24 C 231/2024-50 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Vzhledem k tomu, že soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání, v souladu s § 157 odst. 3 o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) uvádí v odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro zmeškání.2. Žalobkyně se elektronickým platebním rozkazem podaným dne , datum, ke zdejšímu soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce. Uvedla, že dne , datum, uzavřel žalovaný jako dlužník s paní , jméno FO, smlouvu o půjčce, na základě které mu byla zapůjčena částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit do , datum, . Pro případ prodlení si strany ujednali smluvní pokutu ve výši , částka, za každý den prodlení. Jelikož žalovaný neuhradil celou částku ve stanovené lhůtě, ocitl se v prodlení. Poslední platbu žalovaný zaplatil až dne , datum, , kdy toto platba byla započítána nejprve na úroky a ve zbytku na jistinu. Z tohoto důvodu vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a dále mu vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, . Současně žalovanému vznikla povinnost doplatit část jistiny ve výši , částka, . Žalobkyně touto žalobou požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zaplacení nedoplatku jistiny půjčky ve výši , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný ani po zaslání předžalobní upomínky ničeho dalšího neodhradil.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den , datum, . Žalovanému byla zaslána žaloba, výzva k vyjádření k návrhu i předvolání k prvnímu jednání nařízenému na den , datum, na adresu jeho trvalého bydliště. Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne , datum, , a protože si jí adresát nevyzvedl, považuje se za doručenou dne , datum, (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). V daném případě byla žaloba společně s předvoláním k prvnímu jednání ve věci doručena žalovanému více než 10 dní před dnem konání prvního jednání ve věci dne , datum, , v předvolání byl žalovaný poučen o následku nedostavení se k prvnímu jednání, které se ve věci konalo, přesto se k tomuto jednání nedostavil a žalobce, který se dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.4. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, , právnická osoba, . Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.5. Vzhledem k tomu, že v daném případě byly splněny zákonné podmínky podle § 153b odst. 1 a 3 o.s.ř., soud rozhodl vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě bez provádění dokazování o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni žalovanou částku, a to včetně jejího příslušenství, když nárok žalobkyně vyplývá z ust. § 657 a násl. § 544 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 517 zák. č. 40/1964Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t..