19 C 304/2024-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala určení, že není vlastníkem ve výroku ad I tohoto rozsudku specifikovaného vozidla. Žalobkyně uvedla, že na základě kupní smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, a úhrady kupní ceny, došlo k převodu vlastnického práva k danému vozidlu. Dle čl. 1.4. smlouvy byl žalovaný povinen zajistit na své náklady přepis vozidla v Registru vozidel ve lhůtě 10 dnů ode dne podpisu kupní smlouvy. Žalovaný daný přepis ovšem nezajistil, a to ani na základě výzev žalobkyně. Ohledně naléhavého právního zájmu žalobkyně uvedla, že tento na požadovaném určení je dán tím, že žalobkyni hrozí reálná újma, když je v Registru vozidel stále uváděna jako vlastník/provozovatel tohoto vozidla, aniž by měla možnost ovlivnit chování řidiče při dodržování pravidel provozu vozidla na pozemních komunikacích, když nový vlastník vozidla své povinnosti neplní.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela nečinným.3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, když žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:5. Z kupní smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný jako kupující uzavřel s žalobkyní jako prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo tov. značky Ford Mondeo, číslo karosérie: , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , č. technického průkazu: , IBAN, . Ve smlouvě je uvedena výchozí prodejní cena , částka, s tím, že z důvodu technického stavu vozidla byla poskytnuta sleva ve výši , částka, . Prodejní cena tak byla sjednána na částku , částka, . Součástí smlouvy byly smluvní podmínky žalobkyně, kdy dle čl. 1.4. bylo sjednáno, že změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v Registru vozidel zajistí na své náklady kupující.6. Z protokolu o předání vozidla ke kupní smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný převzal dne , datum, vozidlo od žalobkyně.7. Z faktury č. , RČ, ke kupní smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému byla vystavena faktura na částku , částka, , kdy částka byla složena z prodejní ceny vozidla ve výši , částka, a z částky , částka, jako ostatní prodej.8. Z příjmového pokladního dokladu č. , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uhradil dne , datum, v hotovosti částku , částka, .9. Z dopisu ze dne , datum, a z podacího lístku soud zjistil, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva.10. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:11. Žalovaný zakoupil od žalobkyně dne , datum, vozidlo tov. značky Ford Mondeo RZ: , SPZ, zavázal se, že zajistí přepis vlastníka/provozovatele v Registru vozidel. Žalovaný vozidlo převzal, avšak přepis vozidla nezajistil, a to ani na základě výzev.12. Právní posouzení:13. Soud věc po právní stránce posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, a z tohoto důvodu ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „OZ“) a dále soud vycházel zejména z v tomto směru konstantní judikatury vyšších soudů a Ústavního soudu.14. V daném případě se žalovaný na základě kupní smlouvy (§ 2079 a násl. OZ) stal vlastníkem předmětného vozidla, avšak nezajistil jeho přepis v Registru vozidel. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala určení, že není vlastníkem tohoto vozidla. Pro podání takové žaloby je pak zákonnou podmínkou, bez jejíhož splnění, nemůže žalobce s určovací žalobou uspět, existence naléhavého právního zájmu (srov. komentář systému ASPI k § 80 autora Mottla).15. Dle § 80 o. s. ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.16. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71).17. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006, „Žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu, když bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla. Není rozhodné, že se touto určovací žalobou neřeší vydání věci (vozidla), tedy splnění povinnosti, ale jejím prostřednictvím lze dodržet povinnost týkající se evidence motorových silničních vozidel a vytvoří se jí též právní základ, který by mohl účastníky vést k odvrácení např. sporu o vydání věci.“18. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20 pak vyplývá, že „Požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu, nebo má-li skutečný vlastník možnost domoci se u civilního soudu vydání potřebných dokladů a vozidla k tomu, aby uvedený požadavek na doložení dokumentů, byť později, splnil. Takový požadavek proto nemá žádné negativní důsledky ve sféře práv chráněných ústavním pořádkem České republiky, zejména práva každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť odkázání dané osoby na postupy v občanskoprávním soudním řízení nejsou nepřiměřené jeho situaci, do které se dostal porušením své zákonné povinnosti podat společnou žádost o zápis změny vlastníka v registru vozidel ve stanovené lhůtě.“19. Stav zapsaný v registru silničních vozidel je přitom podstatný například z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů v platném znění, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v platném znění.20. Ve smyslu výše citovaných rozhodnutí tak soud uzavřel, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem a vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný vozidlo od žalobkyně zakoupil, zaplatil kupní cenu a vozidlo převzal, avšak nezajistil jeho přepis v Registru vozidel, soud shledal, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok ad I), když žalobkyně vzhledem k tomu, že již nedisponuje nezbytnými doklady k vozidlu ve smyslu § 8 odst. 4 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. a žalovaný je pro ni dlouhodobě nekontaktní, nemá jinou možnost, jak změny zápisu v registru silničních vozidel dosáhnout. Je tak zřejmé, že určovací výrok soudního rozhodnutí je v této situaci jediným způsobem, jak se žalobkyně může zbavit případně vzniklé objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupky spáchané s již prodaným vozidlem, případně povinnosti platit příspěvky do garančního fondu, protože podle Registru vozidel provozuje vozidlo, aniž by zaplatila povinné ručení, event. dosáhne změny údajů v registru silničních vozidel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006).21. Výrok o nákladech řízení (výrok ad II) je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. V daném případě se žalobkyně domáhala určení vlastnictví k vozidlu, a soud tak vycházel z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. a) Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále jen „AT“, tj. z částky 35 000 Kč. Dle § 7 bod 5 AT pak v takovém případě činí hodnota jednoho úkonu právní služby částku 2 500 Kč. Advokátka žalobkyně vykonala ve věci celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby a podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), h) AT a její odměnu tak činí částka 7 500 Kč (tj. 3 úkony ve věci * 2 500 Kč za jeden úkon právní služby). Dle § 13 odst. 4 AT pak advokátce náleží náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (tj. 3 úkony ve věci * 300 Kč za jeden úkon). Advokátka není plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení je pak dále dána soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, který byl žal