14 C 124/2024-37 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky 2 782,5 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a to z titulu nezaplacení ceny za zhotovení díla. Žalobce uzavřel dne , datum, s žalovanou smlouvu o dílo. Žalobce měl coby zhotovitel provádět sjednané montážní práce. Žalovaná se coby objednatel zavázala, že dílo sama nebo prostřednictvím pověřené osoby převezeme a zaplatí cenu ve výši 17,5 EUR za každou odpracovanou hodinu pro každého ze tří řemeslníků, kteří se na poskytování služeb podíleli. Cena v této výši byla sjednána v elektronické komunikaci. Počet odpracovaných hodin byl potvrzen zodpovědnou osobou dne , datum, . Z potvrzení vyplývá, že žalobce a další dva řemeslníci odpracovali celkem 159 hodin. To při dohodnuté ceně 17,5 EUR za hodinu představuje žalovanou částku. Potvrzení bylo téhož dne elektronicky předáno žalované a na jeho základě byla vystavena faktura.2. Žalovaná uplatněný návrh odmítla. Konkrétně uvedla, že nerozporuje existenci smlouvy o dílo. Rozporuje však množství odpracovaných hodin s tím, že žalobce provedl práci nesprávně. Žalobce byl podle čl. IV., odst. 12 smlouvy o dílo povinen vést montážní deník a denní fotodokumentaci, ani jedno však žalované dosud nepředložil. Předložení montážního deníku a fotodokumentace považuje žalovaná za významné, neboť podkladem pro fakturaci je potvrzený výkaz prací podložený záznamy v montážním deníku. Vzhledem k tomu, že žalobce žalované dosud montážní deník nepředložil, nemůže být nárok důvodný. Dále namítla, že považuje smlouvu o dílo za absolutně neplatnou, neboť v ní chybí přesné vymezení předmětu díla. Žalobce by tedy mohl mít nanejvýš nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jeho výši by však musel prokázat. Dále poukazuje na to, že ve smlouvě je odměna sjednána ve výši 16 EUR za hodinu na jednoho řemeslníka, nikoliv 17,5 EUR za hodinu, jak tvrdí žalobce. Žalovaná dále rozporuje pravost výkazu odpracovaných hodin. Žalovaná konečně vznesla námitku započtení ve výší 3 000 EUR (resp. do výše žalované částky), která má představovat náhradu škody, která žalované vznikla z důvodu, že žalobce bez vážného důvodu nenastoupil na dohodnutý výkon práce (čl. VII, odst. 3 a 4 smlouvy o dílo). K výzvě soudu pak doplnila, že tvrzená škoda jí měla vzniknout tím, že se žalobce a s ním pracující řemeslníci nedostavili bez předchozí úmluvy na pracoviště. Na dokončení prací se proto musela domluvit s jinými pracovníky a zajistit jim dopravu a ubytování.3. Soud věc projednal při jednání dne , datum, , při kterém provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Vyšel též z nesporných tvrzení účastníků, která vzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 2 o.s.ř.), a to že účastníci spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o dílo a že žalobce pracoval na stavbě v Německu s dvěma dalšími řemeslníky.4. Ze smlouvy o dílo soud zjistil, že žalobce má vykonávat práce jako montér dveří na projektu, který žalovaná určí (čl. I., odst. 1 a 2). Žalovaná má zaplatit cenu za skutečně provedené práce v jednotlivých měsících, které žalovaná potvrdí v pracovním deníku nebo v jiném dokladu, resp. na základě soupisu odpracovaných hodin schválených jejím pověřeným pracovníkem (čl. V., odst. 1). Žalobce vystaví fakturu dvakrát do měsíce vždy po dvou odpracovaných týdnech. Splatnost faktury je 3 pracovní dny (čl. V., odst. 2). Žalobce se zavázal odevzdat práci přímo žalované (čl. VI., odst. 11) s tím, že povede montážní deník a denní fotodokumentaci o průběhu realizace prací (čl. VI., odst. 12). Podkladem pro fakturaci je odsouhlasený počet hodin zástupcem objednatele podložený pracemi v montážním deníku (čl. II, odst. 2). Z přílohy č. 1 ke smlouvě o dílo soud zjistil, že žalobce měl zasílat výkazy odpracovaných hodin potvrzené odpovědným vedoucím žalované a fakturu v elektronickém formátu na emailovou adresu , e-mail, . Z dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo soud zjistil, že cena práce tří pracovníků je 48 EUR za každou hodinu5. Z kopie výkazu odpracovaných hodin soud zjistil, že žalobce odpracoval mezi , datum, a , datum, 52,5 hodiny, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve stejném odbobí také 52,5 hodiny a , jméno FO, 54 hodin. Všichni tři tedy odpracovali dohromady 159 hodin. Tento výkaz žalobce zaslal panu , jméno FO, formou SMS zprávy dne , datum, (srov. SMS zprávy z , datum, ).6. