ECLI: ECLI:CZ:OSPH09:2024:17.C.224.2024.1 Datum: 2024-11-27 Předmět: o zaplacení 49 981,90 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 9 z. č. 145/2010 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", ["smlouva o úvěru"]
O co šlo: o zaplacení 49 981,90 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 9 z. č. 145/2010 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 vyhl. č. 254)
1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne 14. 8. 2024 tvrdila, že dne 26, 12, 2017 uzavřela s žalovaným Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej začal plně využívat. Dne 7. 5. 2021 žalovaný požádal žalobkyni o úvěr ve výši 50 000 Kč formou kontokorentu, který měla žalovaný hradit v pravidelných měsíčních splátkách, odečítaných mu žalobkyní z běžného účtu. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy, když řádně a včas úvěr nesplácel a vznikl mu tak dluh na jistině ve výši 49 981,90 Kč. K zesplatnění celého úvěru došlo dne 31. 1. 2023, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Dlužnou částku však žalovaný neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „OSŘ“).4. Z předložených listinných důkazů (Rámcová smlouva č. , hodnota, , Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě – Smlouva o poskytnutí kontokorentu včetně podmínek pro jeho používání, obchodní podmínky žalobkyně, přehled plateb kontokorentu, zesplatňující dopis včetně podacího archu), které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, soud shledal jako zcela důvěryhodné, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne 26. 12. 2017 uzavřena Rámcová smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému zřízen bankovní účet č. , č. účtu, a dále byla mezi účastníky dne 7. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru v podobě poskytnutí kontokorentu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet v pravidelných splátkách, které mu měly být žalobkyní odečítány z běžného účtu. Vzhledem k porušování smlouvy ze strany žalovaného pak došlo ke dni 31. 1. 2023 k zesplatnění celého úvěru a žalovaný byla vyzván k úhradě zbývající částky ve výši 49 981,90 Kč. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho.5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Žalobkyně dostatečným způsobem posoudila schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr, kdy získala dostatečné informace získaných jak od spotřebitele samotného, tak i na základě získaných informací od databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru). Na základě této smlouvy poskytl úvěrující (žalobkyně) na požádání úvěrovaného (žalovanému) v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a úvěrovaný (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně svoji povinnost splnila řádně a včas, žalovaný však nikoliv a dostal se do prodlení (§ 1968 OZ), pročež žalobkyni za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).6. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok ad I).7. Na náhradě nákladů řízení soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 2 200 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 OSŘ). Výše náhrady hotových výdajů zcela úspěšného účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 OSŘ a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, je paušálně stanovena dle zvláštního právního předpisu (vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.), přičemž tato paušální náhrada nezahrnuje náhradu soudního poplatku (§ 151 odst. 3 OSŘ). V dané věci paušální náhrada úspěšného účastníka (za 2 úkony v řízení, tj. převzetí a příprava, podání návrhu na zahájení řízení) činí celkem 200 Kč (2 * 100 Kč, § 2 odst. 3 vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.). Náhrada nákladů je dále odůvodněna soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč [dle položky 2 bod 1 písm. c) sazebníku poplatků, v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění], který žalobkyně musela uhradit, aby mohla své právo uplatnit u soudu.8. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 OSŘ) místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 OSŘ).