19 C 161/2025-39 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyni byla postoupena , datum, pohledávka společnosti , právnická osoba, , dále „původní věřitel“, která poté, co prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, poskytla žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy od původního věřitele převzala v hotovosti celou výše uvedenou částku. Za poskytnutí a spravování úvěru se žalovaná zavázala zaplatit předem vyčíslený a neměnný poplatek , částka, jako součet úroku v zápůjční úrokové sazbě ve výši 29 % ročně stanovené jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit , částka, v hotovosti v 18měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná celkem uhradila v období od , datum, do , datum, částku , částka, . Z toho částka , částka, byla započtena na jistinu, částka , částka, byla započtena na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru. Poplatky byly poníženy na částku , částka, . Své povinnost ze smlouvy žalovaná řádně a včas neplnila a původnímu věřiteli tak vzniklo právo na smluvní pokutu, která byla mezi stranami sjednána ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek dlužné částky, ohledně nichž je žalovaná v prodlení. Smluvní pokuta byla kapitalizována na částku , částka, . Žalobkyně se tak na žalované domáhala úhrady dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužných poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši , částka, , kapitalizované smluvní pokuty , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a sankčních poplatků ve výši , částka, . Dále požadovala úrok ve výši 11,75 % ročně a zákonný úrok z prodlení, v obou v případech z dlužné jistiny , částka, až do zaplacení. Žalobkyně rovněž žádala náhradu nákladů řízení.2. Soud ve věci k návrhu žalobkyně vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor. Ve vyjádření ve věci samé pak žalovaná učinila nesporným, že dne , datum, uzavřela s původním věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr , částka, s úrokem ve výši 29 % a částkou za zpracování úvěru a administrativní činnost a komfortní splácení, celkem , částka, , úvěr měl být splacen v 18měsíčních splátkách. Žalovaná dále tvrdila, že od ledna 2020 posílala nižší splátky, neboť se dostala do finančních obtíží. Ze strany původního věřitele ani žalobkyně nebyla kontaktována, nebylo jí sděleno ani postoupení pohledávky. Žalovaná zpochybnila výši sjednané RPSN, když při poskytnutí zápůjčky nebyla poučena o podmínkách smlouvy, kterou nemá k dispozici. Žalovaná odkázala na judikaturu soudů ČR i Evropského soudního dvora k ujednání o výši RPSN, které dle jejího názoru činí smlouvu absolutně neplatnou jako celek pro rozpor s dobrými mravy. Dále namítala, že nebyla dostatečně při uzavírání smlouvy posouzena její schopnost úvěr splácet. Žalovaná navrhla, aby soud rozhodl o její povinnosti doplatit zbývající část jistiny ve výši , částka, ve splátkách po , částka, . Tyto splátky pak navrhovala i v případě, že by soud žalobě zcela vyhověl. Navržená výše splátek odpovídá jejím osobním a majetkovým schopnostem.3. Soud provedeným dokazováním zjistil, že společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o zápůjčce – , Anonymizováno, v hotovosti, č. smlouvy , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalované zápůjčku , částka, z důvodu refinancování původní zápůjčky č. , hodnota, , a to částkou , částka, . Zbývající částka , částka, byla žalované vyplacena v hotovosti. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši , částka, , z toho úrok , částka, , částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení , částka, a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení , částka, , to vše v 18 měsíčních splátkách po , částka, , s poslední splátkou ve výši , částka, . Roční procentní sazba nákladů činila 126,91 %, úrok byl sjednán ve výši 29 % ročně. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut (smlouva o zápůjčce, standardní informace o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, v hotovosti, shodná tvrzení účastníků). Žalovaná poskytnutý úvěr v období od , datum, do , datum, splácela a celkem uhradila , částka, (shodná tvrzení účastníků). Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dopisem z , datum, byla tato skutečnost sdělena žalované na její současnou adresu bydliště. Dopisem ze dne , datum, pak žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitému splacení dlužné částky, která byla v této výzvě stanovena na , částka, , a to do , datum, . Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované rovněž předžalobní výzvu k plnění ze dne , datum, ohledně částky , částka, (smlouva o postoupení pohledávky, oznámení postoupení pohledávky, výzva k okamžitému splacení dluhu, předžalobní výzva, doklad o odeslání). Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne , datum, soud zjistil, že v řízení, které bylo zakončeno tímto rozsudkem, byly zkoumány také majetkové poměry žalované, když bylo zjištěno, že tato je od , datum, invalidním důchodcem II. stupně, trpí roztroušenou sklerózou, která rychle prograduje, pobírá příspěvek na mobilitu ve výši , částka, měsíčně, příspěvek na bydlení , částka, měsíčně a doplatek na bydlení , částka, . Zároveň bylo doporučeno zvýšení příspěvku na péči z 3. na 4. stupeň sepsané vedoucí sociální služby dne , datum, . Žalovaná nevlastní žádný nemovitý majetek a vlastní automobil tov. zn. , Anonymizováno, , rok výroby 2015. Podle tvrzení zástupce žalované její měsíční invalidní důchod činí , částka, a vozidlo Opel má přiděleno jako vozidlo zdravotní (citovaný rozsudek, tvrzení zástupce žalované).4. Soud vzal na základě učiněných zjištění za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zák. č. 257/2016, Sb., o spotřebitelském úvěru.5. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. V posuzované věci se soud se zabýval otázkou, zda se ujednaná výše úroků či sjednaná roční procentní sazba nákladů (RPSN) nepříčí dobrým mravům.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Soud při svém rozhodování vyšel z judikatury Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého: „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.10. V rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, se Nejvyšší soud ČR vyjádřil k výši úroků, když podle tohoto rozhodnutí soud může nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok. Nejvyšší soud i v tomto rozhodnutí uvedl jako vodítko srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Zároveň připustil u půjček sjednávaných s dlužníky, u nichž je předpoklad vyšší míry rizikovosti, možnost sjednání úroku, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.11. Sazba úroku sjednaného mezi původním věřitelem a žalovanou není dle názoru soudu nepřiměřená. Z rozhodovací činnosti je soudu známo, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba u bankovních úvěrů pohybovala v rozmezí 15 – 30 %. Ujednání o úroku ve výši 29 % ročně tak je dle názoru soudu akceptovatelné a nečiní smlouvu neplatnou.12. Jiná je situace u sjednané RPSN ve výši 126,91 %. RPSN není u všech druhů úvěrů jednotná. U spotřebitelských úvěrů se může pohybovat až do 40 %. V daném případě výši RPSN ovlivnila kromě úroku také povinnost žalované zaplatit původnímu věřiteli poplatek za zpracování, doručení, adm