17 C 180/2024-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2024 domáhala určení, že vlastníkem vozidla značky , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , rok výroby , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, je žalovaný, kterému žalobkyně vozidlo prodala na základě kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2019. Společně s uhrazením kupní ceny ve výši 23 000 Kč a předáním vozidla předala žalobkyně žalovanému také velký a malý technický průkaz vozidla, jakož i další listiny spojené s vlastnictvím vozidla. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že na vlastní náklady nahlásí změnu vlastníka v registru silničních vozidel, avšak neučinil tak. Snaha žalobkyně o zápis změny vlastníka i provozovatele vozidla učiněná u Magistrátu hl. města Prahy byla neúspěšná, neboť žalovaný svou část povinnosti nesplnil. K zajištění nápravy nedošlo ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OSŘ“).4. Z předložených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:5. Z listiny označené jako „Kupní smlouva č. K1277212“ soud zjistil, že žalobkyně prodala dne 4. 1. 2019 žalovanému osobní automobil značky , jméno FO, , RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , rok výroby , Anonymizováno, . Kupní cena byla sjednána ve výši 23 000 Kč. Dle čl. 1.4 kupní smlouvy se strany dohodly, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí kupující, a to na svůj náklad.6. Z listiny označené jako „Protokol o předání vozidla ke Kupní smlouvě č. , Anonymizováno, “ soud zjistil, že při uzavření smlouvy byl žalovanému také předán velký a malý technický průkaz.7. Z listiny označené jako „Žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla ze dne 4. 1. 2019“ soud zjistil, že žalobkyně učinila pokus o nahlášení změny vlastníka vozidla Magistrátu Hlavního města Prahy, žalovaný však svým povinnostem nedostál.8. Z listiny označené jako „Předžalobní upomínka ze dne 19. 6. 2024“ soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému před podání žaloby předžalobní výzvu, ve které jej vyzval k učinění kroků k okamžité nápravě a provedení změn v registru silničních vozidel ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. K předžalobní výzvě je připojena kopie podacího lístku a vrácené nevyzvednuté zásilky.9. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:10. Žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2019 prodala žalovanému své vozidlo značky , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , rok výroby , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , kdy kupní cena byla sjednána na částku 23 000 Kč. Po uzavření smlouvy žalobkyně žalovanému předala také veškeré doklady k vozidlu a v čl. 1.4 kupní smlouvy se žalovaný zavázal, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí na svůj náklad žalovaný sám.11. Žalobkyně se domáhala zápisu změny vlastníka i provozovatele vozidla, avšak žalovaný neprojevil součinnost dostatečnou součinnost a zápis tak nemohl být změněn.12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OZ“).13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dle § 2079 OZ uzavřena dne 4. 1. 2019 kupní smlouva, na základě které se žalovaný stal novým vlastníkem vozidla značky , jméno FO, , reg. zn.: , SPZ, , rok výroby , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, . Žalovaný pak měl dle této smlouvy povinnost zajistit změnu vlastníka v evidenci držitelů motorových vozidel, avšak neučinil tak.14. V daném případě se tak žalobkyně žalobou domáhala určení vlastníka vozidla, kdy pro tento účel podala žalobu ve smyslu § 80 OSŘ Pro podání takové žaloby je pak zákonnou podmínkou, bez jejíhož splnění, nemůže žalobce s určovací žalobou uspět, existence naléhavého právního zájmu (Komentář systému ASPI k § 80 autora Mottla). Naléhavý právní zájem je pak dán zejména tam, kde by se bez tohoto určení stalo právní postavení žalobce nejistým. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právního postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Naléhavý právní zájem je současně dán tehdy, jestliže je požadované určení objektivně vzato způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva.15. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006, „žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu, když bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla. Není rozhodné, že se touto určovací žalobou neřeší vydání věci (vozidla), tedy splnění povinnosti, ale jejím prostřednictvím lze dodržet povinnost týkající se evidence motorových silničních vozidel a vytvoří se jí též právní základ, který by mohl účastníky vést k odvrácení např. sporu o vydání věci.“ Z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20 pak vyplývá, že „požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu, nebo má-li skutečný vlastník možnost domoci se u civilního soudu vydání potřebných dokladů a vozidla k tomu, aby uvedený požadavek na doložení dokumentů, byť později, splnil. Takový požadavek proto nemá žádné negativní důsledky ve sféře práv chráněných ústavním pořádkem České republiky, zejména práva každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť odkázání dané osoby na postupy v občanskoprávním soudním řízení nejsou nepřiměřené jeho situaci, do které se dostal porušením své zákonné povinnosti podat společnou žádost o zápis změny vlastníka v registru vozidel ve stanovené lhůtě.“16. Stav zapsaný v registru silničních vozidel je přitom podstatný například z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů.17. Jak bylo prokázáno, v daném případě se žalobkyně žádostí ze dne 4. 1. 2019 domáhala postupem dle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“ zápisu změny vlastníka i provozovatele vozidla, kdy však řízení nebylo pro nesoučinnost žalovaného zahájeno.18. Vzhledem k těmto skutečnostem je zřejmé, že v daném případě je ve věci dán naléhavý právní zájem, když žalobkyně vzhledem k tomu, že již nedisponuje nezbytnými doklady k vozidlu ve smyslu § 8 odst. 4 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. a žalovaný je pro ní dlouhodobě nekontaktní, nemá jinou možnost, jak změny zápisu v registru silničních vozidel dosáhnout. Je tak zřejmé, že určovací výrok soudního rozhodnutí je v této situaci jediným způsobem, jak se žalobkyně může zbavit objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupky spáchané s již prodaným vozidlem, případně povinnosti platit příspěvky do garančního fondu, protože podle registru vozidel provozuje vozidlo, aniž by zaplatil povinné ručení, event. dosáhne změny údajů v registru silničních vozidel (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006).19. S ohledem na vše výše uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok ad I.).20. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad II.) žalovanému zaplatit žalobkyni 12 164 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 OSŘ). V daném případě se žalobkyně domáhala určení vlastnictví k vozidlu, kdy dle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č 177/1996 Sb.