9 C 51/2025-82 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 11. 3. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši celkem 42 3076 Kč s příslušenstvím (tvořeným zákonným i smluvním úrokem) z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, , uzavřené s žalovanou dne , datum, prostřednictvím prostředků na dálku, na základě které byly žalované poskytnuty peněžité prostředky ve výši 125 000 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná byla povinna úvěr splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 7 098 Kč spolu s úrokem ve výši 62,09%, a to za sjednaných úvěrových podmínek. Jelikož nehradila sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně ke dni 21. 5. 2023 přistoupila k zesplatnění úvěru a požaduje kromě nově vyčíslené jistiny s příslušenstvím smluvní pokutu a náklady vzniklé s prodlením, které žalovaná přes výzvu neuhradila. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně doplnila, že vycházela z informací sdělených samotnou žalovanou, přičemž pravdivosti těchto údajů ověřovala na základě provedeného scoringu klienta v dostupných databázích (SOLUS, NRKI).2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému ústnímu jednání se nedostavila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodl v její nepřítomnosti.3. Soud ve věci provedl dokazování a provedené důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, načež dospěl k následujícím skutkovým závěrům.4. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 125 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr a úrok za poskytnutí úvěru splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 098 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem červencem 2022. Procentuální úvěrová sazba byla stanovena ve výši 62,09 %, RPSN ve výši 83,19% (úvěrová smlouva č. , hodnota, , splátkový kalendář). Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní pokutu (jednak ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů v maximální výši 2 999 Kč ročně a jednak ve výši 0,1 % denně z dlužné částky nové jistiny po zesplatnění) a poplatek 200 Kč jako náhrada účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením o délce 15 dnů, za každou upomínku zaslanou žalované (viz odst. 6 úvěrové smlouvy). Žalovaná byla v prodlení se splátkou č. 4, 7-10., k datu 21. 5. 2023 byl úvěr zesplatněn (karta klienta, oznámení o zesplatnění ze dne 21. 5. 2023). Žalovaná na úvěr splatila celkem částku 183 512 Kč (karta klienta). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 19. 2. 2025 (výzva k plnění, podací arch České pošty).5. V řízení však nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Z důkazů, které soud provedl, sice vyplývá, že si žalobkyně vyžádala doklady o výši příjmu žalované ze zaměstnání za období 4 měsíců (1-4/2022), což bylo ověřeno potvrzením plateb z účtu žalované, avšak z listin předložených žalobkyní (ani po doplnění skutkových tvrzení) nevyplývá, jakým způsobem byla zohledněna (natož ověřována) výdajová stránka žalované. Z hodnocení klienta plyne, že má příjem ze zaměstnání ve výši 17 064 Kč, je vdaná, s manželem ve společné domácnosti nežije a má výdaje 8 947 Kč (v částce 4 250 Kč na životní minimum a v částce 4 693 Kč na bydlení); listina není nikým podepsána (nikdo nestvrdil její obsah), údaje, které listina obsahuje (s výjimkou výpisu z účtu), nejsou podloženy příslušnými doklady. Údaj o nákladech na bydlení je nevěrohodný, podle něj tyto náklady dosahují 4 693 Kč měsíčně, což je vzhledem k výši nájemného v , adresa, a k cenám energií (za současného tvrzení, že žalovaná nežije ve společné domácnosti s manželem/partnerem) nepřiměřeně nízká částka.6. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 125 000 Kč, z nichž žalovaná splatila 183 512 Kč, avšak neprokázala, že by před poskytnutím úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit.7. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“), dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Závěr, že pokud není řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr, nelze uzavřenou smlouvu o úvěru chápat za platně uzavřenou, je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu (rozsudek EDE ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13), jakož rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.11. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od žalobkyně přijala částku 125 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byla proto povinna ji žalobkyni vydat. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalovaná k předmětné smlouvě uhradila částku 183 512 Kč, která převyšuje částku poskytnutou žalobkyní, soud nárok žalobkyně nepovažuje za důvodný a žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl.12. Současně soud doplňuje, že i pokud by neměl na prokázané, že žalobkyně při sjednávání úvěru dostatečně prověřovala úvěruschopnost žalované, musel byl konstatovat, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná ve smyslu § 588 o. z. z důvodu nepřiměřené výše nákladů úvěrů (když dle smlouvy měla žalovaná za úvěr ve výši 125 000 Kč uhradit částku 340 704 Kč), odporující dobrým mravům (srov. např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126, popř. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že ve věci procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud výrokem, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.