9 C 143/2024-36 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 220 553,13 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně jako úvěrující uzavřela s žalovaným jako úvěrovaným dne 28. 11. 2023 smlouvu o úvěru , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena se žalovaným jako podnikatelem a smluvní vztah se tak neřídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému účelový úvěr na nákup zařízení ve výši 100 000 Kč na účet žalovaného sjednaný ve smlouvě o úvěru, a to dne 28. 11. 2023. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s příslušnými poplatky v 6 měsíčních splátkách splatných vždy do 28. dne kalendářního měsíce, počínaje 28. 12. 2023 a konče 28. 5. 2024. Nedílnou součástí smlouvy jsou parametry úvěru a sazebník, které jsou obsaženy v samotné smlouvě. Dle článku III. smlouvy o úvěru je žalobkyně oprávněna požadovat na žalovaném za své služby poplatky dle parametrů úvěru a sazebníku. Žalovaný se zavázal dle článku III. smlouvy splatit poskytnutou částku úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 31 368,26 Kč a dále s poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. V případě dodržení termínu splatnosti tak měl žalovaný uhradit žalobkyni celkem částku 131 668,26 Kč. Podle článku VIII.6. smlouvy, v případě prodlení se splacením kterékoliv splátky stává se úvěr a příslušné poplatky splatnými 15. kalendářním dnem od počátku prodlení (zesplatnění úvěru). Žalovaný neuhradil žalobkyni řádně a včas první splátku splatnou dne 28. 12. 2023. Dluh se tak stal splatným 15. kalendářním dnem od počátku prodlení, tj. dne 13. 12. 2024 (článek VIII.6. smlouvy). Podle článku VIII.1. smlouvy (následky porušení smlouvy a sankce) má žalobkyně v případě prodlení žalovaného nárok na: a) smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z celkové dlužné částky až do zaplacení (článek VIII.1.a. smlouvy), b) náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky z úvěru (článek VIII.1.b. smlouvy), kdy tyto náklady jsou specifikovány v sazebníku, c) smluvní pokutu ve výši 50% z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení (článek VIII.1.c smlouvy). Žalovaný do data podání žaloby neuhradil na dlužnou částku ničeho. Žalovaný tak dluží žalobkyni k dnešnímu dni částku 220 553,13 Kč sestávající z: a) dlužná jistina 100 000 Kč, b) poplatek za poskytnutí úvěru (bez slevy) 45 935,42 Kč, c) poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr 300 Kč, d) smluvní pokuta ve výši 50% z dlužné částky a) až c) ve výši 73 117,71 Kč, e) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z částky 146 235,42 Kč (z části dluhu ad a) až c) od 14. 1. 2024 do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak dluh nebyl uhrazen.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal odpor.3. Podáním ze dne 20. 5. 2024 žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že ujednání úvěrové smlouvy o poplatku, úrocích z prodlení a smluvní pokutě jsou absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Své vyjádření odůvodnil tím, že žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník dne 28. 11. 2023 uzavřeli smlouvu , Anonymizováno, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, a to s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši nejprve 31 368 Kč s tím, že tento má být v případě prodlení navýšen o 14 567 Kč na částku 45 935 Kč. Úvěr měl být splacen v 6 měsíčních splátkách á 21 894 Kč. S ohledem na skutečnost, že poplatek za poskytnutí úvěru v daném případě zjevně supluje jednání o řádném úroku (článek VIII. odst. 1 písm. a), které na ujednání o smluvním úroku odkazuje, ačkoliv tento ve smlouvě technicky ujednán vlastně není, je na něj dle názoru žalovaného nutno i takto nahlížet. Řádný úrok (ve formě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 31 368 Kč), sjednaný ve smlouvě tak procentuálně odpovídá více než 60 % p.a., resp. 90 % p.a. Žalovaný namítal, že tato sazba překračuje průměrnou výši úrokové sazby více než šestinásobně. Dále namítal, že navýšení poplatku o částku 14 567 Kč v případě prodlení, pak má charakter sankční a je tedy nutno jej dle názoru žalovaného považovat za smluvní pokutu pro případ prodlení. Dle článku VIII. odst. 1 písm. a) smlouvy, dále žalobkyni vzniká nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky denně, přičemž za dlužnou částku se považuje součet jistiny úvěru a