18 C 36/2024-71 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se svým návrhem z , datum, domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, . se sídlem , adresa, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“), uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na jeho účet úvěr do výše , částka, . Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil, že byl seznámen s všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem právního předchůdce žalobce. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce čerpaný úvěr uhradit formou 18ti pravidelných měsíčních splátek á , částka, , které měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo sjednáno roční úročení ve výši 15,99 % p.a. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a z tohoto důvodu přistoupil právní předchůdce žalobce k zesplatnění úvěru, a to ke dni , datum, . Dlužná částka na úvěru byla ve výši , částka, , když tato sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku ke dni , datum, ve výši , částka, a kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni , datum, ve výši , částka, . Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne , datum, zřízení a vedené běžného účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do nepovoleného záporného debetu na tomto účtu ve výši , částka, . Žalovaný byl o úhradu této částky upomenut, avšak bezvýsledně. Žalobce rovněž uvedl, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. , Anonymizováno, , a to s úvěrovým rámcem do , částka, . Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím běžného účtu, na němž byl povinen dodržovat objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za tři po sobě jdoucí měsíce dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru. Úvěr byl úročen 21,9 % ročně. Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil, že byl seznámen s všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem právního předchůdce žalobce. Celková dlužná částka ve výši , částka, sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, splatného ke dni , datum, a úroku z prodlení platného ke dni , datum, ve výši , částka, .2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že účastníci shodně souhlasili s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, postupoval soud v souladu s ust. § 115a o.s.ř.4. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, žeprávní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, . se sídlem , adresa, , IČ , IČO, uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na jeho účet úvěr do výše , částka, . Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil, že byl seznámen s všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem právního předchůdce žalobce. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce čerpaný úvěr uhradit formou 18ti pravidelných měsíčních splátek á , částka, , které měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo sjednáno roční úročení ve výši 15,99 % p.a. (smlouva o úvěru, obchodní podmínky, ceník).žalovaný úvěr řádně nesplácel a z tohoto důvodu přistoupil právní předchůdce žalobce k zesplatnění úvěru, a to ke dni , datum, . Dlužná částka na úvěru byla ve výši , částka, , když tato sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku ke dni , datum, ve výši , částka, a kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni , datum, ve výši , částka, . Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne , datum, zřízení a vedené běžného účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do nepovoleného záporného debetu na tomto účtu ve výši , částka, . Žalovaný byl o úhradu této částky upomenut, avšak bezvýsledně. Žalobce rovněž uvedl, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. , Anonymizováno, , a to s úvěrovým rámcem do , částka, . Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím běžného účtu, na němž byl povinen dodržovat objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za tři po sobě jdoucí měsíce dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru. Úvěr byl úročen 21,9 % ročně. Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil, že byl seznámen s všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem právního předchůdce žalobce. Celková dlužná částka ve výši , částka, sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka5. Po takto provedeném dokazování soud uzavřel, že žaloba byla podána důvodně.6. Soud se v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně před uzavřením smlouvy/smluv zjišťoval úvěryschopnost žalovaného a rovněž tak tím, zda uzavření smlouvy o úvěru nejsou neplatné z jiných důvodů než proto, že by právní předchůdce žalobce řádně úvěryschopnost žalovaného nezjišťoval.7. Dle ust. § 86 odst.1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle ust. § 86 odst.2 věta práv zákona poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle ust. § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ust. § 588 věta prvá o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Dle ust. § 2291 odst.1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 11.5.202 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o.z., na základě níž byla žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky.15. Soud se v dané věc zabýval nejprve otázkou, zda žalobce jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti a s odbornou péčí náležitě zjistil schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr dle sjednaných smluvních podmínek.16. Při řešení této otázky je třeba zdůraznit, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak má být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky.17. V posuzovaném případě soud uzavřel, že žalobce úvěryschopnost žalovaného dostatečně ověřil, s to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů tak, jak je uvedeno v protokole o ověřování úvěryschopnosti klienta. Na tomto místě soud musí připomenout, že právní předchůdce žalobce je jednou z bank podnikajících na území ČR, kter