98 C 275/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Manželka se svým návrhem ze dne (datum) se domáhala rozvodu manželství. Svůj návrh odůvodnila tím, že manželství bylo uzavřeno dne (datum) před (stát. instituce) a z manželství se nenarodilo žádné dítě. Současně uvedla, že spolu s manželem od (datum) spolu nežijí, manželství je hluboce rozvráceno, když obnova manželství není možná. 2. Manžel se na ústním jednání vyjádřil tak, že se žalobou souhlasí, protože svou manželku miluje, rozvod mu může způsobit nemalé potíže, protože je cizinec, ovšem nechce, aby jeho manželka – která s ním žít již nechce, dále trpěla. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 4. Účastníci uzavřeli manželství (datum) před (stát. instituce) (tyto skutečnosti má tento soud za prokázané, z oddacího listu vystaveného dne (datum) (stát. instituce) svazek (číslo), (číslo listu), řádek (anonymizováno)). 5. Účastníci se dohodli o způsobu vypořádání společného jmění manželů po rozvodu, tak jak je uvedeno ve Dohodě o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, o úpravě práv a povinností společného bydlení a vyživovací povinnosti pro dobu po rozvodu, kterou uzavřeli dne (datum), podle které za doby manželství nenabyli žádné nemovitosti, byty nebo nebytové prostory, a o výlučném, porozvodovém vlastnictví věcí, práv a závazků se dohodli (tyto skutečnosti má tento soud za prokázané Dohodě o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, o úpravě práv a povinností společného bydlení a vyživovací povinnosti pro dobu po rozvodu, opatřenou úředně ověřenými podpisy obou účastníků). 6. Účastníci přestali rozumět, dokázali jen s obtížemi řešit běžné otázky společného života, a z tohoto důvodu situaci vyřešili definitivním ukončením rodinné domácnosti (tuto skutečnost má soud za prokázanou z tvrzení účastníků přednesených na ústním jednání. Soud dle § 1 odst. 3 ZŘS upustil od výslechu účastníků dle § 389 odst. 1 ZŘS, protože jejich výslechem by se nedozvěděl žádná zásadní skutková zjištění, která by rozhodujícím způsobem ovlivnila právní posouzení věci, které už by nevěděl ze žaloby. Účastnická výpověď totiž nemusí mít žádný kauzální podklad – účastníci na rozdíl od svědků nemusí před soudem mluvit pravdu, a když ani jeden z účastníků netvrdil a ani soudu z ničeho neplynulo, že by zde existovaly důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by rozvod přípustný nebyl, pak takové výslechy považoval soud za věcně nepřínosné. Nad to, účastníci na svých výsleších ani netrvali a na rozvodu se shodli). 7. Provedení dalších důkazů soud neprovedl, neboť jejich potřeba ze spisu nevyplynula a účastníci je nenavrhli. 8. Dle § 755 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 OZ, platí, že může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 9. Dle § 757 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 OZ, platí, že připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil a c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. 10. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak: 11. Předně soud zkoumal, zda v daném případě je možné postupovat dle § 757 OZ a dospěl k závěru, že v daném případě to možné je. Účastníky předložená dohoda rozvádějících se manželů je dohodou o úpravě vzájemných majetkových práv a povinností pro po dobu rozvodu s dohodou o úpravě práv a povinností společného bydlení, neboť vypořádává majetek účastníků, který je součástí jejich společného jmění manželů, tak jak ukládá § 757 odst. 1 písm. c) OZ. Následně soud zkoumal její formální náležitosti (písemná forma a úředně ověřené podpisy), které jak zjistil tak splňuje. Vzhledem k tomu, že i při vypořádání SJM se uplatní princip smluvní volnosti účastníků občanskoprávních vztahů, tak k vypořádání zaniklého SJM lze uzavřít platně i takovou dohodu, která vypořádává jen část hodnot do tohoto spoluvlastnictví náležejících, a je tedy je možné SJM vypořádat na základě více právních skutečností - ohledně části společného jmění může být uzavřena dohoda a část bude vypořádána rozhodnutím soudu a zbytek na základě zákonné domněnky. Z tohoto důvodu soud nezkoumal, zda účastníky předložená dohoda obsahuje pouze část nebo všechen majetek společného jmění manželů - účastníků řízení a pro účely rozvodu se spokojil s předloženou dohodou. Tedy tato smlouva splňuje podmínky dle § 757 OZ. 12. Dále soud zjistil, že účastníci spolu ke dni rozhodnutí soudu nežijí více než šest měsíců, že jejich manželství trvalo déle než jeden rok. S ohledem na zjištěné, soud již nezkoumal příčiny rozvratu manželství účastníků. Ze shodného postoje účastníků je zcela zřejmé, že ačkoliv vztah účastníků byl založen ve věku, kdy je sňatek uzavírán uvážlivě tedy, jen když hodnotový základ vztahu prověřil čas, tak nakonec zjistili, že jejich životní očekávání jsou naprosto odlišná, což jim nedovoluje si vzájemně poskytovat citové zázemí a být si navzájem partnerskou životní oporou, když obnovení manželského soužití v průběhu soudního řízení nedošlo a nelze ani očekávat, že k němu v budoucnu dojde. Během řízení neukázaly žádné okolnosti, které by byly zvláštními důvody, a pro které by rozvod manželství účastníků byl v rozporu s jejich zájmy – což vzhledem ke shodnému procesnímu postoji nebylo možné ani seriózně očekávat. 13. Soud tedy shledal, že zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v daném případě splněny, a proto manželství rozvedl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 23 z.ř.s., které opřel o to, přínosem rozsudku není něčí prospěch, ale jen definitivní ukončení vzájemného nefunkčního soužití, z tohoto důvodu si účastníci své náklady ponesou samostatně.