15 C 253/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

Manžel se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před Městským národním výborem v [obec]. Z manželství se narodily dvě děti – syn [jméno], narozený dne [datum] a dcera [jméno], narozená dne [datum], obě děti jsou již zletilé a zaopatřené. Společné poslední bydliště manželů bylo na adrese [adresa manželky]. Manželé manželství uzavřeli cca po třech letech známosti z lásky, manželství se v jeho průběhu jevilo jako šťastné, problémy, které manželé řešili, lze označit za běžné. Po tom, co manželům odrostli děti, manželka pracovala v oboru farmakologie, hodně cestovala, vydělávala peníze a manželé přestali vést společný život, neměli společné zájmy a fakticky spíše žili vedle sebe. Neshody v manželství narůstaly, manželé se postupně dále odcizovali, intimně se téměř nestýkali a manželství se stalo téměř nefunkčním. Manželovi takovéto soužití nevyhovovalo, proto v minulosti několikrát opustil společnou domácnost, vždy se však na krátký časový úsek vrátil, např. když manželka utrpěla úraz a manžel se o ni chtěl postarat. Na podstatě společného soužití se v průběhu let nic nezměnilo a nezlepšilo, a tak se manžel již definitivně před rokem a půl odstěhoval na venkov do vesnice [obec], kde si postavil dům, kde dnes žije. Manželé společně komunikují sporadicky prostřednictví e-mailu, naposledy se osobně setkali v červnu roku 2021, kdy manželka sama přišla s návrhem rozvodu. A protože manželka v této věci doposud nepodnikla žádné kroky, rozhodl se manžel, který s návrhem manželky souhlasil, převzít iniciativu a návrh na rozvod manželství podat vlastním jménem. Manželství je hluboce a trvale rozvráceno a neplní žádnou ze svých funkcí, nelze očekávat obnovení manželského soužití. S návrhem na rozvod manželství manžel soudu předložil i Smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů. Manželka se k návrhu manžela nevyjádřila, nedostavila se ani k ústnímu jednání před zdejším soudem konaným dne [datum]. Na výzvu soudu jako svou omluvu uvedla, že o předmětném ústním jednání nevěděla, neboť datovou schránku již nepoužívá a zapomněla, že ji má. Dále uvedla, že byla nemocná a čekala na [anonymizováno] testu [anonymizována dvě slova], které společně s lékařskou zprávou na výzvu soudu může doložit. Při ústním jednání před zdejším soudem konaným dne [datum] vypověděla manželka, že nemá potřebu se rozvádět, rozvod považuje za zbytečný. Manželka je sama, nemá žádného partnera, s tím, že si před rokem, kdy sama rozvod z ješitnosti navrhla, myslela, že manžel má jiný nový vztah. Domnívala se, že důvodem odchodu manžela ze společné domácnosti bylo to, že je zamilovaný. V souvislosti s tím si myslela, že o manžela bude postaráno, což je pro ni důležité, protože i o ni manžel po úraze pečoval. Její vztah s manželem trvá více než 40 let, kdy sama manželka uvedla, že to, co manželovi již odpustila, by dříve neudělala, i přesto však manželství označila spíše za socio-ekonomický svazek. Manželka apelovala na úctu, kterou spatřuje ve vzájemné pomoci, jež může být zachována i přesto, že manželé nežijí společně. Obecně manželka zhodnotila, že rozvod manželství přinese oběma manželům spíše nevýhody. V průběhu covidu se manželka k manželovi chovala zle, protože se bála, za své chování se manželovi omluvila. Manžel měl na manželku reagovat tak, že„ se s ní nedá žít“. V důsledku chování manželů uvedeného výše napsala manželka manželovi v květnu 2022 velmi nemile formulovaný e-mail, kde mimo jiné reagovala i na to, že manžela opustila přítelkyně, což se manželka dozvěděla od známého. Manželka uzavřela tak, že pokud by manžel přiznal, že udělal chybu, vše by se dalo opětovně normalizovat, čímž by se celá situace zklidnila. Manžel vypověděl, že nechtěl zůstat v [obec], a tak se před dvěma lety, tj. v prosinci 2020, již natrvalo odstěhoval, v minulosti se však vždy na kratší časový úsek ze společné domácnosti odstěhoval, a pak se opět vrátil, uvedl tak, že jej k návratu vedla např. úvaha, celá situace se v minulosti několikrát opakovala. S manželkou však nevedli řádné manželství naplňující svůj účel již 15 let před podáním návrhu na rozvod. Manžel k manželce poslední dva roky nechová žádnou citovou náklonost, to, co k ní aktuálně cítí, je pouze soucit. Manželé mají přes 10 let rozdělené společné jmění manželů, což je výsledkem dlouhodobé nespokojenosti manželství. Manžel manželku osobně viděl naposledy v červnu roku 2021, kdy manželka chtěla rozvod, pak se nic nedělo. O Vánocích padla o rozvodu zmínka ze strany manželky, ale nic se nestalo. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Manželé uzavřeli manželství dne [datum] před [anonymizována tři slova] v [obec] (oddací list). Manželé společně nežijí od prosince roku 2020, kdy se manžel natrvalo ze společné domácnosti odstěhoval (nesporné tvrzení manželů). V průběhu manželství se manžel ze společné domácnosti několikrát odstěhoval, a pak se k manželce opětovně vrátil, problémy a neshody vážnějšího charakteru v manželství přetrvávají posledních 15 let (nesporné tvrzení manželů). Z důvodu vzájemných neshod si manželé v minulosti zřídili smlouvu o zúženém rozsahu společného jmění manželů (Notářský zápis – Smlouva o zúžení zákonem stanoveném rozsahu společného jmění manželů ze dne [datum]). Rozvod manželství navrhla v minulosti manželka, neučinila tak, a proto iniciativu převzal manžel, který manželku skrze svou právní zástupkyni kontaktoval s možností dohody a rozvodu formou tzv. nesporného rozvodu, avšak marně, manželka na dopis nikterak nereagovala (nesporné tvrzení manželů, dopis právní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] adresovaný manželce ze dne [datum]). Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků, kdy v řízení bylo prokázáno, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (§ 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.). Manželství již 15 let neplní své základní funkce a i přesto, že manželka nevyloučila v případě omluvy manžela návrat k poklidnému soužití, nelze ani tak celou situaci hodnotit jako znovunaplnění manželství, a proto i s ohledem na délku manželského rozvratu nelze dle názoru soudu očekávat zlepšení vzájemných manželských vztahů ani do budoucna. V řízení nebylo možné, aby soud postupoval dle § 757 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., a tak soud zjišťoval příčiny rozvratu manželství. Na základě shodného tvrzení manželů a toho, co oba jednotlivě uvedli při ústním jednání, soud příčinu rozvratu manželství spatřuje v rozdílnosti jejich povah a názorů, které vedou k neshodám, vzájemnému odcizení a následné citové absenci. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 23 z.ř.s.