14 C 99/2021-223 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne , datum, (č. l. 2–3) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 42 105 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 105 Kč od , datum, do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tvrzením, že dne , datum, nastoupila do tramvaje linky , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v zastávce , Anonymizováno, a jako invalidní osoba žádala o uvolnění místa k sezení. Přitom se jednou rukou držela horizontálního madla sedačky a druhou rukou se držela vycházkové hole. Než jí však bylo místo k sezení uvolněno, došlo k prudkému rozjezdu tramvaje, v jehož důsledku žalobkyně upadla, přičemž vinou své zdravotní indispozice nemohla pádu zabránit. , právnická osoba, ve svém šetření pod č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, konstatovala, že žalobkyně neporušila žádné právní předpisy. Následkem pádu žalobkyně utrpěla újmu na zdraví spočívající v kontuzi dolní části zad a pánve o hodnotě 20 bodů podle metodiky Nejvyššího soudu, dále spočívající ve zlomenině massa lateralis sakra vpravo bez dislokace o hodnotě 90 bodů, kontuzi levého hemithoraxu o hodnotě 10 bodů a kontuzi levého ramene o hodnotě 20 bodů. Celkovou hodnotu 140 bodů pak žalobkyně násobila částkou 295,04 Kč jako jedním procentem hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž bolest vznikla. Přehled bolesti pro účely výpočtu si žalobkyně nechala zpracovat zapsaným znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , jemuž za něj zaplatila částku 800 Kč. Náhradu bolestného ve výši 41 305 Kč a uvedenou částku 800 Kč jako náklady účelně vynaložené na uplatnění nároku pak žalobkyně uplatnila dopisem ze dne , datum, u žalované. Na dopis odpověděla pouze pojišťovna žalované, jež uvedla, že odpovídá za škodu jen v případě prokázaného zavinění zaměstnance žalované. Žalovaná na dopis neodpověděla. Žalobkyně proto požadovala zaplacení celkové částky 42 105 Kč a zákonný úrok z prodlení od , datum, po uplynutí 30denní lhůty ode dne uplatnění nároku.2. Další žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne , datum, (č. l. 2–3 sp. zn. , spisová značka, ) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 332 223 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 332 223 Kč od , datum, do zaplacení. Tento svůj nárok odůvodnila totožnými tvrzeními o pádu v tramvaji, jaká již uvedla v první podané žalobě. Dále uvedla, že před pádem dosahovala u svého zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , právnická osoba, technickohospodářské, se sídlem , adresa, , průměrného hrubého měsíčního výdělku ve výši 39 661 Kč, respektive průměrného hrubého hodinového výdělku za poslední čtvrtletí roku , Anonymizováno, ve výši 231,80 Kč a denního výdělku ve výši 1 854,40 Kč. Po pádu byla žalobkyně od , datum, do , datum, v pracovní neschopnosti. Za uvedené období by její předpokládaný hrubý výdělek činil nejméně 370 880 Kč, přičemž žalobkyně nárok z opatrnosti uplatňovala pouze za 200 pracovních dnů. V uvedeném období však žalobkyně obdržela pouze náhradu mzdy ve výši 38 657 Kč, z toho 32 667 Kč od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a 5 990 Kč od svého zaměstnavatele. Její ztráta na výdělku tak činila nejméně 332 223 Kč. Uvedla, že dávky v nemoci jí byly vypláceny pouze po dobu 70 dnů v souladu s § 28 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, jelikož pobírala invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Výši ušlého výdělku vypočetla v souladu se zákoníkem práce z hrubé mzdy, přičemž v případě přiznání celkové částky by byla povinna z ní sama provést odvody na zákonné pojištění státu. Žalobkyně uplatnila tento nárok dopisem ze dne , datum, , na nějž žalovaná neodpověděla. Žalobkyně proto požadovala zaplacení částky 332 223 Kč a zákonný úrok z prodlení od , datum, po uplynutí 30denní lhůty ode dne uplatnění nároku.3. Žalovaná se k podaným žalobám vyjádřila podáním ze dne , datum, (č. l. 14–16) dále doplněným podáním ze dne , datum, (č. l. 26). Žalobou uplatněný nárok neuznala s odůvodněním, že šetřením , právnická osoba, nebylo zjištěno žádné závadné jednání řidiče tramvaje jako zaměstnance žalované ani žádná jiná nestandardní okolnost, která by případně mohla způsobit pád žalobkyně. Rovněž nebyla zjištěna žádná technická závada, žádné