15 C 97/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši , částka, , poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , smluvním úrokem ve výši , částka, , poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši , částka, a smluvní pokutou ve výši , částka, . Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným byla dne , datum, distančním způsobem, po předchozím posouzení schopnosti žalovaného splácet své závazky, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky a sazebník poplatků žalobkyně a žalovaný s nimi uzavřením smlouvy vyslovil souhlas. Takto poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách a zaplatit úroky. Žalovaný si ve smlouvě zvolil službu Presto za poplatek , částka, . Žalovaný úvěr čerpal v celkové výši , částka, a za dobu trvání smluvního vztahu uhradil na jistinu částku , částka, . Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného smlouvu e-mailem ze dne , datum, vypověděla a žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky. Dále se žalobkyně domáhala nároku na úhradu smluvní pokuty ve výši , částka, , a to v souladu s čl. VII uzavřené smlouvy. Nad rámec uvedeného žalobkyně rovněž navrhla, aby soud v případě, že shledá uzavřenou smlouvu za neplatnou, přiznal žalobkyni alespoň nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující žalovanému prokazatelně vyplacenou jistinu úvěru.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.5. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , z autorizace ověření totožnosti, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a z předpisu denních splátek (příloha) soud zjistil, že dne , datum, žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě se jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi úvěr jiný než na bydlení (tj. spotřebitelský úvěr). Nedílnou součástí smlouvy byly formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a všeobecné obchodní podmínky. Touto smlouvou byl sjednán úvěr až do výše , částka, , a to jako úvěr spotřebitelský, který lze čerpat postupně i opakovaně. Žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet a zaplatit úroky a poplatky za sjednané služby. Konec doby platnosti kreditního rámce byl sjednán na den , datum, a ve smlouvě byla sjednána pevná denní úroková sazba 0,933 %. Splatnost první splátky byla sjednána na , datum, .7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . a z dokumentu označeného jako Identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně vycházela z informací, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí , částka, a po odečtení pravidelných výdajů a nezbytné rezervy zbývá žalované disponibilní zůstatek , částka, . Dle závěru v této listině proběhlo posouzení úvěruschopnosti úspěšně.8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena celková částka , částka, , a to v platbách od , datum, do , datum, .9. Z e-mailu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o tom, že vzhledem k tomu, že je s hrazením svých závazků v prodlení již 225 dní, žalobkyně vypovídá smlouvu o půjčce a současně žalovaného vyzvala k úhradě celkové částky , částka, .10. Z dopisu ze dne , datum, a z podacího lístku soud zjistil, že před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Dopis byl odeslán žalovanému téhož dne s tím, že dlužnou částku měl uhradit do tří dnů.11. Z výpisu ze systému České národní banky týkajícího se úrokové sazby k lednu 2024 (ARAD) – opatřeno soudem z úřední činnosti - soud zjistil, že výše úrokových sazeb pro spotřebitelské úvěry v lednu 2024 činila 9,23 % ročně.12. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:13. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl sjednán úvěr ve výši , částka, s možností opakovaného a postupného čerpání. Žalovaný postupně v období od ledna 2024 do dubna 2024 čerpal celkovou částku , částka, , kdy jednotlivé částky měl žalovaný splácet spolu s úroky ve výši 0,933 % denně a zaplatit také poplatky za sjednané služby. Žalovaný však závazky ze smlouvy porušil, když úvěr řádně nesplácel a žalobkyně tak smlouvu vypověděla a celý úvěr zesplatnila. Dlužnou částku ve výši , částka, pak žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by na uvedenou částku něčeho uhradil.14. Za takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, jak vysvětleno a rozebráno dále.15. Právní posouzení:16. Při svém rozhodování soud vycházel z této právní úpravy:17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.19. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatným právním jednáním to, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.20. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle § 2991 odst. 1 OZ ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.22. Podle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.23. Jak bylo v řízení prokázáno, žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2395 a násl. OZ, § 2 odst. 1 z. s. ú.), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, s možností opakovaného a postupného čerpání s tím, že za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný čerpal celkovou částku , částka, . Takto poskytnutý úvěr měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že současně byla ve smlouvě sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 0,933 % denně, tj. 340,545 % ročně. Takto uzavřenou smlouvu soud shledal za absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 OZ), když je zřejmé, že sjednaný úrok ve výši 340,545 % je v rozporu s dobrými mravy.24. Jak totiž vyplývá z Databáze časových řad ARAD, týkající se úrokových sazeb bank k úvěrům, které byly bankami poskytnuté domácnostem, byla výše úvěru v lednu 2024 ve výši 9,23 % ročně a je tak zřejmé, že úrok ve výši 340,545 % ročně byl sjednán ve výši několikanásobně přesahující 4násobek běžné úrokové sazby a takový úrok tak zcela zjevně odporuje dobrým mravům.25. Z daného důvodu tak soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 OZ), kdy soud zde doplňuje, že v daném případě neshledal možnost pro aplikaci § 577 OZ, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru jako celek závisela právě na ujednané úrokové sazbě. Jak bylo v obdobných věcech opakovaně rozhodnuto Městským soudem v Praze (rozsudek ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019 – 99; ze dne 19. 11. 2021, č. j. 62 Co 320/2021 – 57; ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022 – 40; ze dne 27. 4. 2022, č. j. 19 Co 102/2022 – 61, v nichž vystupovala žalobkyně ve stejném procesním postavení, jako v řízení ve věci samé), žalobkyně je profesionálem na trhu poskytování nebankovních úvěrů. Musí jí být známo, že poskytuje úvěry s vysokou úvěrovou sazbou. Jednotlivé smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavírané žalobkyní byly opa