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že žalobce jako dodavatel vystavil dne , datum, žalované coby odběrateli fakturu znějící na částku 2 782,50 EUR za přípravu stavby dle smlouvy o dílo. Tuto fakturu žalobce zaslal dne , datum, fakturu č. , hodnota, na emailovou adresu , e-mail, (srov. printscreen emailové schránky žalobce).7.8. Z emailu ze dne , datum, soud zjistil, že , adresa, (, e-mail, ) zaslal dne , datum, žalobci smlouvu na práci v Německu s tím, že odpoledne zašle adresu ubytování a přesný čas začátku práce. Tyto informace si pak účastníci potvrdili též formou SMS zpráv (viz SMS komunikace dne , datum, )9. Z SMS komunikace ze dne , datum, mezi žalobcem a , adresa, soud zjistil, že žalobce vznesl návrh na hodinovou cenu za práci ve výši 20 EUR. Následně se žalobce s panem , jméno FO, dohodli dne , datum, na hodinové sazbě 17,5 EUR za hodinu na jednoho řemeslníka.10. Z SMS komunikace ze dne , datum, soud dále zjistil, že k dotazu žalobce , adresa, sdělil, že řemeslníci vždy v pátek v kanceláři obdrží výkaz odpracovaných hodin. Pokud již v kanceláři nikdo nebude, vyžádá si výkaz , tituly před jménem, , jméno FO, .11. Dne , datum, se žalobce dotázal, kdy žalovaná uhradí cenu za odvedenou práci. Na to reagoval , tituly před jménem, , jméno FO, sdělením, že žalovaná žalobci zaplatí, až obdrží úhradu od klienta. Žalobce na to opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě. Komunikace končí sdělením žalobce dne , datum, , že dle jeho informací již klient fakturu uhradil (srov. SMS komunikace). Z výzvy k úhradě dluhu před podáním žaloby, včetně doručenky datové zprávy soud zjistil, že dne , datum, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu, který je předmětem tohoto řízení s tím, že pokud tak neučiní, může dluh vymáhat soudní cestou.12. Soud v řízení neprováděl dokazování k otázce pravosti výkazu odpracovaných hodin, neboť námitka žalované byla vznesena pouze ve zcela obecné rovině, aniž by žalovaná uvedla čehokoliv konkrétního v rovině tvrzení, co by pravost této listiny zpochybnilo. V obecné rovině jistě platí, že pravost soukromé listiny prokazuje ten, kdo se jí dovolává (§ 565 o. z.). Nelze však pominout praktické aspekty této otázky spočívající v tom, že jakákoliv obecně vymezená námitka nepravosti soukromé listiny by vedla k přenesení důkazního břemene na toho, kdo pro sebe z listiny dovozuje příznivé důsledky. Proto pouze skutkově vymezená námitka nepravosti soukromé listiny může vést k přenesení důkazního břemene na jejího předkladatele, nikoliv jen námitka obecná a odporující dalším důkazům a zjištěním (obdobně též rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, č. j. 93 Co 2/2013-75).13. Z obsahu uzavřené smlouvy a komunikace mezi účastníky má soud za prokázané, že výkaz odpracovaných hodin je podkladem pro fakturaci ceny, přičemžvýkaz má odsouhlasit zástupce žalované (čl. II., odst. 2 smlouvy o dílo). Toto ujednání má zjevně zajistit to, aby žalovaná hradila za skutečně odpracované hodiny řemeslníků. Ve smlouvě není uvedeno, kdo přesně je zástupcem žalované. Z SMS komunikace vyplývá, že se žalobce sám aktivně tázal, jak bude docházet k evidenci odpracovaných hodin. Žalovaná jej následně instruovala, že si má výkaz obstarat v kanceláři s tím, že když již v kanceláři nikdo nebude, má jí tuto informaci žalobce předat a žalovaná si výkaz sama vyžádá.14. Lze tedy říci, že ujednání má zajistit žalované, že řemeslníci nebudou vykazovat odpracované hodiny nepravdivě. Je zjevné, že žalovaná byla domluvená s tím, kdo výkaz potvrzoval, že tak bude činit (výkaz patrně potvrzoval klient žalované, čemuž odpovídá též razítko německé společnosti a parafa na předložené listině). Zjevně přitom nebyl problém, aby žalovaná svého klienta (či kohokoliv jiného, s kým se na potvrzování výkazů domluvila) kontaktovala, zda výkaz skutečně vystavila. Stejně jako by jej mohla kontaktovat v případě, že by si musela výkaz vyžádat sama. Navzdory těmto zjištěním však žalovaná uplatnila pouze zcela obecnou námitku (ne)pravosti listiny bez jakýchkoliv skutkových konkrétností. Svoji námitku se nepokusila ani náznakem odůvodnit, soud ji tak hodnotil jako účelovou.15. Kromě toho je zjevné, že žalobce pracoval u klienta žalované, a to v rámci jejího obchodního závodu. Při provozu obchodního závodu běžně dochází k evidenci odpracovaných hodin jednotlivých osob, které pro provozovatele závodu vykonávají nějaké práce. Proto se uplatní vyvratitelná domněnka, že listina prokazuje skutečnosti v nich uvedené (§ 566 odst. 2 o. z.). Též z těchto důvodu nemohl soud námitku nepravosti listiny hodnotit jako důvodnou.16. Soud se neztotožnil