39 C 328/2024-51 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené shora spolu s příslušenstvím na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 16. 6. 2023 (č. smlouvy , Anonymizováno, ). Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím. Součástí smlouvy o úvěru byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Úvěr byl žalovanému vyplacen ve výši 10 000 Kč na účet , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 16. 6. 2023. Žalovaný si navíc při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu v souladu se smlouvou, službu „, Anonymizováno, “, která je zpoplatněna částkou 165 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen zaplatit také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč. Úvěr byl splatný dne 16. 7. 2023. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se s úhradou do prodlení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2024 k úhradě dlužné částky a upozornil ho na případné řešení sporu soudní cestou. Na výzvu žalovaný nijak nereagoval.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 16. 6. 2023 úvěrovou smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalovanému částka 10 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč. Dále byla ujednána smluvní pokuta za prodlení se zaplacením splátky, a to ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Celkem měl žalovaný uhradit částku 13 065 Kč, RPSN bylo 2115,69 % (důkaz: Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č., hodnota, , č. l. 20 a 21). Z informace od , právnická osoba, . (důkaz: Sdělení , Anonymizováno, k žádosti soudu o poskytnutí informací, č. l. 48) soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalované částku ve výši 10 000 Kč dne 16. 6. 2023. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 30. 5. 2024 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (důkaz: Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 5. 2024, č. l. 11).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 16. 6. 2023 dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku celkem ve výši 13 065 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč a poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč; nad rámec toho měl žalovaný uhradit poplatek za prodlení se zaplacením splátky ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Výši úroků, poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 0 %, ovšem RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) bylo stanoveno na 2115,69 % a obsahuje položky smluvního úroku z jistiny úvěru a poplatek za sjednání úvěru, což je specifikováno v Sazebníku.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v červnu roku 2023, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v červnu roku 2023 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,46 % ročně. Roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě 2115,69 % je pak více než 223násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalobkyně žalovanému na bankovní účet ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud žalobu zamítl co do částky 3 887,87 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou, tj. 13 887,87 Kč, a částkou, kterou lze žalobkyni přiznat, tj. 10 000 Kč.), tvořenou poplatkem za sjednání úvěru (2 900 Kč), poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ (165 Kč) a smluvní pokutou (822,78 Kč).15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 10 000 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu smluvní pokuty a poplatků ve výši celkem 3 887,78 Kč a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 72 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 28 %.16. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni v částce 991 Kč představující 44 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalované v rozsahu 28 %) z jejich celkové výše 2 252 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 887,78 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.17. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.18. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.