17 C 301/2024-33 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne 8. 7. 2024 tvrdila, že s žalovaným dne 1. 12. 2022 uzavřela smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Volkswagen Golf, RZ: , SPZ, . V této smlouvě se žalovaný zavázal platit pojistné ve výši 12 732 Kč ročně. Žalovaný překročil udávaný roční nájezd vozidla o 19 500 km, přičemž za každý jeden ujetý kilometr navíc náleží žalobkyni částka 0,51 Kč, tedy celkem 9 945 Kč, které žalobkyni nezaplatil, navíc žalovaný za období od 2. 12. 2023 do 2. 3. 2024 nezaplatil pojistné 3 200,39 Kč. K nápravě nedošlo ani na základě žalobkyní učiněné výzvy. Žalobkyně se zaplacení dlužných 13 145,39 Kč, jakož i příslušných úroků z prodlení za období od 1.3.2024 do zaplacení, domáhala podanou žalobou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „OSŘ“).4. Z předložených listinných důkazů (pojistná smlouva č. , hodnota, , pojistka ke smlouvě č. , hodnota, , párovací předpisy, upomínka upozorňující na zánik pojištění, dopis k ukončení pojistné smlouvy, předžalobní výzva ze dne 3. 4. 2024 včetně dokladů o odeslání), které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, soud shledal jako zcela důvěryhodné, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky řízení byla dne 1. 12. 2022 uzavřena smlouva o pojištění vozidla č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Volkswagen Golf, RZ: , SPZ, . Žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 12 732 Kč ročně. Nedílnou součástí smlouvy pak bylo ujednání o ročním nájezdu vozidla v kilometrech, který byl určen do 5 500 km, přičemž za překročení ročního nájezdu byl žalovaný povinen zaplatit částku 0,51 Kč za každý kilometr nad roční nájezd. Žalovaný překročil roční nájezd vozidla o 19 500 km, kdy s vozidlem najel celkem 25 000 km, přičemž za překročení ročního nájezdu nezaplatil částku 9 945 Kč. Žalovaný dále na pojistném za období od 2. 12. 2023 do 2. 3. 2024 nezaplatil 3 200,39 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho, a to ani na základě následně zástupkyní žalované učiněné výzvy ze dne 3. 4. 2024.5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (§ 1 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dále jen „ZPOPV“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (§ 2758 a násl. OZ a § 3 odst. 4 ZPOPV). Nárok žalobkyně, jakožto pojistitele zavázaného v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění na pojistné za dobu až do zániku pojištění, soud shledal důvodným (§ 2782 odst. 1 OZ), když k jeho zaplacení byla jakožto pojistník zavázán žalovaný (§ 2758 odst. 1 OZ). Se splněním uvedené povinnosti se žalovaný dnem následujícím po dni splatnosti ocitl v prodlení (§ 1968 OZ“), pročež žalobkyni za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).6. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok ad I.).7. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad II.) žalovanému zaplatit žalobkyni 1 852 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 OSŘ). Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci plně úspěšného účastníka za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, účelně vykonal tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a podání návrhu na zahájení řízení dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a odst. 2 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), dána odměnou tohoto advokáta ve výši 1 200 Kč, tj. 3* 400 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 3* 100 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 14b odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), jakož i 21 % DPH z jeho odměny a náhrad ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 3 OSŘ). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána soudním poplatkem 800 Kč (§ 4 odst. 1 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položka 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku).8. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), přičemž místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 OSŘ).