poplatku za její poskytnutí. Dle článku VIII. odst. 1 písm. c) smlouvy dále žalobkyni vzniká nárok na zaplacení smluvní pokuty z celkové dlužné částky ve výši 50 %, přičemž za dlužnou částku se opět považuje součet jistiny úvěru a poplatku za její poskytnutí. V daném případě pak žalobkyně uplatnila částku ve výši 71 117,71 Kč. Žalobkyně uplatnila vůči žalovanému v rámci sankcí za nesplacení úvěru a) smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % p.a. z dlužné částky a b) smluvní pokutu ve výši 85 684 Kč, tj. paušální smluvní pokutu přesahující 85,6 % částky jistiny úvěru. Dle žalovaného ujednání o sankcích za prodlení se splacením úvěru v podobně navýšení poplatku za poskytnutí úvěru smluvní úrok ve výši 0,5 % p.a. a paušální smluvní pokutě tvoří jeden celek a jsou jako taková neplatná pro rozpor s dobrými mravy. V dané situaci se navíc žalovaný, přestože uzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti cítí býti stranou slabší, kdy žalobkyně zcela nepřiměřeným ustanovením o výši poplatku z prodlení, i zejména pak sankčních ustanovení, vytvořila mezi právy a povinnostmi stran nedůvodnou rovnováhu.4. Podáním ze dne 21. 6. 2024 žalobkyně uvedla, že úvěr byl sjednán jako podnikatelský a nedopadá na něj tak právní úprava na ochranu spotřebitele. Žalovaný je advokátem působícím u , Anonymizováno, se specializací na insolvence, s ohledem na tuto skutečnost lze konstatovat, že žalovaný není standardním dlužníkem, na kterého by se koukalo jako na slabší smluvní stranu. Žalovaný je profesionálem s detailní znalostí závazkových vztahů a pohledávek, již při uzavírání úvěrové smlouvy si tak zcela jistě musel být vědom obsahu smlouvy, včetně všech důsledků z ní plynoucích. Žalobkyně pokládá sankční ujednání za přiměřené a oprávněné, smluvní úrok z prodlení je běžně uplatňován v rámci smluvní dokumentace, kdy jeho funkce může být utvrzovací, zajišťovací, sankční, kompenzační nebo prevenční. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný dobrovolně, kdy měl postupovat s řádnou a odbornou péčí, se sjednanými smluvními sankcemi byl žalovaný obeznámen a výsledně s nimi souhlasil. Sankce jsou obsaženy přímo v těle smlouvy, nikoliv například v obchodních podmínkách, poznámkách pod čarou a podobně. Podle příslušné judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu lze i úrok ve výši 0,5 % denně považovat za souladný s dobrými mravy vzhledem k okolnostem konkrétního případu. Při stanovení výše smluvního úroku z prodlení vycházela žalobkyně z následujících předpokladů: 1) rizikovost obchodu – úvěr byl poskytnut bez jakéhokoliv zajištění nebo jeho vrácení a je tedy vysoce rizikový, 2) výše předpokládané škody – žalobkyně je podnikatelem poskytujícím podnikatelské úvěry fyzickým osobám podnikatelům. Pokud nedojde ze strany klienta žalobkyně (tj. žalovaného) k řádnému zaplacení dlužné částky, nemůže žalobkyně tuto částku použít ke svému podnikání, tedy poskytnout tuto částku jako úvěr dalšímu klientovi. Nevrácením dlužné částky žalobkyni řádně a včas vzniká žalobkyni škoda spočívající v ušlém zisku z nevrácené částky. Pokud by žalovaný žalobkyni částku úvěru ve výši 100 000 Kč vrátil řádně a včas, mohla by žalobkyně z této částky realizovat zisk ve výši průměrně 7 655,90 Kč měsíčně, jak vyplývá ze smlouvy o úvěru (úvěr byl poskytnut za poplatek 45 935,42 Kč na dobu 6 měsíců). Pokud kromě funkce uhrazovací bere žalobkyně v potaz i funkci prevenční a sankční, kterou smluvní úrok z prodlení nepochybně má, pak se výše úroku 0,5 % denně jeví jako zcela adekvátní, a dokonce pouze pokrývající škodu vzniklou žalobkyni pro případ prodlení. Jsou tedy splněna hlediska, z nichž vychází Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 22. 9. 2020 č.j. 32 Cdo 1490/2019-175 pro souladnost sjednaného smluvního úroku z prodlení s dobrými mravy. V případě smluvního úroku z prodlení lze na jeho posouzení stáhnout závěry týkající se smluvní pokuty, poukázal na ustálenou rozhodovací praxi, například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007 sp. zn. 33 Odo 438/2005. Dále uvedl, že soud má možnost smluvní pokutu moderovat dle § 2051 o. z., a to na návrh dlužníka, ovšem nelze se domáhat úplného zrušení smluvní pokuty pro její nepřiměřenou výši, která by byla v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů, je nutno vzít v úvahu zejména výši zajištěné částky, z níž lze