24 C 262/2024-41 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši , částka, , jenž představuje smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 53týdenních splátkách. Splatnost byla sjednána na , datum, . Žalovaný však půjčku včetně příslušenství nehradil řádně a včas. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil částku , částka, , kdy jednotlivé platby byly dle dohody stran započítány nejprve na souhrnný poplatek a po jeho splacení na jistinou. Na souhrnný poplatek tak byla započtena částka , částka, a na jistinu , částka, . Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na spol. , Anonymizováno, a dne , datum, pak na žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu před podáním žaloby, avšak bezúspěšně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.3. Na ústní jednání dne , datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z účasti omluvila, o odročení nežádala, souhlasila s projednáním v nepřítomnosti. Pro absenci žalobkyně soud nemohl vydat rozsudek pro zmeškání, a tedy věc projednal v běžném režimu, za nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.).4. Soud provedl všechny listinné důkazy, založené žalobkyní, a učinil z nich zejména následující skutková zjištění.5. Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem uzavřena Smlouva o půjčce č. , hodnota, , dle níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky v částce , částka, a žalovaný se zavázal v souvislosti s tímto úvěrem zaplatit věřiteli vedle jistiny i souhrnný poplatek ve výši , částka, , a to v 53týdenních splátkách ve výši , částka, . Finanční prostředky byly na žádost žalovaného poskytnuty v hotovosti při podpisu Smlouvy. Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, podle kterých se žalovaný prohlásil, že se seznámil se výši roční procentní sazby, kdy RPSN při 53týdenních splátkách činí 206,8% (Smlouva o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , smluvní podmínky). Předmětná pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla společností , právnická osoba, , dne , datum, postoupena na spol. , Anonymizováno, a dne , datum, z této společnosti na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, včetně Seznamu postupovaných pohledávek). Žalovaný byl o postoupení pohledávky a výši dluhu informován společností , právnická osoba, , dopisem ze dne , datum, a dne , datum, spol. , Anonymizováno, a byl vyzván k úhradě dluhu (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a , datum, lístku). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně (Výzva k plnění ze dne , datum, včetně podacího lístku).6. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím nebyla podána po právu7. Soud při svém rozhodování použil judikaturu Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“8. Dále soud vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 22 Co 197/2019, 22 Co 61/2020, 19 Co 102/2022 a 72 Co 352/2023.9. Provedeným dokazováním soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne , datum, uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně spol , právnická osoba, úvěrovou smlouvu a na jejím základě byly žalovanému poskytnuty k čerpání peněžní prostředky v částce , částka, , které byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit v 53měsíčních splátkách po , částka, , a to společně se souhrnným poplatkem ve výši , částka, , představující úrok z úvěru ve výši cca 69 %. Žalovaný zaplatil žalobkyni před zesplatněním úvěru částku , částka, . Průměrná sazba úrokových sazeb v bankovním sektoru u úvěrů se v období říjnu 2008 pohybovala v rozmezí 5-12 – 13,69 % ročně.11. V posuzované věci se soud se zabýval otázkou dobrých mravů ohledně sjednané výše úroků z úvěrů. Úroky z úvěru byly sjednány ve výši cca 69% Z výpisu ze systému , jméno FO, národní banky bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v říjnu , Anonymizováno, byl běžný úrok u bankovních institucí v rozmezí 5,12 – 13,69 ročně. Úrok, tak jak byl se smlouvě sjednán, tedy dosahuje skoro pětinásobku nejvyšší úrokové sazby zjištěné soudem a skoro třináctinásobek dolní hranice obvyklé úrokové sazby zjištěné soudem u bankovních a nebankovních institucí.12. I přes to, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, musí soud zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si účastníci ujednali roční úrokovou sazbu ve výši cca 69 %, která představuje několikanásobně vyšší průměrnou výši úroků, dospěl soud k závěru, že takové ujednání se příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 a § 588 o. z. Důsledkem sjednání zjevně nemravného úroku je dle soudu dána absolutní neplatnost právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy o úvěru jako celku. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, kdy závazek úvěrovaného zaplatit úroky je podstatnou náležitostí takového právního jednání. Žalobkyně jakožto profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěru staví své podnikání na zjevně vysoké úrokové sazbě, čímž vyvažuje riziko nevrácení části úvěru. Smlouvu s obvyklou úrokovou sazby by pravděpodobně vůbec neuzavřela. Současně je toho názoru, že je zde nutné také aplikovat § 1796 o.z, kdy zjištěný nepoměr úrokové sazby zjištěné soudem a sjednaným smlouvě je v hrubém nepoměru a nelze rozlišovat, zda se jedná o bankovní či nebankovní poskytovatelé. Soud proto shledává celou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou bez možnosti moderace úroku z úvěru dle § 577 o.z. Vzhledem k uvedeným závěrům pak byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit pouze to, co si půjčil (§ 2993 o. z.).13. Jak bylo v řízení zjištěno a prokázáno, žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu zaplatil žalobkyni , částka, a žalovaným uhrazená částka tak převýšila částku jistiny , částka, a soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť žalovaný nárok žalobkyni z uvedeného důvodu nesvědčí.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovanému, který měl v řízení procesní úspěch, žádné náklady řízení nevznikly.