč, nikoli 21 000 Kč, jak uvedeno v čestném prohlášení. Rovněž z výpisů z bankovního účtu vyplývá, že žalovaná v období od 1. 9. 2022 do 30. 11. 2022 obdržela celkem 7 půjček od nebankovních institucí za celkem 124 485 Kč, přičemž počáteční zůstatek činil 1 917,31 Kč a konečný zůstatek 6 252,83 Kč, a to navzdory získaným prostředkům z půjček ve výši 124 485 Kč, tedy je zřejmé, že žalovaná byla v kladném zůstatku pouze díky poskytnutým finančním prostředkům od nebankovních institucí, a tedy její výdaje převyšovaly jí uváděnou částku 10 000 Kč měsíčně. I s ohledem na to, že se jedná o výpis pouze za tři měsíce, mezi výdaji žalované se nenacházely žádné výjimečné položky, které by výši jejích měsíčních příjmů a výdajů mohly zkreslit. Dle soudu je tedy zjevné, že výdaje žalované výrazně přesahovaly její příjmy a tyto výdaje financovala z čerpaných zápůjček. Dále se soud neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že žalobkyně řádně posuzovala úvěryschopnost žalované, a tedy její faktickou schopnost hradit splátku úvěru. Z výpisu z bankovního účtu za 3 měsíce bylo zjištěno, že celková jistina všech úvěrů čerpaných žalovanou v období od 1. 9. 2022 do 30. 11. 2022 tvořila částku celkem 124 485 Kč. Již z tohoto vyplývá, že žalovaná nebyla schopna další splátku zápůjčky hradit, když nedostatek finančních prostředků saturovala dalšími zápůjčkami, kterých bylo v tomto tříměsíčním období celkem 7. Měsíční příjmy a výdaje, se kterými pracovala žalobkyně při vyhodnocení úvěruschopnosti, tedy neodpovídaly předloženým výpisům z účtu, žalovaná tak prokazatelně nebyla schopna hradit další splátku úvěru dle smlouvy ve výši 974 Kč. Žalobkyně při ústním jednání byla poučena o neunesení důkazního břemene ve vztahu k řádnému posouzení úvěryschopnosti, žalobkyně po poučení soudu nenavrhla jiné důkazy, vyjma již provedených. Na vzájemně poskytnuté plnění mezi žalobkyní a žalovanou je tak nutno pohlížet jako na plnění bez právního důvodu a věc proto soud posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Žalovaná se na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, 2022 obohatila o 19 000 Kč. Žalobkyni vzniklo tedy právo vůči žalovanému na vydání bezdůvodného obohacení v této výši. Naproti tomu žalovaná uhradila žalobkyni částku 14 636 Kč, jak sama žalobkyně v řízení uvedla, je tedy namístě vypořádat toliko rozdíl těchto částek, kdy si strany mají vrátit to, co si vzájemně plnily. Soud proto rozhodl tak, jak ve výroku I. uvedeno, a uložil žalované uhradit rozdíl částek. Ve zbytku (výrok II.) žalobu jako nedůvodnou zamítl.10. O náhradě nákladů řízení soud r