porušení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), ani žádné porušení Dopravního a návěstního předpisu pro tramvaje – D 1/2. Madla a místa pro uchycení byla ergonomicky komfortní a dostupná pro sedící i stojící cestující. Tramvaj se ze zastávky rozjížděla plynule. V předmětné tramvaji , Anonymizováno, ., Anonymizováno, s ev. č. , hodnota, s , Anonymizováno, bylo vyhrazeno 6 míst pro invalidy na pravé straně tramvaje, a to všech 5 sedaček mezi prvními a prostředními dveřmi a 1 sedačka hned za prostředními dveřmi. Místa byla osazena piktogramy. Podle bodu 6. odst. 1 Smluvních přepravních podmínek , Anonymizováno, , Anonymizováno, účinných ke dni pádu mohli taková místa obsadit ostatní cestující jen tehdy, pokud na ně neuplatňoval nárok cestující s omezenou schopností pohybu a orientace. Žalobkyně nastoupila prostředními dveřmi a požádala o uvolnění místa k sezení až třetí osobu od dveří. Podle , právnická osoba, mohla žalobkyně porušit povinnost stojícího cestujícího přidržovat se za jízdy zařízení vozidla k tomu určených stanovenou v § 16 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přepravní řád“). Uvedla, že zrychlení tramvaje při rozjezdu dosahovalo dvou třetin maximálně možného plynulého standardního zrychlení (ne maximálně technicky možného zrychlení). Nejednalo se tedy o prudký, skokový či jinak nekomfortní rozjezd. Výpočet bolestného žalovaná nezpochybnila. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout a přiznat jí náhradu nákladů řízení. Dále žalovaná zpochybnila výpočet ušlé mzdy ze strany žalobkyně, když žalobkyní uváděné vyplacené částky náhrady mzdy a nemocenského byly výrazně nižší, než kolik by měly činit ze zákona. Z žalobkyní předložených písemností též vyplynulo, že jí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, vyplácena nemocenské jen do , datum, . Chybný byl rovněž postup žalobkyně, která výši ušlého výdělku vypočetla jako rozdíl mezi očekávaným hrubým výdělkem a vyplacenou náhradou mzdy a nemocenským majícími charakter čisté mzdy. Žalovaná dále poukázala na nerovnoměrnou výši mzdy žalobkyně v roce , Anonymizováno, , která se od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, pohybovala od 20 196 Kč do 25 970 Kč, v , Anonymizováno, však činila 36 670 Kč a v , Anonymizováno, dokonce 56 344 Kč. Konečně žalovaná namítla, že v žalobkyní předloženém přehledu bolesti , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že na rozsah a následky úrazu měl pravděpodobně vliv předchozí zdravotní stav žalobkyně.4. Řízení o obou žalobách soud spojil ke společnému řízení podle § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .5. Vedlejší účastníce na straně žalované se plně ztotožnila s procesním stanoviskem žalované a odkázala na její vyjádření k oběma žalobám.6. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně dne , datum, nastupovala na zastávce , Anonymizováno, do tramvaje provozované žalovanou, k chůzi používala vycházkové hole, které při nastupování držela v jedné ruce, a poté, co se tramvaj rozjela, žalobkyně upadla a utrpěla úraz. Dále bylo mezi účastníky nesporným, že výše náhrady za žalobkyní vytrpěnou bolest činí částku 41 305 Kč.7. Z účastnického výslechu žalobkyně (č. l. 70–71) soud zjistil, že u svého zaměstnavatele pracovala jako personalistka na hlavní pracovní poměr na dobu určitou. Dne , datum, přijela tramvají na , Anonymizováno, , kde čekala na další spoj. K chůzi nepravidelně používala trekové hole. Ten den je také měla, protože v , Anonymizováno, ještě nebylo stabilní počasí a zároveň se tím udržovala v kondici. Řidiči tramvaje číslo , hodnota, se 2 vozy, jenž se na ni díval, dávala jako obvykle zvednutými holemi znamení, že bude nastupovat. Poněvadž „hranatá“ tramvaj, která přijela, má obvykle v předních dveřích tyč, která zmenšuje nástupní prostor a komplikuje jí nastupování, nastupovala žalobkyně prostředními dveřmi. Po nastoupení zahnula doprava směrem k řidiči, jelikož tam byla místa pro invalidy. Všechna sedadla v tramvaji byla obsazená, nikdo však nestál. Na prvních dvou místech pro invalidy od prostředních dveří seděli důchodci, proto požádala o místo k sezení až mladého muže na třetím místě. Musela jej žádat dvakrát, neboť poprvé dělal, že ji neslyší. Poté jí začal místo uvolňovat. Žalobkyně v jedné ruce držela hole a druhou rukou se držela za sedadlo, jelikož