24 C 206/2024-37 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se návrhem na vydání EPR ze dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, , úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen „Smlouva“), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se na základě Smlouvy zavázal splatit úvěr s úrokem 16,9 % ročně, případně další ceny dle sazebníku. Žalovaný se dále zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši , částka, , a to vždy do 20. dne daného kalendářního měsíce. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že splátky nehradil řádně a včas. Jelikož došlo k prodlení s úhradou tří splátek, případně jediné splátky v době delší než 3 měsíce, využila žalobkyně svého práva a úvěr prohlásila za splatný. Upomínkou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a současně byl upozorněn, že jestliže ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradí dojde ke dni , datum, k zesplatnění dluhu. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil. Žalovaná částka přestavuje jistinu ve výši , částka, , řádný úrok , částka, , úrok z prodlení , částka, a poplatky , částka, . Žalovaný do dne podání žaloby na dlužnou částku nezaplatil ničeho, přestože byl dne , datum, předžalobně upomenut.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K projednání věci nařídil soud jednání na , datum, , ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv měl předvolání řádně doručeno.4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Dne , datum, byla mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s výší úvěrového limitu , částka, , kdy žalovaný se zavázal platit úrok z úvěru ve výši 16,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách (smlouva o úvěru). Žalovaný načerpal úvěr postupným čerpáním až do výše , částka, a ve prospěch účtu provedl platby v celkové výši , částka, (podklady pro soudní konání). Dopisy ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (citované dopisy, podací lístky).6. Před uzavřením smlouvy sepsala žalobkyně se žalovavým žádost o poskytnutí úvěru, ve které žalovaný uvedl své rodné číslo, číslo dokladu (občanský průkaz). Dále sdělil, že pracuje u spol , právnická osoba, . s příjmem , částka, , s tím že jeho výdaje činí , částka, , kdy doložil výpisy z účtu za měsíce červenec, srpen a září , Anonymizováno, (žádost o spotřebitelský úvěr, výpisy z účtu).7. Soud tak měl v prvé řadě za prokázané, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o.z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), na jejímž základě žalovaný načerpal postupně částku , částka, a provedl platby ve výši , částka, .8. Žalobkyně nicméně nepředložila a zejména neoznačila dostatečné důkazy (tedy neunesla důkazní břemeno) ke svému tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy). Z provedených důkazů nevyplývá, jakým způsobem žalobkyně získala údaje, uvedené v listině „Posouzení úvěruschopnosti žadatele“, a pokud je snad měla získat toliko z tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr, jakým způsobem je ověřovala. To se týká především údajů o výdajích žalovaného, popř. jeho domácnosti. Konkrétní údaje konkrétního dlužníka tedy nebyly věřitelem zjištěny a ověřeny řádně a žalobkyně tedy řádně neprověřila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (resp. žalobkyně toto řádné prověření v řízení neprokázala). Dle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18 v takovém případě nezbývá, než ustanovení § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy) vyložit eurokonformním způsobem, tedy tak, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná absolutně (a nikoli pouze relativně, jak zněl text zákona).9. Předmětný nedostatek měla žalobkyně možnost napravit na ústní jednání dne , datum, , kde byla soudem poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení týkající se úvěruschopnosti žalovaného úvěr řádně splácet a k otázce čerpání a splácení úvěru. Po takto provedeném poučení žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal finanční prostředky v částce , částka, a platby žalovaného činili celkem , částka, . Ničeho dalšího žalobkyně neuvedla, o poskytnutí lhůty nežádala.10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy) je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. S ohledem na výše uvedené soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěrů, po odečtení všech dosavadních plateb, vztahujících se ke smlouvě. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, na které žalovaný uhradil celkem , částka, , a proto mu byla uložena povinnost zaplatit celou jistinu ve výši , částka, (výrok I.)12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých úvěrových smluv) je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Jelikož žalovaný se k jednání nedostavil nemohl soud zkoumat jeho možnosti a proto určil pariční lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.13. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z této smlouvy. Žaloba byla proto zamítnuta též co do smluvních poplatků, smluvních pokut, smluvních nákladů na vymáhání a smluvních úroků kapitalizovaných i nekapitalizovaných. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu občanského zákoníku. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec holé nesplacené jistiny (výrok II).14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.